Vítezslav Nezval Mystery Cache

Vítezslav Nezval

Cílem této literárne zamerené keše je pripomenout osmiletý pobyt tohoto predního básníka ceské meziválecné avantgardy v Trebíci. Jedenáctiletý Nezval nastoupil roku 1911 na místní gymnázium a v meste setrval až do roku 1919, kdy odmaturoval a odešel na práva do Brna. Více se o jeho živote a díle mužete dozvedet kupríkladu ve Slovníku ceské literatury po roce 1945.

My se nyní zamerme na Nezvalovy vzpomínky na Trebíc, jak je zachytil v knize Z mého života (1959). Vybral jsem pro vás nekteré, abyste si tak mohli priblížit atmosféru staré Trebíce na pocátku 20. století i básníkovo mládí.

Židy, Hrádek, námestí

Vedl me na tržište, kde byly houpacky, do kocovného biografu, kde jsme videli film s Henny Portenovou, a pak kveceru jsme se potulovali židovskou ctvrtí, která me ohromila svou bizarností. Jindy jsem vylezl s jiným krajanem na kopec nad dolní stranou trebícského námestí (Hrádek, pozn. ownera), a jakmile jsem videl mesto z této nové perspektivy, zacaly se mne otvírat brány k jeho tajum.

První vec, která vzbudila mou lásku k Trebíci, bylo vecerní osvetlené trebícské námestí. Domy pod paprsky luceren menily se mi v jakési tajemné landaury (kocáry, pozn. ownera), za jejichž okénky se odehrávají romány. Krome této iluze, jejíž vznik není tak snadné urcit, nemohlo na me nepusobit kouzelné korzo na dolní strane námestí, na které den co den objevily se navecer nejhezcí trebícské dívky a koketovaly. Tu a tam se k nekteré pripojil student nebo i starší hoch a navazovaly se známosti. Jiní mládenci stávali pred prujezdy domu a dívali se na promenlivou promenádu. Mel jsem bohužel již od útlého mládí srdce až príliš prístupné citum k dívkám, a tak jsem na trebícské dolní strane prožil nekolik více ci méne platonických lásek a také nekolik lásek, které zanechaly v mém srdci stopu. (s. 45)

Domky

Behem let zamiloval jsem si Trebíc, takže stala se mi pozdeji rovnež „poutním místem“ mého básnického snení. Nejvíc me deprimoval, podobne jako pri mé první ceste do Prahy, která nechá na sebe ješte pockat, vjezd do mesta, vjezd z kožichovické strany do Trebíce, který se nevyhnul zakourené pustine kolem nádraží. Ze všech jiných koncu je Trebíc štastne položena do vlídných sousedství, jenom její kožichovická strana je drsná. (s. 44)

Inspirativní Trebíc

Za takovýchto okolností zmenila se mi Trebíc, její námestí a její háje s plicníky a kostivály nebo její meze s prostinkými rozrazily ve všecka mesta, která jsem si vysníval pri cetbe románu, a dodnes jsem nedopil v své poezii vodu z jejích studen. Vzrušení, vyplývající ze zážitku, které jsem nacerpal v tomto meste, zvelicovalo mi vše, kolem ceho jsem tu chodil: odbíjení hodin na veži mne splývalo mnohdy v noci s „údery hodin vecného mesta“, kterým jsem rád naslouchal v básních Otokara Breziny, obloukové lampy na námestí nebo nad trebícským kluzištem, zabarvující do modra led, delaly dekoraci mým snum, park pod nemocnicí, jakmile byl na jare v kvetu, inspiroval mou obraznost a mé city. (s. 46)

Trebícské milování

Na korzo se již se mnou nevrátila a dala se mnou doprovázeti smerem na Starecku, kde bydlela. Zde bylo mnohem méne svetel než na korze. Když jsme míjeli lucerny, zpomaloval jsem chuzi, abych mohl spojit své oci s jejíma mesícníma ocima. Cítil jsem její vonavku, kypré teplo, které z ní vycházelo jako z divotvorné básne. Mesíc stál nad strechami a byl ohromne veliký. Pak jsme se už jen líbali až do sebetrýznení. (s. 60)

Trebícské delnické hnutí

Rozvíjel se živý politický život a v Trebíci se zrodilo silné delnické hnutí. Pro mne nebylo jiné cesty než cesta po boku marxistické delnické levice, která mela v Trebíci tradici. ... Nikdy mne nevymizí z pameti obraz delnické demonstrace, kterou jsem videl dve léta pred válkou v Trebíci. Nevím už, za co se demonstrovalo, není však pochyby, že delníci vyšli do ulic a zaplnili trebícské námestí za vec spravedlivou, a já jsem byl na jejich strane. Vím, že se zavíraly narychlo obchody a že v nekterých lidech byla malá dušicka. (s. 64)

K výchozím souradnicím

Jen zde (ve valecské hospode, pozn. ownera) jsem pil limonády, které se vyrábely v Trebíci a bývaly srovnány v bednickách, rozdelených prihrádkami a pripomínajících mne bud ohromné drevené vcelí plástve, nebo krabici na sbírku minerálu, kterou mne kdysi privezl tatínek z mesta. (s. 43)

Otázky vedoucí k souradnicím:

K získání souradnic stací zodpovedet pár otázek, pri kterých si mužete skrze versologické termíny zavzpomínat na strední školu a samozrejme skrze básne se seznámit s jednotlivými autorovými tvurcími obdobími a nesmrtelnou Manon jako prívažek. Veškeré texty související s následujícími úkoly najdete na této adrese.

Období poetistické

1. básen Týden v Barvách

Obrat „na pavlaci plácí“ by se dal urcit jako:

a) metafora (A=7)
b) metonymie (A=8)
c) kalambúr (A=9)
d) aliterace (A=0)

2. básen Edison (úryvek)
V úryvku se casto opakují nekterá slova na zacátku rádku. Jak nazýváme tento jev?

a) anafora (B=0)
b) epifora (B=1)
c) metafora (B=2)
d) oxymóron (B=3)

Období surrealistické

3. básen Košile

Kolik lze v této básni najít apostrof?

a) žádnou (C=10)

b) 2 (C=9)
c) 4 (C=8)
d) 6 (C=7)

4. básen Stolicka
Jaký rým v této básni prevažuje?

a) obkrocný (D=5)
b) tirádový (D=4)
c) prerývaný (D=3)
d) sdružený (D=2)

Období socialisticko-realistické

5. básen Zpev šestý ze sbírky Stalin (úryvek)
Kolikrát se v úryvku objeví slovo až?

a) šestkrát (E=0)
b) ctyrikrát (E=1)
c) osmkrát (E=2)
d) trikrát (E=3)

Dramatická tvorba

6. úryvek z hry Manon Lescaut
Des Grieuxova veršovaná promluva koncí tremi teckami. Jak lze oznacit takovéto odmlcení?

a) pašije (F=4)
b) pointa (F=3)
c) aposiopese (F=2)
d) frazém (F=1)

Finální souradnice:

N49° 12.ABC E015° 52.DEF

V krabicce najdete krome obvyklých vecí také zalaminovanou karticku se vzpomínkou vztahující se k danému místu, nezapomente si ji precíst :o)

Zároven prosím o šetrné zacházení s keší, aby nedošlo k jejímu poškození.

Hodne štestí pri lovu!