Hvezdy/Stars
Tato filmová
keš je venována dvema „zapomenutým ústeckým
hrdinum“ . Jsou jimi nejvetší nemecká herecka a
nejzárivejší evropská filmová hvezda 30. až 50. let 20.
století Marlene Dietrich (1901-1992) a její manžel, producent,
režisér a ústecký rodák, Rudolf Sieber (1897–1976),
který stál za jejím nástupem na filmové plátno i pozdejším
obrovským úspechem.
This film cache is dedicated to two 'forgotten Aussig heroes".
Marlene Dietrich (1901-1992), the greatest German actress and most
glamourous European film star between the 1930s and 1950s; and her
husband, producer, director and Aussig native, Rudolf Sieber
(1897–1976) who was behind Marlene‘s onset on the
screen and her grand breakthrough later.
Romance
Rudolf mel na
svou dobu originální nápad, použít pro svuj další film
ne hercu, ale tvárí z davu. Oslovil proto Maxe Reinhardta,
jenž vlastnil filmovou školu. Jednou z žacek byla
Marlene. Dejme jí ted slovo: “Rudolf Sieber nám rekl, že
hledá dámy polosveta, které mají formát. Rozhodl, že moje
prítelkyne Grete Mosheimová vypadá na tuto roli príliš
vážne, ale mne rekl, abych prišla hned druhý den, z
cehož si mužete udelat predstavu, nac me odhadl…
Snažila jsem se vypadat starší, víc žensky, pri
chuzi jsem vlnila boky jako návštevnice nocních baru a
každý den jsem pracovala s Rudolfem Sieberem, do kterého jsem
se bláznive zamilovala- a mela jsem do nej zustat zamilovaná
dlouho… Rudolf Sieber mi také poradil, abych nosila monokl,
že pak budu vypadat vyzývaveji. V té dobe byl monokl vrcholem
toho, cemu se ríkalo „príšerné“…
Když jsem se po trech dnech natácení pod jeho vedením vrátila
domu, oznámila jsem mamince: „Setkala jsem se s mužem,
za kterého se chci provdat.“ Maminka neomdlela, zachovala
klid a rekla: „Je-li to tvá vule, uvidíme, co se dá
delat.“ Ale pres všechno Sieberovo telefonování,
pozvání na veceri do restaurace nebo na procházku mi nikdy
nedovolila setkat se s ním jinde než v ateliéru. Neodradilo ho
to. Prišel si s maminkou promluvit (samozrejme že
nejdrív požádal o dovolení, aby ji smel navštívit), ale
byla z toho setkání tak málo štastná, jako když jsem o
nem mluvila. Nemohl vedet, že v soukromí nejsem ta dívka,
kterou videl ve studiu, dívka, která s monoklem na oku hrála tu
nejhorší devku. Ale byla jsem jistá, že pochopil,
že je to jen role. Jinak by se mi nedvoril, tak jak to delal.
Uhodl, že blufuju. Byl laskavý, byl milý, budil ve mne pocit,
že mu mužu duverovat, a ten pocit zustal stejný po
všechna léta našeho manželství. Naše
vzájemná duvera byla úplná. Byli jsme mladí a taková duvera byla v
té dobe neobycejne vzácná. Vzácná ve svete úpadku Nemecka dvacátých
let. Rudolf byl pro me vším. Vzali jsme se po roce
zasnoubení, kdy jsme nebyli nikdy spolu sami. Vždycky s námi
byla vychovatelka, vždycky s námi byl
„špehoun“, který nás hlídal. Rudolf Sieber musel
mít nekonecnou trpelivost, když s takovým omezováním
souhlasil. Nikdy si nepostežoval. V den naší svatby mi
maminka vložila na hlavu myrtový venecek; v kostele se tlacili
clenové naší rodiny v uniformách nebo v civilu. Já, stále
sentimentální a poetická, plakala a hledela na Rudolfa, který
vypadal tak klidne. Miloval me celým srdcem, ale mou sentimentalitu
nesdílel. Nenávidel citlivustkárství, dával prednost citu a
vynasnažil se, aby me naucil delat mezi nimi rozdíl. Podarilo
se mu to, jako se mu podarilo všechno, na cem mu
záleželo. „ Nedlouho po svatbe, se Marlene narodilo její
jediné díte, dcera.
