Tato série
je věnována zaniklým cukrovarům. Poohří jimi bylo
poseté, avšak to je již historie. V současnosti na
území Ústeckého kraje nenajdete jediný funkční. Tato série si
neklade za cíl zmapovat celou republiku, to by byl nadlidský úkol.
Pokusím se přivést Vás na místa v bývalých Severních
Čechách a nejbližším okolí.
Historie
řepného cukru je stará více než 400 let. Od prvotního
nápadu k jeho realizaci a a k
postavení prvních cukrovarů vedla dlouhá cesta plná
překážek Lidé si kladli otázku: „proč
vyrábět cukr z řepy, když jej umíme vyrobit
jinak?“ Zpočátku se sladilo medem divokých, později
domácích včel. Indiáni vyráběli sladký sirup
z javoru. Ale většinou se cukr získával
z vysoké silné trávy, z cukrové třtiny, jejímž
domovem byla Indie. V té době rostla řepa jako divoká
rostlina na mořských pobřežích a nikoho
nenapadlo dělat z ní cukr. Dlouho se na ni hledělo
jako na jídlo pro otroky a krmivo pro dobytek. I její latinský
název ji výmluvně charakterizuje jako podřadnou rostlinu:
Beta vulgaris. První cukr
z řepy získal v roce 1605 Francouz Olivier de Serresz. Ale
zvláštního uznání se nedožil. S větší
výrobou se začalo až za dlouhých 200 let - počátkem
19. století, kdy německý chemik Achard vyšlechtil ve Slezsku odrůdu,
které se říkalo slezská bílá. Krátce nato postavil
Achard i cukrovar. Moc se té novince
nevěřilo. Teprve za císaře Napoleona se vše
změnilo. Když válčil proti Anglii, snažil se co
nejvíce poškodit nepřítele. Kromě jiných
opatření zakázal s Anglií i obchodní styky. Tehdy
byla Evropa na čas bez cukru dováženého ze zámoří.
A tak z nouze přišla ke slovu řepa
cukrovka a cukrovary. Lidé přestali řepu vnímat jako
plevel a povýšili ji na rostlinu užitkovou. Pro
Angličany to skutečně musela být těžká
rána, protože se snažili Acharda podplatit, aby přestal cukr
vyrábět. Achard se zachoval
netradičně a úplatek nepřijal. Tehdy
učinili Angličané ještě jeden zoufalý pokus.
Vyslali jiného chemika, s nejvyšší
pravděpodobností podplaceného, aby Achardův cukr ochutnal a vyjádřil se
o něm nechvalně. A tento odborník cukr
skutečně označil jako příliš kyselý. Ani
tato pomluva nezastavila rozvoj cukrovarnictí mimo Anglii.
Pojďte se mnou,
přivedu Vás do míst, kde tyto továrny stávaly.
Cukrovar Lenešice
Cukrovar
byl založen roku 1880 rolnickou akciovou společností jako
"Rolnický akcijní cukrovar v Lenešicích". Cukrovar byl postaven s
kapacitou na zpracování řepy 300t/d, později
zvětšen na kapacitu 800t/d.
Jako rolnický cukrovar zůstal po celou dobu i za okupace v
zabraném území až do znárodnění. Jeho provoz byl
ukončen v roce 1982.
Cukrovar je výjimečný svým oktagonovým komínem o výšce 73 metrů,
který se svým typem řadí mezi nejvyšší v
České republice.
V
současné době je cukrovar v ohroženém stavu, objekty
značně chátrají, kovový materiál rozkrádán, cukrovar
zbaven veškerého výrobního zařízení a je
značně zdevastován bez dalšího
využití.
Fotografie současného stavu
naleznete zde.
V žádném
případě není nutné vstupovat do prostoru bývalé
továrny.
V krabičce najdete
bonusové číslo, snad se bude
někdy hodit.
Obrázek převzat z
www.fabriky.cz, část textu
převzata z webu Lovosický dnešek.