NAVAJO
CODE
V roce 1942 žilo celkem 50 000 indiánu Navaju. Koncem roku
1945 sloužilo 540 z nich u námornictva, z toho 375 (nekde
udáváno 420) jako code talkers - mluvcí v kódech. Indiáni, kterí
prošli výcvikovým táborem v Pendeltonu v Kalifornii, byli
postupne nasazeni do všech šesti amerických námorních
divizí, které operovaly v Pacifiku. Zde sloužili od konce roku
1942 až do posledních dnu války. Jejich pocet se postupne
zvýšil z 29 na cca 400.
Predávali predevším tzv. taktické zprávy, tedy zprávy, ve
kterých bylo potreba utajit nejakou informaci po dobu jen nekolika
hodin, poté jejich obsah zastaral. U taktických zpráv se cení
predevším rychlost šifrování, prenosu a
dešifrování. Dalšími sledovanými parametry jsou
chybovost a nemožnost zasílat "falešné" zprávy.
Všechny tyto požadavky byly pri nasazení navajských
"mluvcích v kódech" splneny. Výsledky nejkrvavejších
bitev - Guadalcanal, Tarawa, Peleliu, Okinawa, Iwo Jima -
casto záležely práve na jejich presné a rychlé práci.
Navajové byli poprvé nasazeni na Guadalcanalu (18. zárí
1942). Zpocátku jim velitel spojovacího vojska príliš
neduveroval. William McCabe však již za nekolik dní
mení svuj názor. "Mluvcí v kódech" dokázali prenést zprávu,
u které trvalo zašifrování, príjem a dešifrování
do té doby používaným systémem ctyri hodiny, za pouhé dve a
pul minuty!
Major Howard Connor z páté námorní divize zase ve svých
vzpomínkách píše, že kdyby nebylo mluvcích
v kódech, nikdy by nebylo možné zvítezit u Iwo Jimy.
V této divizi bylo zarazeno šest Navaju. Behem prvních
dvou dnu bitvy prijali pres 800 zpráv a všechny bez
chyby! Výkon, kterého by pomocí klasických, tehdy používaných
šifrových systému nebylo možné dosáhnout. Operativnost,
bezpecnost, rychlost a presnost v predávání taktických zpráv
prinesly Americanum v této bitve vítezství.
Ješte dlouho po válce byly všechny informace
o tajné americké zbrani ve válce o ostrovy klasifikovány
jako prísne tajné. Indiány Navajo nikdo neoslavoval a o jejich
hrdinských cinech a úmorné práci se nesmelo mluvit. Americané
vedeli, že se Japoncum nepodarilo kód prolomit, a tak Navajové
mluvcí v kódech byli ješte použiti ve válce
v Koreji v roce 1950 a dokonce (což není
príliš známá informace) ješte
v šedesátých letech ve válce ve Vietnamu. Ani
v techto válkách nebyl protivník úspešný a kód prolomen
nebyl. Soucasne to ukazuje, jak tajný byl celý projekt a jak dlouho
se jej a príslušné kódy podarilo udržet
v tajnosti.
Od roku 1969 byla verejnost postupne seznamována
s nekterými skutecnostmi, které se mluvcích v kódech
týkaly. V roce 1971 prezident Nixon oficiálne podekoval
všem Navajum, kterí se behem svetové války zasloužili
svým patriotismem, dumyslností a kuráží o vítezství USA
nad Japonskem. V roce 1983 byl vyhlášen ctrnáctý
duben Národním dnem mluvcích v kódech (National Code Talkers
Day) na památku všech mužu, kterí sloužili za
druhé svetové války v Tichomorí. Prezident Ronald Reagan
osobne udelil válecným veteránum mluvcím v kódech vysoká
státní vyznamenání.
V roce 1988 založil jeden z válecných veteránu
indián Richard Mike ve své restauraci v Navajské rezervaci
Kayenta muzeum na památku cinu techto speciálne vycvicených
indiánu. Muzeum je velice dobre známé i v Japonsku,
návšteva je doporucována japonskými cestovními kanceláremi
v pruvodcích po USA a Japonci se zde na své ceste ke Grand
Canyonu casto zastavují.
Na verejnosti se postupne objevovaly ukázky kódu, které byly za
druhé svetové války používány. Celý kódový materiál byl
nakonec odtajnen 3. 11. 1999. V soucasné dobe je
kódová kniha, která byla používána v posledních dnech
druhé svetové války, dostupná na internetu (http://library.thinkquest.org/28005/flashed/timemachine/courseofhistory/navajo-dic.shtml).
Kód byl opravdu úspešný, prinesl Americanum pravdepodobne
vítezství v bitve o ostrovy. Jak to ale bylo se skutecnou
kryptologickou silou kódového systému?