Rozchod s
vlastí/Break with the homeland
Snatkem s
Rudolfem, získaly Marlene I dcera ceskoslovenské státní obcanství a
domovskou príslušnost v Ústí. Ackoliv byli oba manželé
nemecké národnosti, v Nemecku byli cizinci, což
prinášelo mnohá omezení. V roce 1925 požádali o nemecké
obcanství. Pozdeji, kvuli sílícímu vlivu nacistu, chtela rodina
zpet obcanství ceskoslovenské a byla pripravena se prestehovat do
Ústí. Vztah manželu k nacistickým pohlavárum dokumentuje fakt,
že roku 1936 Marlene verejne odmítla štedrou vládní
nabídku hrát v nemeckém filmu. Když ministr zahranicí
nacistického Nemecka Von Ribbentrop, navštívil Británii a
chtel se s ní setkat, odmítla ho s tím, že ho nezná a s cizími
lidmi se nevybavuje. Cs. Úrady s opetovným udelením obcanství
váhaly, v roce 1939 manželé Sieberovi tedy prijali americké
státní obcanství.
^^ clockwise Marlene's FBI files; Marlene gets US citizenship,
1939; Marlene soldier
By
marriage to Rudolph, Marlene and their daughter received
Czechoslovak citizenship and home jurisdiction in Aussig. Although
both spouses were of German nationality, they were aliens in
Germany, which brought many restrictions. They applied for German
citizenship in 1925. Later, due to the growing influence of the
Nazis, the family wanted the Czechoslovak citizenship back and was
ready to move to Aussig. The couples’ relationship to the
Nazi officials is illustrated by the fact, that in 1936 Marlene
publicly rejected a generous offer of the establishment to star in
a German movie. When the Reich’s Secretary of State von
Ribbentrop visited Britain wanting to meet with Marlene, she
rebuffed him saying that she didn’t know anybody of that name
and didn’t have a natter with strangers. CZ authorities were
reluctant to re-grant the citizenship, therefore the Siebers took
US citizenship in 1939.
Boj/Fight
V
roce 1941 vstoupila Marlene Dietrich do služeb americké armády
jako USO estrádní umelkyne a propagátorka válecných dluhopisu.
Morálku vojáku povzbuzovala prímo na fronte v kabaretních
vystoupeních, navštevovala ranené v polních lazaretech,
prodávala v kantýne, pracovala jako tlumocnice. Celý svet obdivoval
její odvahu, rozhodnost a vernost ideálu, aniž by vedel
že za nimi stojí její celoživotní rádce a manžel,
syn nemeckého úredníka z Ústí nad Labem. Proto byli také
manželé Sieberovi zarazeni mezi "Zapomenuté hrdiny" v rámci
výstavy ústeckého muzea téhož jména.
Marlene Dietrich joined the US Army in 1941 as a USO entertainer
and promoter of war bonds. She boosted the soldiers‘ morale
on the frontline by performing in cabaret shows, visiting the
wounded in field hospitals, serving in canteens, and working as an
interpreter. The whole world admired her courage, resolution and
loyalty to ideals without knowing that standing behind those
admirable qualities was her lifetime advisor and husband, son of a
German clerk from Aussig. Therefore, the Siebers were included in
“Forgotten Heroes” within the exhibition of the same
name held at Usti Museum.
Ústecká
rodina/Aussig family
Rodina obcasne
navštevovala domek „Rudiho“ rodicu. Pametníci
vzpomínají jaké pozdvižení zpusobovala prítomnost velké hvezdy
Marlene napríklad v ústeckém divadle. I po celá 30. a 40.léta
udržovali manželé kontakt s Rudolfovými rodici a bratrem.
Vztah Marlene ke své ústecké rodine a její osobní statecnost
dokládá fakt, že v bourlivé dobe tesne po kapitulaci (kolem
15. kvetna 1945) se Marlene neváhala “probojovat” s
partou asi 10 amerických samopalníku v otevreném jeepu do Ústí, aby
zjistila, zda je rodina v porádku. Z Plzne pres Most a Teplice
dorazila do Ústí, kde se setkala s Rudolfovými rodici. Nedávno se
podarilo najít fotoseriál z posledního pobytu Marlen Dittrich v
Ceskoslovensku, který odhalil tuto dávno zapomenutou “bojovou
misi”. Další zpráva následovala až v ríjnu 1945,
kdy se dozvedela, že rodice byli z Ústí odsunuti, a jsou v
uteceneckém tábore v sovetské zóne Nemecka. Manželum se
podarilo rodinu „vyreklamovat“ a odvézt k sobe do
USA.
The family occasionally visited “Rudi’s”
parents‘ home. Witnesses recalled the uproar caused by the
presence of the big star, Marlene, in Ústí Theatre. Throughout the
1930s and 40s, the couple maintained contact with Rudolph's parents
and brother. Marlene‘s relationship to her Usti family and
her personal courage are illustrated by the fact that in the
turbulent period immediately after the surrender of Germany (around
May 15, 1945), Marlene did not hesitate to "fight her way through"
to Usti with a group of 10 U.S. GIs in an open jeep, to see whether
the family was safe. From Pilsen via Most and Teplice she made it
to Usti, where she met with Rudolph's parents. A photo series
documenting this last visit of Marlene Dietrich in Czechoslovakia
was found only recently , revealing that long-forgotten "combat
mission". After this meeting, there was no other news regarding the
fate of the family until October 1945, when she learned that they
were displaced from Usti, and sent to a refugee camp in the Soviet
zone of Germany. The Siebers managed to claim their family out of
the camp and take them into the U.S.
