Zapomenute Doupovsko #7 - Doupov Mystery Cache

Doupov, dríve také Tuppaw apod., ležel na mírném svahu uprostred Doupovských hor, na dne kráteru bývalého stratovulkánu, v nadmorské výšce 578 m. Po jeho okraji tekl potok Liboc, pramenící na JV úbocí kráteru, u bývalé obce Jesen. U hrbitovního kostela na SZ mesta tekl ješte Lucní potok a po východní strane Pustý potok. Od Kadane byl Doupov vzdálen 16 km na JJZ. Jeho katastr meril 709 ha. Na horním konci námestí, uprostred jehož západní strany stála radnice s letopoctem 1579 a mestským znakem, byl farní rokokový kostel Nanebevzetí Panny Marie. Tento kostel byl nové postaven v polovine 18. století, ale mramorový náhrobek hrabete Ferdinanda Verduga uvnitr pocházel z roku 1672. Již predtím zde stával starý kostel, doložený roku 1361 jako farní. Nad kostelem stál ctyrkrídlý zámek s veží, jehož poslední podoba pocházela z prestavby v roce 1723. K zámeckému areálu priléhala velká zahrada, ovocný sad a lesní školky. Z rybnícku v zámeckém parku byla zásobována kašna na námestí. Schaller (1785) zde uvádel mimo jiné i hradební príkop, 12 velkých pokoju a zaklenutou kuchyn se spíží. Na jihovýchodním okraji mesta byl situován konvikt piaristu s gymnáziem a kostelem svaté Alžbety. Puvodne byl založen roku 1773 zdejším rodákem Antonínem Josefem Clementem jako jezuitská kolej, ale po zrušení tohoto rádu prevzali o 2 roky pozdeji vše piaristé. Kostel z roku 1769, postavený J. Ch. Koschem, nesl znaky jezuitské architektury. Byla to honosná, prostorná stavba se stropními freskami, schopna pojmout až 3000 verících. Doupov, puvabné mestecko, které si až do svého zániku zachovalo témer stredoveký ráz, nemelo ani vodovod. Ten byl zaveden jen do kláštera, ostatní byli odkázáni na studny. Na elektrické vedení z kadanské elektrárny se však Doupov napojil již v roce 1921. Zdejší gymnázium fungovalo s menšími prestávkami až do konce 2. svetové války, pak zacalo upadat. Klášter však skoncil svoji cinnost mnohem dríve, v jeho budove byla zrízena odborná obuvnická škola. Frind uvádí vznik kostela v Doupove pred rokem 1261 a starý rukopis, uchovávaný podle Karella na doupovské radnici, predpokládal vznik Doupova již roku 1012 a do roku 1116 jeho podstatný vzrust. Nejstarší písemná zpráva o zdejších Doupovcích - Benessius de Tuppowe - je sice až z roku 1281, ale jeho predchudci zde zrejme žili již dríve na tvrzi, postavené podle Wirtha již v roce 1119. Jiné prameny uvádejí vznik tvrze približné o 100 let pozdeji. Rané datování, uvádené v nemecké regionální literature je sporné, v každém prípade však lze prijmout osídlování Doupovska koncem 12. a pocátkem 13. století. Pomerné brzy, snad již v 2. polovine 14. století, vybudovali Doupovci u svého sídla mestecko, težící z blízkosti duležitých obchodních cest, vedoucích Poohrím. Pak se Doupov, stejne jako napr. Maštov, stal roku 1421 obetí križáckého tažení. Doupovští se tehdy vzdali za slib, že jim bude zachován život. Sotva však opustili své opevnení, byli všichni pobiti, protože prý „slovo dané kacírum není pro pravoverné katolíky závazné". Jak težce byl Doupov tehdy postižen dokládá i skutecnost, že teprve roku 1514 jej král znovu povýšil na mestecko. Doupov byl na svém pocátku sídlem vladyckého rodu Doupovcu z Doupova a záhy se stal centrem celého doupovského panství. Zhruba v polovine 15. století vystrídán Doupovce Ždárští ze Ždáru. Koncem 15. století si dva synové Johany ze Ždáru panství rozdelili tak, že zámek s polovinou panství tvoril jednu cást, druhou pak polovina Doupova s príslušnou cástí vesnic. Pak se majitelé obou cástí strídali, až Hugo z Leisneku roku 1546 je opet spojil. Nejstarší osídlení Doupova vzniklo s nejvetší pravdepodobností kolem pozdejšího hrbitovního kostela svatého Volfganga - gotická kaple, postavená kolem roku 1380 a pozdeji rozšírené, s nekolika náhrobníky ze 70. a 80. let 16. století. Stál 800 metru na SZ od námestí mezi Lucním potokem a Libocí. Odtud osídlení pokracovalo po svahu na levé strane Pustého potoka a na nejvyšším míste byla vybudována tvrz. Pod ní vzniklo mírné svažité tržište, z nehož se pozdeji vyvinulo námestí. Kolem roku 1580 byla tvrz v Doupove prestavena na renesancní zámek, upravený barokne v letech 1665 - 1670. Koncem 16. století byla v Doupove již katolická i luteránská škola. Za Šliku, kterí vlastnili Doupov od poloviny 16. století, se dovršilo dosídlení území nemeckými osadníky. Doupov také dosáhl v té dobe velkého rozkvetu. Kryštof Šlik potvrdil mestu po svém nástupu ihned stará mestská práva a obdaroval je dalšími výhodami. Dal také postavit radnici jako doklad získaných svobod. Ty mel mít Doupov již navždy, ale pozdeji o ne musel tvrde bojovat. Dne 29. 9. 