Prezidentská chata
je původní dřevěná stavba, která nabízela posezení ve stylu tradiční horské boudy a ubytování v 17 pokojích s kapacitou 36 lůžek a 18 přistýlek v kategorii penzion. Nachází se na hřebenu Jizerských hor (850 m.n.m.), 2,5 km od Bedřichova po místní komunikaci, 1,5 km od konečné stanice MHD po turistické stezce. Polohou je ideální pro lyžařskou turistiku díky Jizerské magistrále, která vede přímo kolem chaty a nabízí cca 115 km upravovaných běžeckých tratí. Pro sjezdaře je k dispozici 6 vleku přímo v Bedřichové, nebo lze využít areál Severák v Hraběticích či Tanvaldský Špičák. V letní sezóně Jizerské hory nabízejí možnosti jak pro pěší, tak pro cykloturistiku díky husté síti zpevněných cest. Chata svou polohou nabízela možnosti výletu do okolí Jizerských hor, na zámky Sychrov a Frýdlant. Liberec, hlavní město Euroregionu Nisa nabízí široký výběr kulturního i sportovního využití, např. ZOO, botanická zahrada, plavecký areál aj. V Jablonci nad Nisou je také plavecký bazén, možno také navštívit Muzeum skla a bižuterie.
Historie
23. 6.1929 byla otevřena chata „Přátel přírody“, dnes známá jako Prezidentská chata. A jak vznikla? V roce 1908 si tady jablonecký lékárník dr. Th. Ullrich postavil svérázné obydlí. Příliš dlouho tu ale nevydržel a po pár letech usedlost prodal jistému Rudolfu Bergmanovi. Ani on se zde nemínil usadit a lékárníkovu vilu rozebral na stavební materiál. Základy s pozemkem prodali v roce 1924 dělnickému turistickému spolku Přátelé přírody, jehož členové již dlouho snili o vybudování vlastního spolkového domu v Jizerských horách. Podnět k zahájení stavební činnosti byl poněkud zvláštní. Stala se jím smrt oddaného clena spolku, známého jizerskohorského horolezce Rudolfa Tháma, který se v létě roku 1923 nevrátil z túry na Mont Blanc. Prozíravý Tham zanechal doma závět, kterou odkázal deset tisíc korun libereckému odboru Přátel přírody na stavbu chaty. Za účelem výstavby domu byl založen výbor, do jehož čela byl zvolen Josef Pilz z Liberce. Návrh stavby vyhotovil ing. Josef Zepper z Janova Dolu u Liberce, též clen sdružení. Jenže na zadání stavby dodavatelské firme nemel spolek dostatek financí, a tak značná část prací byla prováděna svépomocně. Neděli co neděli bylo po několik let možné potkávat turisty s krumpáči, motykami a lopatami, kteří směrovali na místo stavby. Brigádám clenu a příznivců se říkalo „pracovní výlety“. Ti zde během nich odpracovali z pouhého nadšení a samozřejmě bez nároku na odměnu tisíce hodin. Stavební dřevo bylo zakoupeno od ředitelství desfour-walderodských lesu. Staré smrky si členové spolku sami pokáceli v jednom z lesních oddělení poblíž Kristiánova a během zimy 1925 je dopravili k dolní Blatné pile (nyní na dne Josefo Dolské přehrady). Zde bylo pak dříví rozřezáno na trámy a prkna. Základní kámen byl položen 24. června 1928 při oslavách, jichž se zúčastnilo na třináct tisíc lidí. Do kamene byla zazděna zaletovaná schránka s dobovými dokumenty. Již na sklonku téhož léta byla dokončena hrubá stavba a koncem listopadu se na místě mohla sejít komise, která povolila k 1. prosinci 1928 provoz domu, zvaného proste „Naturfreundehaus“. O týden později byla chata oficiálně otevřena. Slavnostní předání chaty veřejnosti se ale konalo až 23. června 1929, tedy přesně rok od položení základního kamene. Tím vyvrcholilo pětileté úsilí Přátel přírody. V té době chata disponovala 11 pokoji se 44 lůžky a k dispozici byla i ubytovna s další stovkou míst. Přátelé přírody se ale ze svého Spolkového domu neměli radovat příliš dlouho. V roce 1938 byla po připojení českého pohraničí k německé říši zakázána spolková činnost, a to byl i konec sdružení Přátel přírody. Krásný spolkový dum na Královce byl nacisty vyvlastněn a předán Svazu německých mládežnických ubytoven, podporovanému samotným vůdcem. A tak se v ročence Německého horského spolku z roku 1940 můžeme dovědět, že ubytovna mládeže na Královce patřila k největším zařízením svého druhu v sudetské župě a že sloužila k zotavení dětí z říše. Konec války přinesl další změny. Chatu nejprve převzal Svaz protifašistických bojovníku, ale její provozování bylo zřejmě nad síly této organizace. Ke dni 13. listopadu 1956 byla převedena na Kancelář prezidenta republiky. Na dlouhá léta se z turistické chaty stalo rekreační zařízení a s tou dobou také souvisí současný název Prezidentská chata. Tady je třeba připomenout, že objekty podobného druhu byly pro turisty nepřístupné.
Pro veřejnost byla chata až do roku 1991 uzavřena. Po revoluci si ji ale tehdejší správci – manželé Šmausovi, od prezidentské kanceláře pronajali a otevřeli ji veřejnosti. Chatu provozovali 20 let, později pod hlavičkou společnosti Ještěd, která mimo jiné provozuje i horský hotel na vrcholu stejnojmenné hory. V roce 2011 byla ale chata opět uzavřena a stát ji v dražbě prodal soukromému investorovi a už to vypadalo, že o ni turisté přijdou. Naštěstí se jabloneckému podnikateli podařilo od investora chatu koupit zhruba za deset milionů korun. Takže novým majitelem je Dalibor Dědek s manželkou. Chatu se rozhodli zrekonstruovat.
Shnilé trámy či staré obložení, to všechno muselo pryč. Milovníci tradičního posezení horské chaty ale nemusí zoufat – probíhající přestavba se striktně drží původních plánů. Vzhled i ráz budovy se proto měnit nebude. Pouze se zlepší úroveň ubytování a dalších poskytovaných služeb.
Překvapení schovávaly rozvrzané podlahy, pod nimiž se ukrývaly předměty staré víc než padesát let. Mince, německé noviny z roku 1930, turistické časopisy, podtácky, ale i hřebeny, nebo dokonce ztracené pohledy od dětí. Prioritou ale bylo, zprovoznění chaty a 1. 12. 2012 a přivítali turisty. Dnes má chata posezení ve stylu tradiční horské boudy a ubytování ve 14 pokojích s kapacitou 40 lůžek a 4 přistýlky.
