Keltske stopy Mystery Cache

Keltské stopy

Prolog

Posaďte se, studenti! Dnes budeme mít mimořádně hodinu dějepisu. Napřed vám vyložím novou látku a pak si napíšeme takový krátký test. Tak klid, prosím!... Začínáme.

*  *  *

Keltové... Ale co o nich vlastně víme? Že kdysi dávno žili i na našem území, že válčili s Caesarem, byli šikovní řemeslníci, stavěli oppida, pak ale že skončili až někde ve Skotsku a Irsku, vyrábějí výbornou whisky (a whiskey), hrají velice pěknou hudbu i dobrý fotbal atd. atd.  Ale popořádku.

Historický úvod

Doba kamenná

Po skončení poslední doby ledové ve střední době kamenné (mezolitu – asi 8 – 5,5 tis. let př. n. l.) nebylo v Evropě lehké živobytí. Zdecimované tlupy přeživšího obyvatelstva se potulovaly nehostinnou krajinou. Lidé se bídně živili jen tím, co sesbírali nebo ulovili. Ale v polovině 6. tisíciletí př. n. l. k nám začalo od jihovýchodu přicházet obyvatelstvo, které už umělo pěstovat plodiny a chovat domácí zvířata. Začala mladší doba kamenná, neolit.  Ve 3. tisíciletí přišly do Střední Evropy další vlny lidí, napřed od severu a severovýchodu lid šňůrové keramiky (snad první Indoevropané na našem území), později od jihozápadu lid zvoncových pohárů, známý z Pyrenejského poloostrova, Středomoří a severní Afriky. To již mluvíme o pozdní době kamenné, o eneolitu. Kultura vzniklá smísením těchto etnik byla podle současných nálezů už velice vyspělá, typicky zemědělská (žádné "opice" lezoucí po stromech a bydlící v jeskyních!).

Doba bronzová

Postupně pronikla i do Střední Evropy znalost výroby a zpracování bronzu. Rud obsahujících potřebnou měď a cín tu bylo dost a pravěcí řemeslníci byli velice šikovní a učenliví lidé. Ve starší době bronzové (asi 1800 – 1500 př. n. l.) nalézáme ve většině Evropy pozůstatky vyspělé únětické kultury (Únětice u Prahy). Příchod nového etnika po r. 1500 př. n. l. – mohylového lidu – signalizuje střední dobu bronzovou. Byli to kočovní pastevci, kteří k nám přišli z území severně od Alp a obsazovali  hlavně území jižních a jihozápadních Čech, protože jim ani jejich dobytku nevadilo drsnější podnebí těchto výše položených končin. Své zemřelé pochovávali do rozměrných mohyl. V mladší době bronzové (po r. 1300) k nám pronikl z jihu a částečně i ze severu lid popelnicových polí, který své mrtvé zásadně spaloval a ukládal do uren (archeology zvaných "popelnice"). Ve středních a severozápadních Čechách tento lid vytvořil v pozdní době bronzové kulturu knovízskou (hradiště v Knovízi u Slaného, Hradišťany), ještě víc na severu kulturu lužickou. Smísením etnik uvedených v tomto odstavci vznikl nejpozději začátkem 6. stol. př. n. l. lid některými badateli nazývaný Prakelty nebo Protokelty, jinými už přímo Kelty.

Výše uvedený vývoj probíhal ve velké části Evropy, především v oblouku zasahujícím části Francie, Švýcarska, jižního Německa, Rakouska a části Čech. Tato území můžeme plným právem nazvat keltskou pravlastí.

Doba železná

Také do Evropy dorazila znalost zpracování železa, což mělo za následek všeobecný hospodářský vzestup. Podle naleziště v rakouském Hallstattu nazýváme toto období (starší dobu železnou) halštatem  (ve středních a severozápadních Čechách mluvíme o kultuře bylanské podle Bylan u Českého Brodu a na jihu Čech o halštatské mohylové kultuře), mladší dobu železnou pak podle naleziště ve švýcarském La Tène laténem. Ale bohatství  v období halštatu (8. – zač. 5. stol. př. n. l.) již nebylo rozděleno mezi členy té které komunity rovnoměrně. Malá skupina obyvatel (kmenová aristokracie, tzv. knížata) si nárokovala stále větší podíl majetku na úkor prostých příslušníků kmene. Důkazem toho jsou tzv. knížecí pohřby, kdy v mohyle, kde byl takový "boháč" pohřben, nalézáme velikou pohřební komoru se čtyřkolovým vozem a vyloženě luxusními předměty (zbraně, nádobí, ozdoby) z dovozu.