1599 vyhorel farní kostel, fara, radnice, škola a 16 domu. Za pomoci vrchnosti se podarilo škody napravit. Kryštof Štik žil v té dobe již ve Falknové, kam se prestehoval roku 1585 po prevzetí dedictví po svém strýci. Kryštofuv syn Albín, také protestant, se zapojil do stavovského povstání. Byl mimo jiné jedním z defenzoru a roku 1618 i jedním ze 30 direktoru. Po prohrané bitve na Bílé hore proto uprchnul ze zeme. Jeho majetek byl zabaven a pak prodán císarskému dustojníkovi Vilémovi z Verduga. Verdugové byli velmi tvrdými pány, neuznali stará privilegia a nedovolili Doupovským ani využíval panský pivovar. Proto si mesto muselo roku 1627 postavit vlastní. Ani další majitelé, páni z Lützova, práva meštanu neuznali a Doupovští na tom tehdy byli stejne jako sedláci. V cele meštanu, bojujících za navrácení práv, stál soukeník J. Kryštof Clement, otec A. Josefa, pozdejšího zakladatele zdejšího kláštera. Stále se protahující jednání skoncila pro Doupov vítezne teprve roku 1745. Z mestecka se stalo mesto, oddelené od panství a všechny jeho povinností k vrchnosti byly stanoveny na rocní poplatek 300 zlatých. Dostalo soudní pravomoc i politickou správu a obchod i remesla zacala vzkvétat. Roku 1795 byl Doupovu povolen magistrát. Došlo také k polepšení mestského znaku postavením dosavadní vázy se 3 bílými ružemi, obklopenými zelenými dubovými vetvickami, na zídku mezi veže. Roku 1850 se stal Doupov soudním okresem, ke kterému patrily krome Doupova tyto obce a osady: Dobrenec s Emanuelovým Dvorem a Konicemi, Hermanov, Jesen, Jírov. Metikalov s Bukovinou, Obrovice. Oleška s Kozlovem, Petrov, Prachomety, Rednice, Sedlec, Tocov, Trmová, Turec, Víska, Zakšov, Ždár a Žebletín s Hlubokou a Malší. Tento soudní okres mel tehdy 1439 km2 a 7 467 obyvatel. K doupovskému panství patrily tehdy majetky ve vesnicích Jírov, Petrov, Prachomety. Rednice, Tocov, Trmová, Víska, Zakšov a cást Olešky i Kozlova. Než byla postavena budova soudu na námestí, byl soud i byt soudce na zámku, kde bylo také vezení. Doupov býval v širokém okolí známý svým soukenictvím. V 18. století zde pracovalo 60 - 70 soukeníku. Meli i vlastní valchu, vzdálenou od mesta slabou ctvrthodinku ve smeru na Olešku. Zavádení stroju však privodilo zánik zdejšího soukenictví. Vedle soukeníku bývalo v Doupove i 14 plátenických mistru se 13 pomocníky, 11 koželuhu, rada ševcovských mistru a další remeslníci a obchodníci, potrební k zajištení života mesta. V 19. století zde byla stále ješte cihelna a pribylo pletení puncoch. Dlouho se zde také udržovala výroba pozamentu a nášivek. Byla zde i palírna, mestská trdlice na zpracovávání lnu, panský zájezdní hostinec a 2 mestské hostince, sušárna ovoce a státní sberna dopisu. Po zdravotnické stránce zde byl lékar již od poloviny 19. století, veterinár až ve 20. století. Bývala zde ale lékárna, 3 porodní báby, chudobinec a špitál z roku 1713. Po první svetové válce byly v Doupove krome pošty, cetnické stanice, záložny a sporitelny také 2 hotely, 2 vinárny. 6 hostincu. 5 cukráren a vyrábely se zde sodovky a limonády, šindele a bedny. Byly zde 4 mlýny, parní pila a ze škol krome ctyrtrídní školy i živnostenská pokracovací škola s obuvnickým oddelením a arcibiskupské gymnázium. V roce 1926 zde byla otevrena také jedna trída ceské školy, prestože zde žilo jen 18 Cechu. Doupovské námestí zdobily 4 kamenné plastiky, stojící v lipové aleji: sloup Panny Marie z roku 1698, svatý Jan Nepomucký z roku 1731, svatý Antonín Paduánský z roku 1754 a svatý Roch z roku 1760. Na moste pres Liboc na silnici do Trmové stála socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1762. Približne pul hodiny na SZ od mesta bývala tzv. Buchenkapelle - kaple Panny Marie Censtochovské, opredená radou povestí o zázracích, které se zde prihodily. Nedaleko, témer naproti, stojí ješte i dnes na malém pahorku novogotická hrobka Zedtwitzu z 19. století. Zedtwitzové byli posledními majiteli doupovského panství, které koupili roku 1858 od hrabete Cernína. Byli výbornými hospodári a privedli neprosperující panství k nebývalému rozkvetu. Po roce 1945 bylo nemecké obyvatelstvo, které zde tvorilo naprostou vetšinu, odsunuto a prišli noví obyvatelé. Ale i ti museli brzy odejít, Doupov byl s dalšími obcemi a osadami zaclenen od Vojenského výcvikového prostoru Hradište. Vysídlení Doupova bylo zarazeno do tretí etapy, tj. do 15.5.1954. V roce 1930 zde žilo 18 Cechu a 22 cizincu, ostatní obyvatelé byli nemecké národnosti. Dnes Doupov pripomínají jen zbytky lipové aleje z bývalého námestí, nekolik schodu, které vedly ke klášterní kapli, cypriše na bývalém hrbitove, budova skladište hospodárského družstva ze zacátku 20. století na bývalém nádraží, zbytky zdí valchy -Walkmühle, hrobka Zedtwitzu a starý buk a který stával u Buchenkapelle.

---