TFTC #75 NA PASECE V CERNEM LESE Traditional Geocache

Do 16. stol. toho mnoho o cernokosteleckých lesích nevíme. Z dochovaných kusých zpráv víme jen tolik, že již tehdy se ko­lem Kostelce n. C. 1. rozprostíraly souvislé lesy, podle kterých dostala osada své prízvisko. Podle Schalera zminuje se již r. 1358 kostelecké hradište pod názvem Castrum Costelitz in nigra silva. To by ukazovalo na to, že již tehdy prevládaly v okolních lesích jehlicnaté dreviny, speciálne jedle a smrk. Naši predkové roze­znávali totiž odedávna dva typy lesu, kterým my dnes ríkáme listnaté a jehlicnaté. Listnatým ríkali lesy »bílé« (podle svetlejší zelené barvy): nebo »živé« (obnova z parezu). 8. lesy »cerné« rí­kali jehlicnatým, složeným prevážne ze smrku a jedle. Cisté bo­rové lesy se vetšinou nazývaly lesy chvojové, chvujové nebo krátce bory. I jiné osady v oblasti, na pr. Cerné Voderady (zmi­nované již v urbári z r. 1562) nebo Cerné Budy li Sázavy pouka­zují na výskyt jehlicnatých lesu ve svém okolí

.

O nejakém obhospodarování lesu v dnešním slova smyslu nedá se ve stredoveku vubec mluvit. Prestože obydlí a jeho celé zarízení bylo celé ze dreva a obrazne receno drevenou kolébkou se zacínal život nového obcana a drevenou rakví koncil, prece jen lesy mely pro vlastníka - feudála malou cenu. Zásoby dreva byly neprimerene velké k poctu obyvatelstva a vetšina stromu nekoncila život sekerou drevorubce, ale prirozenou smrtí a tle­ním v lese.

Pomery v zásobování drevem nebyly však v celých Ce­chách stejné a setkáváme se tehdy s velkými rozdíly i ve dvou málo vzdálených oblastech. Na nekterých okrajových panstvích klu cí a mýtí se v 13. a 14. stol. vetší plochy lesu a drevo nepotreb­né k postavení obydlí kolonisátoru se ihned spaluje na pasece, kdežto opodál horních a hutních míst sahá se již k holoseci a za­cíná se objevovat nedostatek dreva. Tyto lokální rozdíly v množ­ství a cene dreva byly podmíneny nízkou technikou a bídným stavem cest s možností dopravy po ose jen na krátké vzdáleno­sti. Dobre nám to ilustruje skutecnost, že do kutnohorských dolu bylo snadnejší a lacinejší dopravit drevo po Labi z Podkrkonoší a Podorlicka, než z rozlehlých lesu Cernokostelecka a horního Posázaví, vzdálených jen 20-30 km vzdušnou carou.

Drevo težilo se v lese až do 18. stol. t. zv. »toulavou secí«, to znamená vybíraly se jen tu a tam vhodné stromy, ty se porazily a vyvezly z lesa. O nejaké zalesnování takto vzniklých svetlin se nikdo nestaral, les je sám brzy pokryl klícícími se­meny a mlázím a lehko zahladil stopy lidské cinnosti. Vetšímu náporu byly vystaveny okrajové cásti lesu v blízkosti vesnic a mest. Vetšinou to byly listnaté lesy a byly obhospodarovány jako pareziny, v krátké obmýtní dobe 5-30 let. Drevo z nich sloužilo jako palivové drevo, takže nemusily tu stromy dorustat vetších dimensí, naopak, slabší kmeny se snadneji zpracovaly málo dokonalým náradím a z mladších se les také bujneji obno­voval. Používáním tohoto zpusobu obhospodarování prevládly v takových porostech krátkoveké dreviny prukopní (bríza, osika, nebo dreviny s vetší výmladností, jako habr, lípa a dub. Pri velmi krátké dobe obmýtné vytvárela na vetších plochách houštiny i líska, jak svedcí popisy lesa Teplá u Bohunovic, lesa Krivec u Planan ješte z r. 1773. Tyto krovité výmladkové lesy se nazývaly chrastiny nebo porostliny.

ZDE najdete dalsi kese ze serie