"Ano, Čech jsem, to mou slastí, slavnou honosím se vlastí!"
(K.V.Rais)
„České národní obrození“ je pojem, jímž se označuje proces, který probíhal v rakouské monarchii zhruba od poslední třetiny 18. století do roku 1848. Hlavním úkolem jeho tvůrců bylo pozvednout český jazyk opět na úroveň jazyka vzdělanců a motivovat obyvatele českých zemí k národní uvědomělosti.
A jak to vypadalo před ním?
V českých zemích byl v průběhu středověku i v počátku novověku užíván český jazyk stejně jako němčina, přičemž nebyl znám pojem národního státu. V roce 1615 vydal český sněm usnesení, že ten, kdo se přistěhuje do Zemí Koruny české, musí se i se svými dětmi učit česky.
Nejednalo se o nacionalismus, ale o stavovsky pojímaný státní zájem, z něhož se však rodily výrazné prvky novodobého národního vědomí. Po bitvě na Bílé hoře začala do českých zemí proudit cizí šlechta, která užívala němčinu. Roku 1627 bylo vydáno Obnovené zřízení zemské, které zrovnoprávnilo němčinu s češtinou. Němčina se stále více prosazovala a čeština byla postupně vytlačována z nejvyšších společenských funkcí, především z oblasti elitní kultury a státní správy.
Němčina se stávala také jazykem vědy či vojska. Češtinou však hovořily v polovině 18.století stále více než dvě třetiny obyvatelstva, a to nejen na venkově, ale i ve městech, kde byla mluvou středních a nižších vrstev. Psaná čeština si stále udržovala velice vysokou úroveň v jezuitských tiscích. Na univerzitách a gymnáziích, kde byla výuka svěřena z větší části jezuitům, byla hlavním či jedním z vyučujících jazyku čeština. V češtine vycházely knížky lidového čtení, kramárské písně i náboženské výchovné knihy a učebnice.
První číslo Krameriových císařských královských pražských poštovních novin ze 4. července 1789. Později se nazývaly Krameriovy císařské královské vlastenecké noviny.
A tak se díky takovým velikánům jako byl K.J.Erben, K.H.Mácha. J.K.Tyl, B.Němcová a mnoha dalším „obrozencům“ můžeme pyšnit krásným, i když složitým mateřským jazykem
Jedním ze způsobů, jak ho vštípit dětem odmala, je kromě verbální komunikace především dětská literatura. Pojďme se tedy vrátit do dětství a prečíst si úryvek z Dášenky od Karla Čapka.
„Když budeš moment držet, Dášenko, povím ti pohádku o Foxovi. PRVNÍ foxteriér, kterého Stvořitel stvořil, se jmenoval Fox. JESTLIPAK Dášenko, víš, jak vypadal? Byl čistě bílý, na celém těle neměl ani JEDNU poskvrnku. Jakpak by nebyl bílý jako družička, když byl stvořen pro Ráj, ABY si tam hověl na klíně andělů. Co tam v tom Ráji dostával žrát? No, smetanu a SYREČKY, maso ne, protože andělé jsou vegetariáni. A ten Fox BYL hravý a neposedný jako všichni foxteriéři, a když se šel ráno vyvenčit – fuj, co si myslíš, v Ráji přece nemohl dělat LOUŽIČKY, to se nesluší!
Pamatuj si to, a vem si PŘÍKLAD z Foxe, který vždycky zaškrábal na vrata Ráje, ŽE se mu jako chce jít ven – počkej, kde jsem to přestal? Aha, jak Fox několikrát denně šel z Ráje ven. A tam si hrál s NEPOSEDNÝMI čerty. Nejspíš si myslel, že jsou to nějací pejsci, protože mají ohony, kdežto andělé mají jenom křídla. Jak si s NIMI hrál? Honil se s nimi po louce, do chvostu JE kousal a podobně. A když zase zaštěkal u vrat Ráje, aby ho pustili dovnitř, měl NA sobě hnědé skvrny od země a černé skvrny, jak se otřel O čerty. Od té doby mají foxteriéři černé a hnědé skvrny, víš?“
NA UVEDENÝCH SOURADNICÍCH KEŠ NEHLEDEJTE – NENÍ TAM!
Abyste získali výsledné souradnice, musíte:
u N: odecíst 25 tisícin
u E: pricíst 22 tisícin
SOUŘADNICE I MÍSTO ULOŽENÍ KEŠE SE DNE 19.9.2019 ZMĚNILY!!!! Pro ověření mě neváhejte kontaktovat přes profil :)
Veříme, že šifru lousknete rychle, takže přejeme úspěšný lov.