HrejFer na piskovisti !! Mystery Cache

Tichá tmavá noc pohltila krajinu. Ani mesícní svit nezmírnil neproniknutelnou temnotu jež vyvolávala nepríjemné mrazení v zádech, protože této noci mesíc vubec nevyšel. Matne zárící hvezdy se ztrácely v nekonecném prostoru vesmíru. Naprosté ticho prozrazovalo, že vše živé s výjimkou nocních živocichu zasloužene spí spánkem spravedlivých. Presto kdesi v bohem zapomenuté koncine se nacházel kdosi komu nebylo dopráno poklidného snení. Úmyslne tlumené svetlo baterky ležící na zemi odhalovalo mohutnou postavu muže vyvíjejícího horecnou cinnost. Stál naproti svítilny a v jejím svitu pracoval témer nehlucne, rychle, s naprostou jistotou a peclivostí. Najednou ustal v práci a znehybnel. Napjal sluch a ocima nervózne tekal kolem sebe. Chvíli setrval v této pozici, ale nic se nedelo. Zneklidnil ho zvuk, který zcela urcite nezpusobil on svou prací. Kdesi pár metru od baterky se mihl stín. Svetlo se okamžite dalo do velice rychlého pohybu. Muži držícímu svítilnu srdce tlouklo jako o závod. Na svém zátylku témer cítil horký dech osoby, která ho pronásledovala. V hlave mu znela jediná myšlenka, odlákat svého pronásledovatele co nejdál od toho místa. Byl nucen kousek cesty bežet s lopatou v ruce, nebot ona jediná mohla prozradit místo, kde ješte pred chvílí pracoval. Po deseti minutách vypjatého behu svetlo zhaslo.

