Bukovina Traditional Geocache

Historie
Kladský kraj patril už v 10. století ceským Slavníkovcum (tuto první zmínku o Kladsku najdeme u Kosmy), po roce 995 se vlády nad kmeny Charvátu zmocnili Premyslovci a tím zacala éra územních sporu mezi knížaty ceskými a polskými, které vyrešil až mír v roce 1137, a to ve prospech Prahy. Od konce 12. století proudily do oblasti nemectí kolonisti na pozvání Václava I. A pozdeji jeho syna Premysla Otakara II. Roku 1454 kupuje Kladsko ceský zemský správce Jirí z Podebrad a v roce 1462 jej už z pozice ceského krále povyšuje na suverénní hrabství.

Po pruské anexi roku 1742 bylo Kladsko postupne ger manizováno a ceský živel byl postupne zatlacován k ny nejší cesko-polské hranici na jihozápade Kladska. V této cásti Kladského výbežku, která je dosud oznacována jako Ceský koutek (nem. der Böhmische Winkel, polsky Katek Czeski) se až do konce druhé svetové války udržela ceština jako jazyk každodenní komunikace, pres tože roku 1870 byly pruskými úrady uzavreny všechny ceské školy v Kladsku. Ceština byla rovnež vytlacena z kostelu a bohoslužby se konaly pouze v nemcine.

Celkový pocet Cechu v Kladsku v 18. a 19. století je možno pouze odhadovat, ale mohl dosahovat až nekolika desítek tisíc. Roku 1902 zde Kubín napocítal celkem 5250 osob ceského puvodu. Úrední ríšské prameny roku 1910 zaznamenaly 10 557 osob, pro než byla ceština materským jazykem.

Po vyhlášení Ceskoslovenské republiky v roce 1918 nekterí významní predstavitelé ceské kultury požadovali pripojení Kladska ci alespon Ceského koutku k Ceskoslovensku. Tento požadavek oficiálne vznesl na mírové konferenci v Paríži 5. února 1919 i ministr zahranicí Edvard Beneš. Vítezné velmoci z první svetové války ale nebyly nakloneny zmenám ceských historických hranic.

Podle nemeckých úredních zdroju žilo roku 1925 v Kladsku 5889 Cechu. Oficiální statistické údaje z roku 1933 – tedy z doby po prevzetí moci nacisty – vykazovaly 2890 osob ceské národnosti. Jejich skutecný pocet byl však nepochybne vyšší. Roku 1937 bylo nacistickými úrady narízeno dusledné ponemcení všech názvu ceských obcí v Kladsku. Nacistické moci nebyl dokonce prijatelný ani nemecký název Schlaney ryze ceské obce Slaný, nebot v nem príliš za znívalo její puvodní ceské jméno. Proto tato vesnice, ležící v tesné blízkosti ceskoslovenských hranic, byla prejmenována na Schnellau. Stejne tak byla prejme no vána napríklad i obec Stroužné, jejíž nemecké jméno Straußeney bylo zmeneno na více nemecky znející Straußdörfel.

Postavení ceského obyvatelstva se výrazne zhoršilo v dobe druhé svetové války, ale až její konec necekane prinesl kladským Cechum dosud nepoznané utrpení.

Porážka Nemecka v kvetnu 1945 a následné pripojení bývalého pruského Slezska vcetne Kladska k polskému státu postavilo místní Cechy do zcela nové situace. Z Kladska zacala nová státní moc vyhánet nemecké obyvatelstvo a do zeme zacali ihned pricházet polští osídlenci, kterí ztratili své domovy na východe Polska. Polské úrady tehdy kladským Cechum zacaly zabavovat jejich majetky vcetne nemovitostí, které predávaly polským repatriantum. Cechum byly rovnež odpírány potravinové lístky a mnozí z nich byli polskými policejními orgány dokonce uvezneni ci se stali obetí fyzických útoku.

Neskrývaným zámerem polských úradu bylo prinutit kladské Cechy k úteku do Ceskoslovenska. Od zárí 1945 do dubna 1946 opustilo Kladsko pod nevybíravým nátlakem 1811 Cechu, kterí našli nové domovy predevším na Náchodsku a Hronovsku. Pocet ceských uprchlíku se do cervna 1947 zvýšil na 2709 osob. Nekterí Ceši odešli ci byli odsunuti spolecne s kladskými Nemci také do západních okupacních zón v Nemecku. V Ceském koutku zustalo po válce asi 1500 Cechu, kterí se ocitli v nejistém právním a ekonomickém postavení.

Na obranu kladských Cechu se opakovane postavila ceskoslovenská vláda i ceské verejné mínení. V prosinci 1945 byl v Praze založen Svaz prátel Kladska, jehož výkonným predsedou byl zvolen významný literární kritik a úcastník protinacistického odboje Václav Cerný, rodák z Jizbice u Náchoda. Již v léte 1945 vedl Cerný na Pražský hrad delegaci kladských Cechu, kterí u prezidenta Beneše požadovali pripojení Kladska, prípadne pouze Ceského koutku k Ceskoslovenské republice. Tyto snahy kladských Cechu, které byly podporovány i ceskoslovenskou vládou, však narazily na prudký odpor Polska a nesetkaly se ani s pochopením vítezných velmocí, predevším Sovetského svazu. Postupimská konference v srpnu 1945 potvrdila polskou správu nad bývalými nemeckými územími, tedy i nad Kladskem. Dne 10. brezna 1947 byla ve Varšave uzavrena ceskoslovensko-polská smlouva, v níž ceskoslovenská vláda uznala nové poválecné státní hranice.

Etnograf a pokracovatel díla J. Š. Kubína Jaromír Jech pri svých folkloristických výzkumech v Ceském koutku v listopadu 1957 napocítal asi 500 cesky hovorících obyvatel. Casopis Lidé a zeme v roce 1984 pocet v Kladsku žijících Cechu odhadl na nekolik desítek.

Jednou z posledních kladských Cešek by mela být Marie Houšková (Hauschke) ze Stroužného, jež dosud hovorí archaickým kladským nárecím.

Do Ceského koutku patrí následující vesnice:

Zajímavé odkazy týkající se Ceského koutku:

"Sbohem Ceský koutku" - Dramatický príbeh lidí, vyhnaných po druhé svetové válce z Kladska do Cech. Režie D. Vondrácek

"Poslední ceská vlastenka v polském Kladsku" - Reportáž Ceské Televize o Machovsku, Stroužném, Nouzínu a puvodních obyvatelích (zacátek približne ve 24 minute reportáže)

"Ceský koutek v Kladsku" - Diplomová práce Kladské sbery lidových vyprávení v „Ceském koutku” v Kladsku

Osud Ceského koutku v Kladsku