Cerne more Mystery Cache

Černé moře – aneb Košťany málem zmizelé

Úvod

Pamětníci tvrdí, že v okolí Košťan bylo kdysi umístěno asi 20 keší, na které se houfně sjížděli kačeři z celé republiky. Listingy prý byly zajímavé, ale místním patriotům se pranic nelíbilo, že se owner ani slovem nezmínil o jejich městě nebo o historii zdejšího dolování, ačkoliv s výjimkou tří nebo čtyř keší byly všechny ukryty na rekultivované výsypce povrchového dolu. A protože jsem v Košťanech v letech 1974 – 81 pracoval a rád na ta léta vzpomínám, tak se pokusím tento dluh kačerstvu napravit.

Z historie Košťan

 Vznik obce Košťany pokládají historici do 2. čtvrtiny 14. století. První zmínka o obci de villa Costen  je z roku 1394, později jsou nazývány Kosteny a od r. 1920 Košťany. V roce 1842 byly Košťany malou zemědělskou obcí o 78 obydlených domech s 521 obyvateli. Půdorys Košťan (usedlosti ve tvaru podkovy kolem centrálního tržiště) je typicky slovanský, ale až do r. 1850 tu žilo Čechů jen zanedbatelné procento. Okolo roku 1850 však dochází k bouřlivému rozvoji keramické, tkalcovské a pletařské výroby, strojírenství, ale především hornictví a sklářství. V důsledku industrializace se podíl obyvatelstva české národnosti zvýšil na 27 %  v r. 1890 a na 50 % v r. 1920. Soužití Čechů s Němci probíhalo celkem pokojně až asi do 80. let 19. stol., kdy se Češi začali domáhat svých práv (zřízení české školy, používání češtiny na úřadech apod.). Situace se podstatně zhoršila v letech útrap 1. světové války a vyvrcholila po vzniku ČSR, kdy došlo k nepokojům, které musela klidnit až armáda (Němci v pohraničí nesouhlasili s jeho připojením k ČSR a se ztrátou privilegií většinového obyvatelstva, která měli v Rakousko-Uhersku). Po nástupu Hitlera k moci se silně aktivizovala německá část obyvatelstva a pod vedením K. Henleina se hlasitě dožadovala připojení Sudet k Říši. Po odstoupení českého pohraničí Německu podle Mnichovské dohody a zvláště po okupaci zbytku ČSR v březnu 1939 už nic nebránilo ordnerům (příslušníkům úderných oddílů Sudetendeutsche Partei – SdP) a zfanatizovanému davu zdejších Němců terorizovat české obyvatelstvo, pokud zde zůstalo (na 1900 Čechů odešlo do vnitrozemí). Surové zbití v noci z 14. na 15. březen 1939 způsobilo smrt nejméně 4 košťanským občanům české národnosti, zraněné nepočítaje. Za války zde pracovalo mnoho válečných zajatců (několik Francouzů v Košťanech i v Teplicích po válce zůstalo) a zvláště zajatí rudoarmějci tu žili a pracovali v nelidských podmínkách. Po válce se situace obrátila a nutno přiznat, že se občas s Němci nejednalo zrovna v rukavičkách...  Do poloviny srpna 1945 bylo z teplického okresu vysídleno přes 33 tisíc Němců a do 28. října 1946 dalších téměř 30 tisíc.

Historie hornictví na Košťansku

Tovární výroba úzce závisela na dobývání uhlí. První uhlí neodborně vykopávali místní rolníci už v 1. polovině 19. stol., ale hornická těžba byla v Košťanech  zahájena zřejmě v r. 1853 na dole Emilie.  Do roku 1933 bylo na území Košťan a Střelné přibližně 25 dolů (často s poetickými jmény, jako Boží požehnání, Obdařené štěstí, Dědičný princ...). Ve 20. letech se začalo ve velkém s povrchovou těžbou uhlí v lomech za pomoci bagrů, ovšem až do r. 1945 se uhlí dobývalo stále ručně, mechanizovaná byla pouze skrývka. Za doby Velké hospodářské krize po r. 1929 zdejší beztak chudé obyvatelstvo těžce trpělo. Za Velké mostecké stávky v r. 1932 jen rozvaha přivolaných četníků i demonstrujících zabránila krveprolití, ke kerému došlo třeba ve Mstišově nebo o rok dříve u viaduktu v Duchcově. Nezaměstnanost do r. 1937 zde dosahovala hrozivých rozměrů, takže není divu, že německé obyvatelstvo snadno podlehlo propagandě DNSAP (československá obdoba hitlerovské NSDAP) a Henleinovy SdP, takže  v prosincových volbách v r. 1938 hlasovalo 99,9 % košťanských voličů pro Hitlera...

Po 2. světové válce byly všechny doly znárodněny. K dolu Karel byly připojeny doly Lobkowitz a Otakar II a v r. 1956 byl otevřen lom Barbora u Oldřichova a připojen k  dolu Otakar. Vše bylo později sloučeno do národního podniku Dukla. Těžba postupně zasáhla území ohraničené zhruba obcemi Kamenný Pahorek (část Košťan), Oldřichov, Háj u Duchcova, Hrob, Střelná, Mstišov, Pozorka až k E55, teplický hřbitov, Újezdeček, Kamenný Pahorek.

