Zas další den v týhle díre! Posledních pet let
nepotrebuju ani budík, abych vedel, že voci votvírám presne v
5:55. To, že si nemužu sednout na postel, protože se
jinak fláknu do hlavy o horní cást palandy, sem se ale naucil behem
pár dní. Každej den pred budíckem si rikám co asi bude k
snídani. A když tu snídani dostanu vubec nechápu, proc sem si
to pred tim rikal, když je každej den to samý. I
když vim, že zas bude chleba s máslem a vajcko na mekko,
zas si rikam co asi bude….. No jo, co bych tak cekal,
že tenhle úžasnej systém bude takovýmu póvlu jako sem já
dávat k jidlu…. Ve vezení clovek proste nemuže cekat,
že se dobre nají…. A tak co, celejch tech osm let
už na nic necekám….. Teda necekal sem. Necekal sem
až do minulýho tejdne, kdy sem Mike propašoval mobil,
kterym mi textuje jak se to s plánem má. Predstava, že bych
odsud vypadnul je fakt nádherná, ale kdo má tem Mikovejm plánum
verit. Minule plánoval pul roku a skoncil sem tady…. Podle
jeho propoctu sou to sice jen ctyri kiláky po ceste, ale
špiclové maj voci všude.
POŠTÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ
Sakra taky by s tema balíkama ty bachari mohli zacházet líp. Je
to celý zmuchlaný.
