Na úvodních souradnicích pikslu nehledejte. Nachází se zde budova sokolovny, kde tento príbeh zacal. Pri chystané rekonstrukci byl objeven tento moták:
Prohlíželi jsme si jej a nechápali, kde se v sokolovne vzal. Když tu se jeden ze starších sokolu rozpovídal: "V noci z 20. na 21.srpna 1968 vojska peti státu Varšavské smlouvy obsadila Ceskoslovensko a mocensky tak zabránila procesu další liberalizace a demokratizace v zemi. Byl to smutný srpen. Tytéž jednotky, které byly v Milovicích na Spojeneckém cvicení Varšavské smlouvy v jarních mesících 1968, prišly v té srpnové noci opet - ale ve vetší síle a s jiným posláním. Cást se ubytovala v nových kasárnách vojenského tábora, které už znala z jarních mesícu. Ale vetšina se rozmístila kolem tábora a letište, v lesích vojenského prostoru, na križovatkách a stanovištích vojenských objektu. Byly to jednotky sovetské, nemecké a polské. Situace byla napjatá, cekalo se na rozhodnutí stranických a vládních cinitelu, na dohode setkání, které se konalo v Moskve. Tato dohoda byla nemilosrdná:
a) Z Ceskoslovenska budou postupne staženy jednotky nemecké, polské, madarské a bulharské i cást jednotek sovetských
b) nekteré jednotky v Ceskoslovensku zustanou "docasne" bez urcení presného termínu odsunu.
O milovické posádce bylo rozhodnuto, že bude premístena do jiných prostoru. Objekty vojenského prostoru Mladá byly predávány sovetským jednotkám. To se melo uskutecnit do konce ríjna. Mnoho rodin se rychle stehovalo do nove postavených paneláku v Lysé. Naši letci odešli na vojenská letište v ceských zemích a tankisté na nekterá místa na Slovensku. V listopadu 1968 bylo vše dokonáno - bylo to smutné loucení. Pro potreby sovetské armády byla zabavena i tato sokolovna a byla zde zrízena pekárna pro okupacní vojsko. Ti kluci, kterí tady pekli byli mladí a zmanipulovaní. Verili, že nás skutecne prijeli osvobodit a zachránit ze spáru kontrarevoluce. Vubec nechápali, když jsme jim vysvetlovali, že tady žádná kontrarevoluce nebyla. Že naopak, my jsme se tady snažili rozvinout demokracii. Pro mnohé z nich to bylo skutecné zklamání. Jak jim mohlo velení takto lhát? Vzpomínam na jednoho chlapce, který zde stál na stráži. Vysvetloval jsem mu, co se zde delo, jak jsme se tady snažili zbavit té hruzné nadvlády a útlaku a oni pak prijednou a strílejí naše lidi! S plácem v ocích vzal svuj kulomet, hodil jej do nejbližšího koše a odcházel. Sebral jsem tehdy kulomet a bežel hned za ním. "Neblázni!" ríkal jsem mu. "Za tohle te Vaši mužou zastrelit!". Vzal si svuj kulomet zpet, ale více jsem ho už tady nevidel."
Chvíli jsem premýšlel, co s motákem udelat. Jaký vzkaz nám tady kdo zanechal. Našel jsem dokonce nekolik odkazu na internetu, které mne zaujaly:
Odkaz 1 To vypadá hodne složite, ale ono to tak strašné urcite nebude.
Odkaz 2 Jo, jo, kde jsou ty casy mého mládí...
Odkaz 3 DX26 není podle mě správně, použil bych korekci s DX23. Pro jistotu jsem si to pripravil do mojí džípísky.
Pak jsem si ale vzpomnel na geocaching a rekl si, že moták zverejním na jeho stránkách. Možná to bude pro nekoho další zábavná mysterka - vyluštit, co se na motáku píše a vydat se po stopách okupacní sovetské armády. Pokud se k tomu rozhodnete, budte prosím opatrní. Bývalé vojenské prostory po sovetské armáde jsou sice odminovány, ale i tak skrývají mnoho nástrah. Dobre se dívejte, kam šlapete, at nekam nezahucíte. Nechodte v noci a nejdete-li v zime, vemte si s sebou repelent.
Při zakládání této keše nebyl zabit žádný Rus.
Lenin odešel do věčných lovišť a tak po vyluštění prvních souřadnic si zde stáhněte souřadnice druhé zastávky. Pro otevření souboru použijte jako heslo první polovinu vyluštěných souřadnic první zastávky.