Za devatero horami a devatero rekami bylo jedno království, které se jmenovalo „Rise skrysi“. V tomto mirumilovnem, veselem a spokojenem kralovstvi vladl stary a moudry kral. Cely zivot se tolik venoval vladareni a peci o kralovstvi, ze vubec nepomyslel na naslednika trunu. Ale prisel cas, kdy se kral rozhodl predat svoji vladu nekomu jinemu. A tak nechal rozhlasit po cele zemi, ze preda svou risi tomu, kdo prokaze nejvetsi moudrost, odvahu a vytrvalost.

Brzy se na nadvori královského hradu sesli odvážlivci ze siroka daleka. Kral pred ne predstoupil a pravil: „Jen ten se stane kralem Rise skrysi, kdo do cerneho lesa na vychodnim okraji naseho kralovstvi dojde, s nesnadnymi ukoly si poradi a poklad zde ulozeny najde.“

Vsichni vyslechli kralovu rec a rychle se rozjeli do cerného lesa hledat poklad. Na nadvori zustal jenom Honza, ktery zacal mudrovat: „Kam vsichni takovou rychlosti zmizeli? Copak ja vim kam mam jit? Doprava, doleva nebo treba rovne?“ A jak tak premysli, vsiml si najednou podivnych znaku na blizke zdi. „Aha, pan kral je sprymar. Ale s takovouhle hadankou si na me neprijde.“ Snadno si precetl napis, ktery mu rekl kudy dal.

Netrvalo dlouho a Honza dosel k vysokemu stromu v lese: „Co me asi tady ceka?“ „Ja te tu cekam“ ozvala se sova, ktera sedela v korune stromu. „Vim proc jsi tady a dam ti jednu radu: Lide radi veri tomu, co si preji, aby byla pravda.“ Po chvilce Honza pochopil, jak cennou radu dostal, podekoval moudre sove, rozloucil se a chtel pokracovat v ceste. „Pockej prece, nepospichej tolik, jeste ti chci neco rict: kdybys nekdy nevedel kudy kam, nezapomen, ze kralovske znameni, te bude celou cestu provazet.“

„Tak ted uz se mi nemuze nic stat“, pomyslel si Honza a vydal se spokojene za dalsim ukolem. Cesta mu rychle ubihala, az se ocitl na male mytince. „Ale ouvej, co si to pan kral tady vymyslel“, rekl si Honza, kdyz spatril dalsi hadanku. „Prace kvapna byva malo platna“ vzpomnel si, posadil se, rozbalil si uzlik s buchtami a pustil se s chuti do jidla. S plnym zaludkem pak rozlouskl dalsi zahadu raz dva.

A Honza zase mohl popojit o kousek dal, tak jak ukol zadal. Pomalu se zacalo stmivat a tak si povida „Dneska uz asi zadnou hadanku nevylustim. Pan kral se sve vlady jen tak lehce nechce vzdat. Co ted?“ A jak se stmivalo, zacaly se na obloze objevovat prvni hvezdy. Honza zamyslene pozoroval oblohu a když se rozsvitily hvezdy Velkeho vozu, rozsvitilo se mu take.

„Tahle hadanka nebyla snadna, ale dokazal jsem to! A ted honem dal!“ Honza mel takovou radost ze splneni dalsiho tezkeho ukolu, ze se dal nezdrzoval a pokracoval v ceste. V lese uz byla hluboka noc, vsude tma tmouci, nevidel ani na krok. A prave ted se mu nejlepe podarilo vyresit novou zahadu.

Druhy den rano pokracoval Honza ve sve pouti. Dokud byl les ridky, cesta mu rychle ubihala. Poslouchal sumeni lesa a zpev ptaku, zurceni potucku, pozoroval pasouci se srnky a dovadejici zajice. Najednou spatril pres pesinku upletenou velkou, pevnou pavucinu s pavoukem uprostred. „A jeje, tady moje cesta konci, ukryty poklad pana krale nikdy nenajdu“ zdesil se Honza. „Jak prelstit pavouka? Co dal? “ Trvalo dlouho nez se Honzovi podarilo pavouka obelstit, ale nakonec to dokazal. A potom uz brzy ziskal i jim chranene tajemstvi a dozvedel se kam ma jit za dalsim ukolem.

Hrbolatou cestickou se Honza dostal az k male, ale hluboke tunce, kde spatril sedet na parezu zelenou zabu. „Aha, to uz znam z pohadek“ pomyslel si „zabu ted polibim a ta se promeni v krasnou princeznu." Moc se nerozmyslel a zabu polibil. A potom dlouho nevericne koukal na zelenou zabu, ktera se dal spokojene usmivala na svem parezu. „A pak verte na pohadky“ rekl si smutne Honza a dumal o tom, co od nej pan kral tady zada. Jakmile zjistil, ze ze svatby nic nebude, velice rychle odhalil i tajemstvi zaby.

Ted uz Honza koukal kam by hlavu slozil, cely uondany po te dlouhatanske ceste objevil chaloupku na kraji lesa. Rozhodl se, ze si tady odpocine. Ulozil se do mekkeho mechu a usnul jako by ho do vody hodil. V hlubokem spanku se mu zdal podivny sen : jak prijel do daleke zeme, kde byl nadherny a honosny chram. Az pote co si ho pozorne prohledl ze všech stran, dozvedel se co skryva.

Po chvilce sneni se Honza vydal za dalsim dobrodruzstvim. Dosel na križovatku deviti cest a ted si opravdu nebyl jist kudy ma jit dal. „Jak si vybrat? Ktera je ta spravna?“ Nemohl se rozhodnout a bloudil krizem, krazem, sem a tam, tam a sem, az konecne nasel ten spravny smer.

Na konci te spravne cesty nasel Honza maly paloucek, sedl na parez a pomyslel si: „Kdyby tak bylo neco k snedku.“ V tomto hladovem okamziku se mu vybavil pribeh o zemi, kde peceni holubi padaji primo do huby. Ale zaroven si vzpomnel i na svoji mamu, ktera mu vzdycky rikala: „ Honzicku, nezapomen: v zivote mas vzdycky dve cesty, nesnadnou a snadnou. Sam si musis zvolit, kterou pujdes.“ Honza se rozhodl, vybral si jednu z cest a pak uz mu nic nebranilo vylustit i posledni hadanku pana krale.

Stastne dosel az k vytouzenemu cili, kde na nej cekal stary pan kral, ktery pravil: „Gratuluji ti Honzo! Prekonal jsi všechny nastrahy, prokazal jsi chytrost, odvahu a vytrvalost a pravem se stavas kralem Rise skrysi.“

A CO TY, ZKUSIS TO TAKY ????

PROSIME VSECHNY KESERY, ABY DOBRE ZVAZILI SVOJE SILY A SCHOPNOSTI A NEPODCENILI OBTIZNOST TETO KESE!!!

Pro hladsi pruchod timto pribehem vam doporucujeme byt behem lovu on-line pripojeni. Usnadni vam to lusteni.

V prípade potreby nás kontaktujte na tel.: 603 569 382 Honyray nebo 721 437 269 mokri_cz