Historicky vyhlížející budík u nehož se dalo soudit, že pohromade drží už jen silou vule, zacal s hlasitým drncením tancovat po nocním stolku. Telo doposud nehybne ležící v posteli, z kterého byla videt pouze hlava, jelikož zbytek se skrýval pod dekou sebou malicko škublo. Ztežklá vícka se vysunula nahoru a odkryla krásne modré oci. Tomáš stále ješte prítomen v dalekých koncinách svého snového sveta mátožne vysunul ruku zpod deky a praštil jí tu malou drzou vec, která se ho opovážila tak nešetrne vzbudit. Budík zmlkl. Tomáš velice nerad odhodil deku a posadil se na posteli. Proc noc musí trvat tak krátce? Vždyt si clovek ani nestihne porádne odpocinout, postežoval si sám sobe. Po bleskové ociste a obléknutí namíril svuj krok smerem do kuchyne s úmyslem pripravit si neco k snídani. Otevrel lednici. S velkou nelibostí zjistil, že témer zeje prázdnotou. Asi je už nacase zajít na nákup, zkonstatoval. S využitím svých detektivních schopností se mu podarilo vypátrat alespon kousek chleba a sýru. Když velká rucicka hodin doputovala na své pravidelné pouti na šestku a malá ji následovala v tesném závesu vyrazil do práce.
Tomáš byl úplne obycejný muž stredního veku vedoucí nicím zvláštní život. Vlastní rodinu nemel, oba rodice odešli na vecnost a jeho sourozenci se rozprchli do všech koutu sveta. Pracoval jako obsluha težkých stroju v opavské pískovne. Všechno probíhalo jako obvykle. Ovšem dnešní den pro nej nemel být jako každý jiný. Pocínaje dneškem se mu mel navždy zmenit život. Bohužel ne k lepšímu. V šatne potkal Tomáš svého dobrého prítele Petra. "Ahoj" pozdravil ho. "Nazdar Tome, kde si nechal Jerryho." opetoval pozdrav Petr veselým hlasem. "Hm, vtipné. Nechápu odkud kradeš tolik energie hned po ránu." "To je velké tajemství ztišil hlas Petr." naklonil se blíž k Tomášovi, letmým pohledem se ujistil, že nablízku není žádný zvedavec co by je mohl slyšet a pošeptal mu do ucha: "Kousek od mého domu je elektrárna." Tomáš ho plácl po ramenu. "To se ti divím proc se namáháš chodit tak daleko, když stací strcit prsty do zásuvky." Petr se nenechal rozhodit z role: "Vidíš zvolal obdivne to me nenapadlo." "Víš co ty komediante bež radši pracovat drív než se vybiješ." "No jo už letím." Byl na odchodu, ale tesne u dverí znehybnel. Špickou boty opsal pulkruh a otocil se zpátky k Tomášovi: "Mimochodem jen tak mezi recí, kdy se u me stavíš pro tu starou knihovnicku co te tak okouzlila?" Tomáš se zamyslel. "Že si to ty po šichte pro ni zajdu." "Výborne!" Spokojený Petr odešel.
Nastal cas polední prestávky. Tomáš ji uvítal s velkou radostí. Nedokázal presne definovat proc, ale dnes ho hluk motoru stroju rozciloval asi jako vytrvalý bzukot otravné masarky. Rozhodl se, jít si užít trochu klidu na kopec nad pískovnou. Teoreticky behem smeny nesmel opustit pracovište, prakticky to bylo každému úplne jedno. Slunce jasne zárilo na blankytne modré obloze, z níž nekdo zbehlý v úklidu vymetl všechny mrácky. Foukal príjemný sveží vítr. Tomáš si vyhlédl pekné místecko ve stínu mohutného stromu, uvelebil se, oprel o jeho kmen, zavrel oci a vychutnával se úžasné ticho narušované pouze šumením listu v korune stromu s nimiž si pohrával vítr. Bezmyšlenkovite vzal do ruky kousek vetve, který našel vedle sebe a zacal jí kreslit do zeme. Pojednou na neco narazil. Zvedavost mu nedala, aby neprozkoumal svuj nález. Do háje co to je? Po návratu z kopce vypadal Tomáš docela jinak. Na jasné tvári se objevily mracna. Jiskry v ocích zhasly. Mísilo se v nem nekolik zcela protichudných pocitu. Pracoval jako pod vlivem omamné látky. Ve stavu, kdy mel co delat sám se sebou, aby udržel dostatecnou požornost na vykonávání náplne pracovní cinnosti a náhodou se díky jeho neopatrnosti a nepozornosti nestalo nejaké neštestí si vubec nepovšiml, že ho bedlive pozorují ostrížím zrakem oci dalšího zamestnance pískovny. Cím déle Tomáše sledoval, tím víc v nem vzrustalo jisté podezrení. Posledních 45 minut smeny se už Tomáš vubec nesoustredil na to co delá a dekoval bohu když mu hodiny oznámily konec práce . Po ceste z areálu opet potkal Petra. "Tedy dnes u me!" zavolal na Tomáše. K jeho sluchu dolehla tato slova až za delší chvíli. Po jejich zachycení se zmohl jen neprítomne odpovedet: "Jasne, dorazím."
