Řeka Berounka (Mže) se za Plzní zařezává do hlubokého údolí s prudkými svahy. Údolí vzniklo jako důsledek tektonických pohybů v pozdních třetihorách, které vedly ke změně toku mnoha českých řek. Tehdejší vodní tok protékající jezerem na území dnešní Plzně si našel nové koryto a započal se zařezávat starými horninami. Zároveň pravděpodobně došlo ke spojení původně samostatných povodí prapředků dnešních plzeňských řek.
Ale to je již dávno. Pro nás je důležité, že údolí dnešní Berounky je krásné a romantické. Navíc je na některých místech poměrně nedotčená příroda, samozřejmě v kontextu naší kulturní krajiny 21. století.
Na obou březích řeky v úseku mezi Bukovcem a Druztovou zůstaly zachovány přirozené dubohabrové a suťové lesy s vzácnou hajní květenou, které jsou chráněny v přírodních rezervacích Zábělá a Háj. Rezervace Háj byla vyhlášena na konci 60. let na ploše 11,31 ha. V současnosti je podle kategorií ICUN rezervací řízenou, cílem ochrany je les směřující k pralesu. Obě zmíněné rezervace jsou spolu s přírodní památkou Malochova skalka součástí evropsky významné lokality Plzeň – Zábělá, zároveň se nacházejí na území přírodního parku Horní Berounka.
Geologické podmínky
Rezervace se rozkládá příkrém erozním svahu nad levým břehem řeky, v nadmořské výšce 298 až 338 metrů. Ze svahů vystupují starohorní spilitové skalky, popř. skalky tvořené břidlicí. Na rozsáhlé plošině polesí Háj (tj. převážně mimo území rezervace) jsou uloženy třetihorní štěrkopísky, které jsou na hraně plošiny překryty sprašovými svahovými hlínami. Na některých místech došlo k mrazovému zvětrávání skalek, což dalo vzniknout kamenným mořím a proudům. Na skalkách jsou dvě pseudokrasové jeskyňky vzniklé na místech s většími poruchovými systémech. Hnědé půdy přecházejí na svazích do kambizemních rankerů, v údolí na břehu Berounky je velmi mladá nivní půda.
Flóra
Na místech zachovalých lesních společenstev převládá svaz květnatých dubohabrových hájů. Mezi bylinami naleznete léčivý česnáček lékařský (Alliaria petiolata), rozšířenou sasanku hajní (Anemonoides nemorosa), jedovatý kopytník evropský (Asarum europaeum), růžově kvetoucí dymnivku bobovitou (též jako d. prostřední, Corydalis intermendia), pitulník žlutý (dříve hluchavka žlutá, Galeobdolon luteum), poloparazitického černýše lučního (Melampyrum pratense), trávu lipnici hajní (Poa nemoralis) či kokořík lékařský (též jako k. vonný či sibiřská konvalinka, Polygonatum officinale).
Na suťových svazích roste javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanoides), habr obecný (Carpinus betulus), líska obecná (Corylus avellana), dub letní (Quercus robur), svída krvavá (Swida sanguinea) a lípa malolistá (Tilia cordata), pod nimi opět sasanka hajní či pitulník žlutý, jen výjimečně kvetoucí kyčelnice cibulkatá (Dentaria bulbifera) s jedlými cibulkami v paždí listů, kapraď samec (Dryopteris filix-mas), dymnivka dutá (Corydalis cava), svízel lesní (Galium sylvaticum), jaterník trojlaločný (též j. podléška, Hepatica nobilis), zavlečená netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) s květy připomínající orchidej, na jaře fialově kvetoucí hrachor jarní (Larhyrus vernus), tráva strdivka nicí (Melica nutans), jedovatá bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), plicník tmavý (Pulmonaria obscura) používaný v Anglii do jarních salátů, kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum) a všudepřítomná kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Okolo volných suťových ploch lze najít střemchu obecnou (Padus avium) a lípu velkolistou (Tilia platyphyllos).
Fauna
Na území rezervace se vyskytují rozmanité druhy drobného ptactva a hmyzu, které odpovídají obvyklému složení fauny smíšených hájů. Za připomenutí stojí především dudek chocholatý (Upupa epops), výr velký (Bubo bubo), strakapoud malý (Dendrocopos minor) a žluva hajní (Oriolus oriolus). Na jaře a na podzim se na řece při svém tahu zdržují potápka malá (Tachybabtus ruficollis), polák kaholka (Aythya marila) a kormorán velký (Phalacrocorax carbo). Hejna posledně jmenovaného kormorána využívají jen několik stromů na břehu Berounky, které svým trusem rychle barví do šeda. Rezervace je také domovem silně ohroženého obojživelníka mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). V roce 1952 byl do polesí Háj uměle vysazen muflon (Ovis musimon).
Návštěva rezervace
Rezervaci je možné si prohlédnout ze žlutě značené turistické trasy, nejstarší turistické cesty v okolí Plzně, která byla upravena v roce 1893 z iniciativy Klubu českých turistů. Trasa vede po západním okraji rezervace a naleznete na ni také tři tabule naučné stezky Po stopách Františka Malocha, které jsou věnovány polesí Háj. Nejvhodnější dobou k návštěvě jsou jarní měsíce duben a květen, kdy kvete hajní květena, popřípadě na podzim, kdy žloutnou listy habrů.
Další možností dálkového prohlédnutí rezervace je plavba po řece Berounce (Mži), procházka po údolních loukách pod Zábělou či návštěva vyhlídky Kozí bouda.
Kudy ke krabičce
Pokud jdete po naučné stezce s cílem odlovit jí věnovanou keš, pak odbočte u tabule č. 8 Zvěr v polesí Háj (waypoint N8) vpravo. Je-li krabička jediným cílem vašeho výletu autem, pak zastavte na waypointu PA a vydejte se po žluté turistické značce, která vás přivede do blízkosti keše. Odbočit můžete až u zmíněné tabule nebo si cestu zkrátit lesem. Turistická trasa je v tomto směru pohodlně sjízdná pro kolo i dětské kočárky, samozřejmě i pro koně. Ke krabičce není problém vést kolo, dostal by se k ní i trochu kličkující kočárek.
Keška je umístěna na místě, v jehož blízkosti si můžete prohlédnout hned několik biotopů rezervace: krabička samotná leží ještě na plošině polesí, ale směrem na sever terén klesá do tmavé rokle s absencí bylinného a keřového patra. Dalším prostředím je skalnatý výchoz (waypoint VY) s duby a teplomilnou vegetací. Je odtud výhled na protější polesí Zábělá a také proti proudu řeky směrem k Bukovci. A konečně na jih od krabičky můžete nahlédnout na svahy s převažujícím habrem.
Na vyhlídku přicházejte nejlépe po cestě od kešky a buďte prosím ohleduplní k skalním porostům i půdě, jsou citlivé na erozi. Do příkrých svahů na území rezervace raději nevstupujte, vyhnout se na nich poškození přírody je téměř nemožné.
Při přípravě textu bylo hojně čerpáno z úžasné publikace Plzeňsko a Karlovarsko, Chráněná území ČR XI., kterou v roce 2004 vydala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.