Nechybělo mnoho a Košťany byly smazány s povrchu zemského. Byla odtěžena celá severní část obce za potokem zhruba od severní části náměstí včetně kostela, několika hospod, plovárny na rybníce a desítek domů. Zanikla původní silnice k zámečku a do Mstišova (současná leží trochu jižněji) a železniční trať i s nádražím, těžba zasáhla i část silnice do Střelné a původní tok potoka Bouřlivce byl přeložen víc na západ. Důlní činnost – jak těžba, tak výsypky – zasáhla veškeré území mezi Košťany a částí obce Hampuš, Novými Verneřicemi až téměř k severnímu okraji Oldřichova. Jihozápadní cíp Košťan se tak změnil na ostroh dodnes čnějící nad odtěženou krajinou. Těžbou bylo zasaženo také území severovýchodně od obce (tam jste kdysi hledali většinu z těch 20 keší) a východně od Kamenného Pahorku, kde zanikly starší vodní plochy (též tzv. Černé moře).  Porovnejte si mapku v příloze se současnou mapou a historickými mapami na Mapy.cz a přesvědčte se sami. Skrývka nadloží na dole Otakar byla zastavena v r. 1965 a o 2 roky později skončila i těžba uhlí. Důl Dukla, který těžil jižně od Košťan, ukončil těžbu v r. 1973.

Současnost

Díky rozsáhlé a velmi zdařilé rekultivaci v 80. letech min. století nenasvědčuje na první pohled okolní krajina tomu, že by zde ještě v nedávné minulosti probíhala těžba uhlí (paradoxně se mi zdála hezčí místa, kde si přiroda pomohla sama, než kde jsou stále husté řady vysazených stromků jako podle pravítka). Je jen škoda, že s rekultivací krajiny také nebyla provedena architektonická obnova města.

Tady se kdysi rozlévalo Černé moře

 Vývoj po r. 1989 však zasáhl košťanský průmysl katastrofálně:  v r. 1990 skončila výroba v závodě Bonex, v r. 1996 po téměř 125 letech světoznámá sklárna vyrábějící osvětlovací sklo (známá odedávna jako "Tomšík") na Kamenném Pahorku, další závody byly zprivatizovány a některé rovnou zrušeny. Košťany se vylidnily, počet obyvatel nyní dosahuje zhruba jedné třetiny předválečného stavu.  Dnešní Košťany jsou bohužel pouhým torzem toho, čím ještě v r. 1950 byly. Proto snad jejich povýšení na město v r. 1994 je možno považovat za symbolické uznání významu obce v minulosti a jako určité odškodnění za minulá příkoří.

A teď už konečně, jak najít keš

Jako obvykle to bude mysterka s úlohou nějak související s tématem. Tak tedy:

Zadání:

Zahrajeme si na moderní uhlobarony. Kapitál máme, potřebné konexe na ty správné lidi také, tak můžeme začít. Důležitým ukazatelem pro další jednání bude plocha zabíraného území pro náš nový povrchový důl. 

1. Zájmové území dolu bude mít tvar čtyřúhelníku se všemi stranami stejně dlouhými (1115,4 metru), které svírají úhly 50°, 130°, 50° a 130°. Vypočítejte plochu tohoto obrazce v tisících m² a označte ji ABC (číslici C zaokrouhlete obvyklým způsobem - např. z 323834.54 m² udělejte 324 tis. m²).

2. Protože však můžeme očekávat nesouhlas majitelů pozemků, protesty ekologických aktivistů i nechuť obyvatel se odstěhovat z těžbou zasažených obcí, budeme zpočátku prosazovat tzv. minimální variantu: půjde rovněž o čtyřúhelník se stejně dlouhými stranami (délka každé strany bude pochopitelně jiná, než v prvním příkladu), ale definovaný úhlopříčkami 595 a 400 m. Opět vypočtěte plochu tohoto obrazce v tisících m² a dosaďte ji za DEF.

Souřadnice finálky:  N 50° (38.ABC + 0.692)´      E 13° (46.DEF – 0.610)´

Změna vzorců po přemístění keše 10. 6. 2017!

Vyjde-li vám plocha záporně, tak se podívejte pořádně na displej...

Ještě kontrola...

...a je to!

Poznámky

• Základní souřadnice jsou nyní na náměstí v Košťanech. Původně byly v kolonii SAB (Svépomocná Akce Bytová) a Rakouských domků (někdy zvaných finských, kterým jsme ovšem říkali důvěrně "dřeváky"; ještě je tam jeden nezateplený dům s původním dřevěným obložením). Spolu se Sídlištěm ve Střelné (dokončeném v r. 1956) byly vybudovány v letech 1949–51 náhradou za zbouranou část Košťan.

• Název keše Černé moře po přemístění finálky i základních souřadnic už ztrácí svůj význam. Finálku, která byla ukryta na místě, kde se nalézalo, jsem 1. 8. 2015 přemístil, protože na původních souřadnicích je už skoro neprůchodná vegetace. Název ale nechávám, abych vás nepletl.
  10. 6. 2017 jsem keš ještě o pár metrů přemístil, protože se  pařez rozpadl a keš zmizela.

• Keš je stylově obal  od Solviny, jejíž velkým odběratelem doly nepochybně byly.

• Při psaní tohoto textu jsem vycházel z publikace Františka Pelze KOŠŤANY – Toulky historií městečka sklářů a horníků, vydané Městem Košťany v r. 2009, kterou mi na památku věnovali manželé Pfeiferovi z Košťan. Některé její pasáže cituji téměř doslova. Mapka je taky odtud.

Konec textu

GC293V3 – verze 2.6 z 10. 6. 2017