-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
O vzniku Kalku se nám bohužel nedochovaly žádné zprávy. Víme však, že na míste dnešní obce puvodne stálo nekolik stavení drevorubcu a uhlíru. Pozdejší osídlení této oblasti je pak spojeno s težbou a zpracováním železných rud. První dochovaná zmínka o obci pochází z roku 1555. V této dobe zde stával hamr na výrobu plechu, železná ruda zpracovávaná v tomto hamru byla pravdepodobne dobývána prímo v míste. Vypovídají o tom uzavrené štoly, kterými je protkán kopecek, na nemž dnes stojí kostel.
Puvodne melo území obce dva názvy - Langenhart a Kalch. Název "Langenhart" nejspíše oznacoval pouze nekolik domku mezi Kalkem a Boleborí. V 17. století byl nakonec druhým názvem vytlacen úplne. Název Kalch behem let neprodelal žádné výraznejší zmeny, objevují se tak pouze tvary jako Kalk ci Kallich, ceský název Kalek je odvozen od vápenky, která zde byla dlouhou dobu v provozu (jemnozrnný vápenec, který se zde težil, byl dodáván k hutnení železných rud).
V 16. století patril Kalek k panství Cervený Hrádek. Ves mela v této dobe školu, fungoval zde železný hamr a již zmínená vápenka, obyvatelé obce byli protestantsky zamerení. Na konci 16. století zde byli již také 2 mlýny. Ves v této dobe prosperovala a tešila se pomerne velkému významu. Roku 1588 se stal majitelem cervenohrádeckého panství Jirí Popel z Lobkovic, který v Kalku jakožto zarytý odpurce protestantu okamžite zavedl prísnou rekatolizaci. Kvuli ní se rada zdejších obyvatel radeji odstehovala do Saska, lidé co zustali, se z donucení stali katolíky. Casem se do vsi zacali pristehovávat další katolíci, byla zde tedy postavena drevená kaple, ve které sloužil mše knez z Bolebore.
Príchod tricetileté války pro Kalek znamenal pohromu. Roku 1619 ves ponicilo procházející Mansfeldovo vojsko, o rok pozdeji ji vyplenily bavorské oddíly a dríve než se obec mohla z utrpených ztrát vzpamatovat, jí další ránu zasadila vojska Švédská. Po skoncení války byl v obci pouze jeden mlýn a mimo provoz byl také zdejší hamr. Casem se však zdejší život vrátil do starých kolejí a ves se ze všech útrap zotavila. O zlepšení situace svedcí i nová školní budova, postavena na pocátku 50. let. V polovine 17. století se zdejší obyvatelé živili predevším chovem dobytka a výrobou šindele a sudu.
Roku 1702 byla v Kalku dokoncena výstavba prvního kamenného kostela (sv. Václava). Ten nechal postavit tehdejší majitel panství hrabe Ferdinand Maxmilián Hrzán z Harasova. V roce 1748 byl v obci opet uveden do provozu hamr. Železo se již však nezískávalo ze zdejších ložisek, ale bylo kupováno odjinud. O rok pozdeji byla do Kalku prestehována nacetínská železárna. Roku 1753 nechal další majitel panství - Jindrich z Auersperku - v obci postavit faru. Jindrichuv syn zde pak dal roku 1766 vybudovat lovecký zámek v barokním slohu.