Krátce po Tomášove odchodu kdosi naprosto nehlucne a nenápadne vklouzl do šatny, když se ujistil, že je v místnosti úplne sám prikradl se k Tomášove skrínce, pár minut u ní neco usilovne kutil až nakonec otevrel dvírka. Zbežne prohrábl obsah. Tu se v jeho ocích mihl vítezoslavný záblesk. Nemýlil se. Nález potvrdil správnost jeho domnenky.
Jakmile se Tomáš alespon trochu vzpamatoval a byl schopen normálního provozu, vyrazil za Petrem. Cesta autem trvala pouhých deset minut. Tomáš zaparkoval kousek od branky Petrova domu. Vystoupil z auta, prošel brankou, došel ke dverím a trikrát zmáckl tlacítko zvonku. V hloubi domu znela zvucná melodie. Zanedlouho zvuk rychlých korku zvestoval Petruv príchod. "Clovece už jsem myslel, že vubec nedorazíš." "Díky za vrelé privítání." zavrcel Tomáš. "No promin, do sklepa trefíš, já za tebou hned dorazím." Tomáš sešel po znacne zchátralých drevených schodech, jež meli svá nejlepší léta už dávno za sebou, do sklepa. Rovnou zamíril do místnosti, kde stála jeho vyhlédnutá knihovnicka. Docasne sloužila Petrovi jako sklad starých vydání novin. Tomáš s nimi nechtel nic delat dokud nedorazí Petr. Z dlouhé chvíle jednemi zalistoval. Upoutal ho tucný nadpis Smrt v opilosti. V rychlosti preletel clánek ocima. Oficiální verze zní, že muž pod vlivem alkoholu, stoupající po schodech ke svému bytu, neštastne zakopl a upadl. Následkem pádu byl zlomený vaz. Mnoho lidí presto spekuluje zda muži ke smrti nekdo nepomohl. Trí dny pred jeho smrtí totiž lidé slyšeli jak se bourlive hádá s jedním ze svých prátel. Dotycný je nyní doposud nezvestný. Údajne byl ale v byte ješte nekdo tretí. Záhadou též zustává nález u mužovy mrtvoly. Naslo se u ni totiz par kousku... Tomášovi se v tu ránu zastavil dech. "Do háje!" ulevil si. To není dobré, ale vubec. Od prectení clánku se z Tomáše stal nervózní, nevrlý chlap trpící utkvelými predstavami a stihomamem. Do snu se mu neustále vkrádaly myšlenky ohledne jeho objevu v pískovne i se všemi dusledky. Byl si naprosto jist, že muže o nemž se psalo v novinách nekdo zavraždil práve kvuli veci, kterou on nedávno našel v pískovne, a že druhý muž nebyl nezvestný, ale pouze se skrýval pred následky svého cinu. Tomáš nemel ovšem zcela pravdu. Onen druhý muž byl totiž také mrtev. Clanky z novim uvedly pred nedavnem zpravu o muzi, ktery byl zavrazden, kdyz se v noci potuloval lesem pobliz piskovny. V byte tedy skutecne hádce príhlížela ješte tretí osoba. A ta se nehodlala zastavit v ceste, k dosažení svého cíle, pred nicím. Od samého pocátku, kdy spolu s již mrtvými muži našli tu vec, s ní mel vlastní úmysly. Bylo nezbytné se tech dvou zbavit. Bohužel na poslední chvíli mu skvelé plány zhatil ten pitomec, když tu vec pred ním ukryl. Podnikl již mnoho kroku k jejímu nalezení ale až ted ji mel témer na dosah...
Nikdo Tomaše nepoznava, tak se zmenil. Vyvrcholení melo necekanou podobu. Jedné noci se Tomáš opil a pri ceste domu spadl do reky, která byla po vytrvalých deštích silne rozvodnena. Naneštestí se utopil i s mužem jenž se ho pokusil zachránit. Tento statecný clovek byl shodou okolností také zamestnanec pískovny, tedy Tomášuv kolega. Od této neštastne udalosti, se už v okoli piskovny nedela zadna nevysvetlitelna umrti. Ve vsech novinach vychazely spekulativni clanky o tom, proc najednou vrazdy ustaly. Nakonec se vsak media uklidnila a cely pripad vysumel. Po nejake dobe prišel Petrovi dopis, který napsal Tomaš...

Nevím co presne je na tom pravdy, a co všechno si lidé domysleli aby se povídka stala zajímavejší, ale jedno vím jiste, ten dopis opravdu existuje. Pred nedávnem umrel starý muž, Petr. Když umíral, dal svému synovi podivný dopis. Mužeme si jen domýšlet proc to udelal. Snad si s ním nevedel rady a nebo byl pro nej natolik duležitý, že nechtel aby upadl v zapomnení? Každopádne, Petruv syn me požádal o pomoc a já ted žádám Vás, protože si s dopisem také nevím rady. Budu moc ráda, když mi pomužete prijít téhle malé záhade na kloub. Tedy, prikládám Vám zde kopii onoho dopisu a budu netrpelive cekat na jakékoli informace...

Hodne štestí!

Prosim snazte se aby se ke kesi dostalo co nejmene hliny! Mohlo by totiz dojit k poskozeni. Take se snazte ji co nelepe zamaskovat a vrátit tak aby do ní netekla voda. Dekuji.