Epitaf/Epitaph
Ackoliv bylo
manželství od 40. let pouze formální záležitostí, k
rozvodu nikdy nedošlo. Rudi se stal v USA respektovaným
filmarem a producentem. Zemrel v Sylmaru v Kalifornii v roce 1976.
Marlene do konce 70. let vytvorila bezpocet filmových a divadelních
rolí, obdarovala svet nezapomenutelným peveckým projevem. Její pout
skoncila v milované Francii, v Paríži, 6. kvetna 1992.
Although since 1940s the marriage was a formal matter, the divorce
never happened. Rudi became a respected filmmaker and producer in
America. He died in Sylmar, California in 1976. Till the late
1970s, Marlene starred in a myriad of film and theater roles and
gave the world her unforgettable vocal expression. Her journey
ended in her beloved Paris, France in 1992.
Cache
Keš je
urcena pro výmenu filmu na DVD, zvlášte vítány jsou snímky
klasické kinematografie. Totéž platí o GC a TB. Ideálne pak
samozrejme vše, co se vztahuje k našim hrdinum.
Mužete vkládat i CD s filmovou hudbou.
The cache is designed for DVD film exchange, classic cinematography
pieces are especially welcome. So are GCs and TBs. Ideally
everything pertaining to our heroes. CDs with film music can also
be put in the cache.
1. Pro jakou
spolecnost pracoval Sieber když potkal Dietrichovou?/ What
company was Sieber working for when he met Dietrich?
2. Jaký den v týdnu, psáno nemecky, se pár nechal sezdat?/In
German, what day of the week did the couple marry?
3. Jméno divadla, kde se hrál první zvukový film na území
Ceskoslovenska./The name of the first theater to play a sound film
in Czechoslovakia.
4. Jaké je prostrední jméno Marlene?/What is Dietrich's given
middle name?
5. Jaký nacistický pohlavár verejne vyhlásil manžele zrádci
když prijali americké obcanství?/ Which nazi official openly
declared the couple traitors when they received US
citizenship?
6. Pro kterou spolecnost pracoval Sieber v Paríži na dabingu?
For which company did Sieber work on foreign language dubbing in
Paris?
7. V které ctvrti bydleli Sieberovi rodice?/ In what district did
Sieber's parents live?
8. Jaký je první americký film Dietrichové?/ What is Dietrich's
first US film?
9. V jakém meste se manželé poznali?/ In what city did the
couple meet?
10. Jaké je umelecké jméno dcery Rudolfa a Marlene?/ What is the
billed surname of the couple's daughter?
Modrá císla jsou koordináty. Seradte je do správného poradí tak,
aby výsledkem bylo sousloví které oba naše hrdiny spojuje i
symbolizuje. Pracujte zleva doprava, shora dolu.
The blue numbers are the coordinates, scrambled. To unscramble,
re-arrange the letters to form a phrase connecting and symbolizing
our heroes. Work from left to right, up to down.
Abyste získali hvezdu " * ", musíte navštívit stage 1 na
výchozích koordinátech. Pocet sklenených tabulek ve 3 vstupech
urcených pro diváky = A. Pocet sekcí, na které je cleneno zábradlí
pred vchodem = B. Pocet rádku v nemcine na plakete u vchodu = C.
Pocet showcase vitrín s fotografiemi z predstavení = D.
" * " = A -B -C -D
To get star " * ", you have to visit stage 1 at the coordinates
given. The number of glass panes in 3 visitor entrances = A. The
number of divided sections in the railing =B. The number of lines
of German on the plaque at the entrance =C. The number of showcase
windows=D.
" * " = A -B -C -D
~~ Au revoir
~~
Finální
umístení, na rozdíl od stage1, nemá k našim hrdinum prímý
vztah. K jeho výberu nás inspirovala cesta k nemu vedoucí, a bylo
pochopitelne dáno velikostí i tématem keše a snahou dát
úspešným lovcum mudly nerušené a snad príjemné místo
k odlovu.
The final location, contrary to stage1, doesn’t bear direct
relationship to our heroes. For its choice, we were inspired by the
path leading to it, the cache size and theme, and our endeavor to
provide successful hunters with a muggle- free hunting
ground.
Zvláštní
podekování patrí pracovníkum ústeckého muzea, že naše
zapomenuté hrdiny i jejich ústecký príbeh znovu objevili.
Special thanks to Aussig museum staff for rediscovering our
forgotten heroes and their Aussig story.