Rok 1770 je v historii Kalku zapsán cerným písmem. V tomto roce totiž Krušné hory postihla velká bída. Podniky v okolí neprosperovaly, v kraji zavládl hlad, ke kterému se navíc pridal tyfus. Na prelomu roku 1770-1771 ve vsi zemrela rada lidí hladem. Ješte roku 1771 však panství koupil Jan A. z Rottenhanu, kterému se podarilo bídu ukoncit a jeho syn Jindrich F. Rottenhan pak v obci a nejenom v ní odstartoval období velkého rozvoje. Nejprve se ujal zdejší neprosperující železárny, kterou prebudoval na velký podnik, prodávající své výrobky až do Prahy. V Kalku i okolních obcích pak na železárnu navázala také výroba hrebíku. Díky Jindrichovi byla v kalku dále založena výroba hracek a dreveného zboží, roku 1784 pak na jeho popud založil cervenohrádecký lesmistr Josef Hein "drevosoustružnickou" továrnu, která byla svými výrobky prímo proslavená. Po smrti zakladatele tento podnik koupil sám Rottenhan a hned jej rozšíril o další 3 soustruhy, zvýšil tak i pocet jeho zamestnancu. Na konci 18. století zažíval Kalek skutecný rozvoj. Nacházely se zde 2 vysoké pece, 3 válcovny tycí, hamr na náradí, roku 1818 pak nechal nový majitel zdejší továrny - Jan Ferdinand Enzmann - vybudovat náhon vody na mlýnská kola a postavil další 4 soustružny. Dále rozširovány byly také zdejší železárny, od roku 1832 jim byla také podrízena železárna v Kovárské, kterou koupila jako soucást prísecnického panství další majitelka panství, dcera Jindricha z Rottenhanu Gabriela, provdaná za hrabete Buquoye. Pro urychlení dopravy mezi obema železárnami byla roku 1834 z Kovárské do Prísecnice a dále do Kalku vybudována silnice.
Obyvatelé Kalku se témer vubec nezabývali zemedelstvím. Chod celé obce byl podrízen provozu železárny, ve které pracovala více jak polovina zdejších obyvatel. Potrebné potraviny obci dodávala vrchnost, obilí se mlelo v panském mlýne a u železárny v Kalku byla zrízena pekárna. Roku 1841 byl ukoncen provoz místní výrobny hracek, což bylo dusledkem dlouhodobého poklesu odbytu zboží, který byl zpusoben rozvojem rady podobných soustružen v okolí.
V polovine 19. století žilo v Kalku na 840 obyvatel. O velkém rozvoji a prosperite obce v této dobe svedcí její rust - za posledních 60 let se rozrostla témer o jednu tretinu, k roku 1846 zde tedy bylo již 92 domu. Sommerova topografie uvádí, že zde byl kostel, fara, zámek, zájezdní hostinec a další 2 hospody, hájovna, 4 mlýny, vápencový lom a železárny. Nacházela se zde také c.k. hranicní celnice. Obec mela i svého lékare. V této dobe zacala být provádena umelá obnova lesa - v obci byla zrízena luštírna semen a zakládaly se školky.
Druhá polovina 19. století prinesla Kalku radu zmen a novinek. V roce 1846 zde byla otevrena nová školní budova, pozdeji (v roce 1874) byla škola rozšírena na trojtrídku. V roce 1850 nastala pro ves významná správní zmena - v tomto roce se Kalek totiž stal samostatnou obcí. V roce 1866 zde byl otevren poštovní úrad, o ctyri roky pozdeji byla v obci zrízena také samostatná cetnická stanice. Zmeny, které Kalek v druhé polovine 19. století zažíval, však nebyly pouze dobré. Od 50. let se zacaly zdejší železárny potýkat se závažnými problémy, jejich situace byla stále horší až byl roku 1874 zastaven provoz. Vetšina podniku pak byla demontována a v jeho zbývající cásti byla zavedena výroba smaltového a hliníkového nádobí, železných pokojových kamen a dalšího zboží. Bývalí zamestnanci železáren se tak museli zacvicit na novou práci, k tomuto úcelu sem byli pozváni cizí delníci z Cech a Polska. Podniku se však príliš nedarilo a roku 1914 byl jeho provoz opet zastaven. I pres nepríznivou situaci železáren se zde však podnikání a výroba preci jenom rozvíjela - v roce 1885 byla v Kalku založena výrobna drevených hracek, mimo ní se v obci také vyrábela drevitá vlna, lidé se živili i domáckou výrobou dreveného zboží a hrebíku. V roce 1897 byl do obce zaveden telegraf a telefon. V této dobe v obci také fungovala rada spolku - napr. sbor dobrovolných hasicu, podpurný nemocenský a pohrební spolek, mužský pevecký spolek, zemedelský spolek, družstvo Collectiv ci spolek veteránu.