Takováto sociální nerovnost ale nevedla k ničemu dobrému. Přelidnění a sociální napětí přerostlo v události, o kterých toho ještě moc nevíme. Faktem je, že koncem 5. stol. př. n. l. se jihozápad a jih Čech téměř vylidnil – a najednou se keltské bojové družiny objevily na severu nic netušící římské říše! Keltská vojska (podle Římanů to byli  lidé kmene Bójů – jejich vlastí bylo Boiohaemum, z toho vzniklo slovo Bohemia) v r. 387 těžce zpustošila Řím, protáhla Itálií až na jih a Římu trvalo přes 200 let, než je vykázal zpátky za Alpy (hlavně do tehdejší Galie) nebo aspoň do jejich předhůří. Část Bójů se postupně vrátila na svá území na Plzeňsku a Českobudějovicku. Keltské obyvatelstvo, které žilo v severozápadních Čechách, tu ale většinou zůstalo; zřejmě v jejich žilách nekolovalo tolik dobrodružné krve pastevců mohylového lidu... (Římané jinak Kelty nazývali souhrnně Galy, Řekové Keltoi (Celtic je anglický přepis)).

Ale prakticky ve stejné době (po r. 400) nalézáme na našem území stopy příchodu jiných keltských kmenů, původem nejspíše z území dnešního Švýcarska. Přicházely k nám od západu údolím řeky Ohře a obsazovaly ty nejúrodnější oblasti kolem řek Ohře, Bíliny a Labe až do východních Čech. Jejich společenské uspořádání bylo ale naprosto odlišné. Žádná kmenová aristokracie ani výraznější majetkové rozdíly, ale ozbrojení (t.j. osobně svobodní) muži doprovázení ženami a dětmi (mluvíme o "vojenské demokracii"). Z té doby (kolem r. 350 př. n. l.) pochází známý Duchcovský (správněji Lahošťský) poklad. Mrtví byli pohřbíváni do plochých hrobů, muži s mečem a dalšími svými zbraněmi a ženy se svými ozdobami. Pravděpodobně aspoň zpočátku tvořili vládnoucí vrstvu nad původním obyvatelstvem. V dalších stoletích se život koncentroval do oppid (vlastně už velkých opevněných měst) a postupně bylo zabydleno území zhruba poloviny Čech. 

Ale i toto "zlaté" období keltské historie nemělo dlouhého trvání. V průběhu 1. stol. př. n. l. tlak germánských kmenů od severu a pravděpodobně i velké hospodářské problémy vedly k postupnému odchodu větší části keltského etnika z Boiohaema a Západní Evropy (po porážce od Caesara v Galii) na území dnešního jihozápadního Slovenska a Rakouska a dál na východ do Panonie. Tam však leželo zájmové území dáckého krále a po několika letech byli krutě poraženi. Jejich zbytky se obrátily na západ, někteří se vrátili do Čech. Od severu je tísnili Germáni, na jihu byl mocný Řím a na západě římská provincie Noricum. Oppida v Čechách dožívala a byla postupně dobyta. Část keltského obyvatelstva však dobrovolně nebo z přinucení nových obyvatel – hlavně germánských Markomanů – na našem území zůstala; genetické výzkumy totiž ukazují nezanedbatelný výskyt keltských genů v naší populaci a též archeologické nálezy ukazují, že se Germáni mnohému od našich Keltů přiučili.

Keltské osídlení v oblasti Hostomic a Radovesic

Z období pozdního halštatu až časného laténu (konec 6. – počátek 4. stol. př. n. l.) nalézáme četné pozůstatky keltského osídlení severně od Hostomic (na území současné cihelny za Husovým vrchem) a na území bývalých Radovesic. V té době se život soustřeďoval jednak ještě na velikých mohutně opevněných hradištích, jednak v menších vesnicích. Vesnice v Hostomicích, odkrytá archeology pod vedením Petera Budínského, byla tvořena několika (3, později 5) hrazenými dvorci. Každý dvorec (velký zhruba 50 x 50 m) obsahoval několik obytných a hospodářských budov a řadu drobných hospodářských staveb. Byl ohraničen plotem nebo zídkou. Takových staveb bylo nalezeno v Hostomicích celkem asi 100, v Radovesicích kolem 490 (tam ale byly pod vedením dr. J. Waldhausera odkryty pozůstatky osídlení až do 1. stol. př. n. l.).  V Hostomicích se některé dvorce věnovaly pouze zemědělství, další  výrobě keramiky a jeden zpracování kovů (podrobnosti zde – viz řádek 3 v seznamu literatury). Osada podle všeho zanikla začátkem 4. stol. př. n. l. a už nebyla v laténu obnovena.

Obyvatelstvo se živilo pochopitelně zemědělstvím, ale rozvinuta byla i řemesla. Keltové znali všechny druhy obilí, pěstovali luštěniny, chovali hovězí dobytek, ovce, prasata, kozy, drůbež, měli koně i ochočené psy. Byli zdatnými řemeslníky, uměli dobývat rudy, zručně zpracovávat bronz i železo (z Hostomic pochází první nalezená železná radlice k pluhu v Čechách) a vynikli i v uměleckém zpracování kovů. Jejich tvary srpů, kos a různého nářadí se běžně používaly ještě v nedávné minulosti. Vyráběli sklo a email, tkali barevné látky, mouku získávali z obilí na rotačních mlýncích, keramiku poprvé v Evropě tvarovali na hrnčířském kruhu a – nosili kalhoty, často pěkně barevné a kostkované! Také jejich přírodovědecké a astronomické znalosti byly na velmi vysoké úrovni.

