Cást obce s mlýnem a krcmou koupil olomoucký arcijáhen Radoslav, doklá dá to kupní smlouva z roku 1232, potvrzená králem Václavem I., zároven první písemná zmínka o Bolelouci. Bolelouc, majetkove rozdelená, mela i svetskou vrchnost. V roce 1287 se pri pomíná Predbor z Bolelouce, zemský soudce. Po nem následují jména dalších prí tedy držitelu dvou lánu a mlýna v Bolelouci: Anka z Bolelouce, Slavibor z Bolelouce - její syn a po nem Hecht z Rosic.
držení jednoho lánu se vystrídali následující majitelé: Chrel z Bolelouce, jeho žena Ofka, vikár olomouckého kostela sv. Václava jménem Budislav, bratri Martin a Diviš a nakonec Valentin z Prestavlk, který držel majetek jako zástavu. Velkou cást obce o velikosti ctyri a pul lánu, dve hospody a šest chalup držel nejprve zeman Chval, jeho žena Kacna (Katerina) a po nich zeman Unka z Bolelouce se ženou Hedvikou. Za válek markrabat Prokopa a Jošta se objevuje jméno Pavlíka z Bolelouce, který za škody na církevním majetku byl dán v roce 1399 do klatby.

Ve druhé po lovine osmdesátých let je pripomínán ješte zeman Matýnek (snad Martínek) a vladyka Nedvedek. Boleloucký vladycký rod, který užíval znak. tvorený vpravohledícím lvem ve skoku, vyrustajícím z trojvrší, ale postupne chudl a jako rada nižších šlechtických rodu zanikl v poddanské vrstve. Rod pánu z Kunštátu se zakoupil v Bolelouci od roku 1370, a to koupí pol ností, mlýna, luk, pastvin a lesa „Okrouhlého". Majetek prošel vlastnictvím ne i pozdejší ceský král Jirí Podebradský. Majetek rodu z Kunštátu koupil roku 1490 Jan Pnovský ze Sovince a obnášel „pul osma lánu, 11 zahrad, 4 krcmy se dvorem, obsahujícím pul tretího lánu". Po krátké do be odkoupil panství rod z Cimburka a tím se stal Bolelouc až do roku 1848 sou soucástí panství v roce 1522. Jeden z majitelu tovacovského panství, Vilém z Pernštejna, dal bo-lelouckým poddaným k užívání les pod Certoryjema a louku, zvanou Brezová. Po Pernštejnech, kterí se zadlužili, se stal v roce 1597 majitelem panství Štepán Illeházy z Trencína, který nechal v roce 1600 sestavit urbár, zahrnující i poddan ské povinnosti, ze kterého je zrejmé, že se z Bolelouce chodilo na robotu do pan ského mlýna v Majetíne a na boleloucký stav.

Štepán Illeházy v roce 1600 tovacovské panství prodal a novými majiteli se stali Vejkhart a Karel, hrabata ze Salmu. Salmové byli stará nemecká hrabecí rodina, jejíž príslušníci prišli do Cech až v 16. století. Tovacovské panství drželi déle než sto let. Pod salmovskou vrchností prožili bolelouctí i tricetiletou válku. která v obci napáchala obrovské škody. Po jejím skoncení zustala polovina grun tu, „po tom švejdskym pádu", opuštených a tyto usedlosti a pole se oznacovaly jako pusté nebo poustky. Na pocátku 16. století vznikl na mlýnské stoce, oddelující se u Bolelouce od Moravy, duležitý stav, pres který šla voda na mlýny v Tucapech, Rakodavech. Verovanech a Tovacove. Na prelomu 17. a 18. století zdedil tovacovské panství Ferdinand Julius, hrabe ze Salm-Neuburku. Za jeho držení byla zrízena v roce 1700 rozsáhlá obo která od Bolelouce sahala až po Tovacov. To se však již vláda Salmu v tomto regionu chýlila ke konci, protože roku 1715 bylo panství prodáno za 630 tisíc zlatých Janu Detrichu Petrvaldskému, svobodnému pánu z Petrvaldu. Petrvaldští z Petrvaldu byli starou moravskou vladyckou rodinou, povýšenou do panského stavu, do konce 18. století však vymreli po meci i po preslici. V ro ce 1763 tak tovacovské panství, jehož soucástí Bolelouc stále byla, zdedil František Josef, hrabe z Kunburgu. V roce 1887 koupil panství Vilém Harman, rytír v. Gutmann. Rozsah jeho panství pak zmenšila v letech 1923 -1925 I. pozemková reforma. Podle soupisu z roku 1775 žilo v Bolelouci 24 pololáníku, 20 chalupníku a ne kolik podruhu. Jako podruzi však jsou v tomto soupisu oznacováni i nemajetní usedlíci, kterí nevlastnili žádná pole. Vetšinou jim patril malý domek (odtud také oznacení domkar), nebo meli bydlení pronajato od sedláku. Pololáník Jirí Konecný z c. 45 obdelával pres 51 meric polí. Císarské dane pla kr. za rok a vrchnosti odvádel celkem 7 zlatých rocne ve ctyrech splát Václava, Martina a o Vánocích). Robotoval ctyri dny týdne se tremi koni v dobe od sv. Jana do sv. Michala a po zbytek roku tri dny se tremi koni. Se svými ctyrmi mericemi pole byl Antonín Žehnal z c. 41 oznacován jako chalupník. Státu platil dan 3 zl. 27 krejcaru a vrchnosti pres 3 zlaté za rok. Robotoval stejne casto jako sedláci, ale peší robotou. Dva z bolelouckých podru hu se jmenovali Jan Korínek a Tomáš Tlach. Robotovali po celý rok pešky jeden den v týdnu. V dobe výmlatu panského obilí jim býval za jeden den mlatu od trináctinu vymlácené ho obilí. Osamelá podruhyne byla vázána jen na službu poselkyne pro vrchnost. Obec také jako celek platila vrchnosti za pozemky, které od ní dostala do uží užívání panských luk a za právo rybolovu na Morave

V soucasnosti Bolelouc spadá pod mestys Dub nad Moravou.V roce 2009 zde bylo evidováno 163 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 416 obyvatel. Celková plocha, na které leží Bolelouc, je 15,21 km2.

Keš se nachází na splavu, který odvádí vodu do mlýnského náhonu a do vodní elektrárny. Je to dominanta Bolelouce, ležící v tesné blízkosti cvicáku, kde se casto konají Indiánské dny. Nekdy se návštevníci dostanou do takového duševního stavu, že skácí do Moravy a pomalicku plují až ke splavu... :D