První svetová válka se v Kalku nijak dramaticky neprojevila - zužovaly ho stejné problémy jako všechny okolní obce. Obyvatelé strádali nedostatkem jídla, byly zavedeny potravinové lístky a prídely se stále zmenšovaly, zásobování vázlo a mnoho zboží se stávalo nedostupným, podobne tak bylo i s oblecením apod. V prubehu války byl také velký útlum zdejší výroby. Po skoncení války a po vyrešení národnostních problému mezi Cechy a Nemci, které v Cechách a prevážne v pohranicí po válce vznikly, se život v obci pomerne rychle vrátil do starých kolejí. Již v roce 1922 zde zacala fungovat firma Ebupik, vyrábející kartáce a štetce, o dva roky pozdeji zde byla zrízena také továrna na drevené výrobky. Koncem 20. let pak zdejší výrobna hracek zmenila své výrobní zamerení na výrobu domácího a kuchynského náradí a takto prosperovala až do roku 1960, kdy se opet vrátila k výrobe hracek. V roce 1931 byla do celé vsi konecne zavedena elektrina. Pred tímto rokem zde bylo pouze 10 generátoru, vyrábejících elektrinu pro podniky a nekolik obytných domu.
Tricátá léta prinesla svetovou hospodárskou krizi, která dolehla i do Kalku. Navíc se zde v této dobe zacaly horšit cesko-nemecké vztahy mezi obyvateli obce, stále castejší konflikty podnecovala predevším Henleinova nacistická strana. Situace nakonec došla až tak daleko, že v obci zacalo docházet k ozbrojeným provokacím ordneru. Vypuknutí druhé svetové války na sebe nenechalo dlouho cekat. V roce 1944 byl v Kalku vybudován pracovní tábor pro ceské muže, kterí se provinili proti nacistickým zákonum snatkem s Židovkou. 60 mužu, kterí zde pracovali, bylo umísteno v drevených domcích za kostelem. Po skoncení války vyvstal velký problém - výrazný pokles poctu obyvatel zpusobený odsunem nemeckého obyvatelstva. Kvuli nemu byla málem zrušena zdejší pila, na jejíž provoz zde zkrátka nebyl dostatek pracovní síly. Po odsunu Nemcu sice probehlo znovuosídlení obce pristehovalci z vnitrozemí, Kalek však již nikdy nebyl plne dosídlen. Pila byla nakonec zachránena - pracovníci zacali dojíždet odjinud.
Obec se z válecných útrap pomalu vzpamatovávala a lidé se vraceli ke svým každodenním povinnostem. V roce 1957 bylo v Kalku opet otevreno zdravotnické stredisko, do nehož dvakrát týdne dojíždel lékar z Hory Sv. Šebestiána. Pro vytrvalý úbytek obyvatel byl Kalek pri územní reorganizaci v roce 1960 sloucen se sousedním Nacetínem a Jindrichovou vsí. V roce 1965 byla zrušena zdejší výrobna hracek a závod prevzaly Sc. Státní lesy Teplice, v Kalku pak vznikla pridružená drevarská výroba. O dva roky pozdeji byl v obci dokoncen verejný vodovod. V roce 1968 probehla prestavba zámecku nad kostelem, která jej však slohove znehodnotila. Budova po této rekonstrukci sloužila jako byty zamestnancu státních lesu, dnes je soukromým majetkem.
90. léta byla v Kalku ve znamení oprav a rady vylepšení. V roce 1994 byla opet otevrena škola, dríve uzavrená pro nedostatek žáku, v kvetnu roku 1996 byly zahájeny práce na oprave kostela, opravám dnes podléhá také ohradní zed hrbitova i sám hrbitov. K roku 1999 bylo v Kalku 20 trvale obydlených domu. Dnes je obec mimo jiné také místem vyhledávaným pro svou možnost príjemne strávené rekreace.
Additional Hints
(Decrypt)
Zynql n fgnel fgermv ovyl