Keltské náboženství bylo polyteistické se zvláštním zřetelem k uctívání přírody, zvl. studánek, pramenů a stromů. Jejich kalendář měl 4 nejdůležitější svátky: Samhain (v současnosti kolem 1. 11.), Imbolc 1. 2., Beltine 1. 5. a Lugnasad 1. 8.  Za zmínku stojí, že už znali  "manželství na zkoušku": snoubenci se brali o Lugnasadu a když přes zimu poznali, že se k sobě nehodí, tak se o Beltinu mohli bez problémů rozejít... A taky si všimněte, že Keltové nestavěli svá sídla přímo u řek a potoků, jako my!

Jak nalézt keš

Tak si připravte papíry a napíšeme si tu slíbenou písemku. Kdo bude hotov, ten může odejít za FTF. A kdo bude opisovat, dostane pětku a poznámku do třídnice! A vypnout mobily!!!

Zadání

Z Hostomic to do (dnes už neexistujících) Radovesic nebylo nijak daleko a tak není divu, že se jejich obyvatelé vzájemně navštěvovali. Mladý Asterix z Hostomic se zamiloval do krásné Brighity z Radovesic a často tam za ní docházel. To se ovšem pranic nelíbilo jejímu radovesickému nápadníkovi Cacherixovi. Po jedné takové schůzce se Asterix rozloučil s Brighitou přesně v 18.10 hodin a vydal se rychlostí 4 km/hod. domů do Hostomic. Když to zjistil Cacherix, tak se rozzuřil a v 18.23 hod. za ním vyrazil z Radovesic rychlostí 6 km/hod. Ale bratr Asterixe Obelix měl nějaké tušení a proto se vydal v 18.29 hod. z Hostomic bratrovi naproti rychlostí 4.8 km/hod. Předpokládejme vzdálenost přesně 5 km, stálou rychlost chůze i jedinou trasu, po které šli.

Otázky

1. Za kolik minut od svého (tj. Asterixova) odchodu z Radovesic byl Asterix dohoněn a ihned napaden Cacherixem? Výsledek bude ABC.
2. Za kolik sekund od začátku rvačky Asterixe s Cacherixem k nim dorazil Obelix? Výsledek bude DEF (prali se na jednom místě, žádný neutíkal).

Pokud vám minuty náhodou nevyjdou jako celé číslo, tak je zaokrouhlete. V druhé otázce vypočítejte dobu nejprve v minutách, ty (bude-li třeba) zaokrouhlete na celé minuty a pak je teprve přepočtěte na sekundy. Moc by se toho sice nestalo (chyba 0.001´ nestojí za řeč), ale nevyšla by vám kontrola. Výsledky dosaďte do vzoru  

N 50° 35.ABC´     E 013° 49.DEF´  

Ještě kontrola...

... a je to!

A chcete vědět, jak to dopadlo? Brighita si nakonec vzala syna náčelníka z nedalekých Hradišťan a Asterix, Obelix i Cacherix se při té příležitosti spolu ze žalu a na usmířenou pořádně opili...

Poznámky

• Z uvedeného je snad jasné, že Keltové nebyli žádní primitivové, ale schopní zemědělci a zruční řemeslníci, i když pro svou známou nesvornost nebyli schopni vytvořit stabilnější státní útvary jako třeba Řekové nebo Římané.

• Mluvit o rasové čistotě ve Střední Evropě je přinejmenším pošetilé. Leckterý "pravicový radikál" by se asi divil, kdo se mu všechno v průběhu věků "zalogoval" do jeho "genetického logbooku"...

• Jednotliví badatelé se ve svých závěrech velice liší. Není divu, protože z prehistorie máme k dispozici jen archeologické nálezy, často nespolehlivé nebo účelově zkreslené zprávy antických historiků a politiků a jen částečně nám pomáhají lingvistické studie a nyní i genetická analýza. Proto tento text nepovažujte za jediný správný (a také nevěřte hned všemu, co kdo někde o Keltech napíše).

• Na jaře 2016 jsem upravil některé údaje z předkeltské historie podle současných poznatků (podle P. Budínského).

• Keš je umístěna jako obvykle v místě s krásným výhledem a její nalezení bude velmi snadné. A kopřiva je výborný lék na revma!

• Literatura: 
  

  1. Filip, J.: Keltská civilizace a její dědictví. Praha 1996; 
  2. Bauerová, A.: Zapomenuté věky země Bójů. Plzeň 1998; 
  3. Marek, V. a kol.: Historie. Pravěk a starověk 1. Praha 1995; 
  4. Čornej, P. a kol.: Dějiny zemí Koruny české I. Praha 1993; 
  5. Koudelková, J.: Naše dějiny v datech. Praha 1989; 
  6. Špilar, V.: Prakeltská osada u Hostomic. Seminář FF UK v Praze 2007; 
  7. Drda, P., Rybová, A.: Keltové a  Čechy. Praha 1998