Cihlárství na Litovelsku
Znalost cihlárské výroby na území Moravy rozšírili rímské legie v 1. A 2. století našeho letopoctu. Existují nálezy zlomku rímských cihel a patrne i kleneb vypalovacích pecí, které byly objeveny pri archeologickém výzkumu v Olomouci - Neredíne v roce 2001.
Rozmach cihlárství zacal v naších zemích ve 14. století a koncem 16. století se cihla stává bežným stavebním materiálem. V archivních materiálech jsou uvádeny konkrétní príklady použití cihel na konkrétních stavbách, jejich množství, ceny a skutecná jména cihláru. Príkladem nejrozsáhlejší stavby v našem kraji, u které bylo použito pálených cihel, je zcela nepochybne Bastionová (Fortová) pevnost Olomouc. Zde použité cihly se pocítaly na miliony.
Výroba cihel se delila na dva druhy: surové a pálené. Surové nepálené cihly, tzv. veprovice, byly využívány pro stavbu selských obydlí, kdy pri ochrane pred vlhkostí mají vynikající vlastnosti dodnes. Jejich výroba byla levnou záležitostí. Výroba pálených cihel se zprvu provádela pálením v milírích (ríkalo se pálit „kozla“, berana). Pozdeji se pálilo v tzv. polních pecích, kde nebylo výjimkou spolecné pálení vápna a cihel.
Nastupující prumyslová revoluce ve druhé polovine 19. století prinesla vynález kruhové cihlárské pece, jež umožnila nepretržité pálení.
Cihlárství se v našich zemích dostalo v období první republiky na svetovou úroven, o cemž svedcí i hustota cihelen v našem kraji. V prubehu 2. svetové války výroba stagnovala a mnoho cihelen bylo okupacní správou uzavreno. Po válce byly vetší podniky prevedeny pod národní správu a znárodneny, ostatní postupne zanikly.
Nejstarší zmínka o cihelne u Nasoburek se nachází v Urbári z roku 1493.
Nevstupujte do prostor cihelny, jedná se o soukromý pozemek!