Opravdu byli Japonci proti nemu bezmocní? Na tyto otázky nám
cástecne pomuže odpovedet príbeh seržanta Joe Kieyoomia
z druhé svetové války.
Seržant Joe Kieyoomia mohl za druhé svetové války sehrát
témer rozhodující úlohu v bitve o ostrovy. Byl totiž
indiánem z kmene Navajo, nesloužil u amerického
námornictva, ale u dvousté delostrelecké brigády. Po
kapitulaci Filipín (1942) byl zajat a v japonském zajetí
strávil 43 mesícu. Krátce po svém zajetí byl oddelen od
jednotky a poslán do Japonska do mesta Nagasaki. Japonci si
o nem mysleli, vzhledem k jeho jménu a barve pleti,
že není American, ale Japonec, který sloužil
v americké armáde, a jako takový mel být rádne vyslechnut a
poté odsouzen.
Japonci mu zpocátku neverili, že v USA žijí
i lidé jiné pleti než bílé a cerné a že je rodilý
American. O jeho prípad se zajímala i japonská rozvedka.
Po mnoha dnech strádání a utrpení (vcetne hladovení a bití) se
stalo neco necekaného, Joa navštívila dve krásná japonská
devcata a napsala mu na tabulku nekolik slov
v navajštine. Joe musel ríkat, co ta slova
v anglictine znamenají.
Pamatoval si, že mezi slovy byly výrazy pták, želva,
voda. Joe nic nevedel o mluvcích v kódech a nevedel,
že by mohl bezdeky pomoci Japoncum k dekódování tech
nejtajnejších zpráv.
Vzhledem k problematickému zachytávání slov (viz popis jazyka)
a vzhledem k tomu, že predkládané texty byly vytvoreny
pomocí kódové knihy, nebyly Japoncum Joevy preklady príliš
platné. Pochopili, že se jedná o kód
v navajštine a chteli tento kód od Joea za každou
cenu získat. Jednoho zimního dne jej odvedli bosého ven. Joe musel
stát bos ve snehu pri teplote 27 stupnu pod nulou. Bylo mu
receno, že zde bude stát tak dlouho, dokud neprozradí navajský
kód. Teprve po hodine jej odvedli zpet do cely. Nemohl prozradit,
do ceho nebyl zasvecen. Joe vzpomínal, jak si prál zemrít, ale
Japonci jej hlídali a rafinovane mucili. Po nekolika dalších
muceních nakonec Japonci pokusy získat kód od Joea vzdali a nechali
ho v zajetí ve veznici v Nagasaki.
Zde dokonce zažil i výbuch druhé atomové bomby, která
explodovala nad Nagasaki. Tento výbuch, chránen tlustými zdmi své
cely, prežil a tri dny po nem byl osvobozen. Teprve rok poté
se od amerických úradu dozvedel o mluvcích v kódech a
musel se zavázat, že o svých zážitcích nebude po
dobu utajení celého systému mluvit. Jeho zážitky byly
publikovány teprve v roce 1997.
Tento príbeh dokazuje, že Japonci byli
v luštení kódu dále, než Americané v roce
1945 tušili, a je pravdepodobné, že kdyby meli
Japonci k dispozici velký pocet dobre zachycených zpráv a
príslušnou analýzu situace, ke které se zprávy vztahovaly,
nakonec by kód jejich kryptoanalytici prolomili. Koneckoncu
v minulém dílu jsme se již zmínili, že kódová kniha
byla z kryptologického hlediska velice špatná.
Takže vlastne jen naprostá specificnost navajského jazyka a
predevším skutecnost, že jej fakticky nelze písemne
zachytit, pomohl zachovat tajemství predávaných zpráv.
text citovan od Mgr. Pavla Vondrušky
CACHE
Tato cache je venovana kodu NAVAJO
Aby jste ziskali finalni souradnice, musite odeslat email na
geoemail@email.cz ve tvraru:
Predmet:NAVAJO CODE
Telo:xxx
Kde xxx je kod prelozeny do AJ
JO-KAYED-GOH
HAZ-A-GIH
BEH-EH-HO-ZIN-NA-AS-DZOH
AH-DI
CHA-GEE
BIH-DA-HOL-NEHI
A jako odpoved vam prijde email ve kterem se dozvite vse
potrebne k odloveni teto kesky
Prosim prelozeny text posilejte v jedne radce jak je uvedeno
nize v prikladu jinak nerucim za odeslani automaticke
odpovedi
Priklad:
YE-TSAN => abandon
CHA-GEE => the
TO-ALTSEH-HOGAN => camp
Odesleslete tedy email s predmetem NAVAJO CODE a
v tele bude napsano: abandon the camp
Pripadne dotazy, napady nebo upozorneni na nefunkcnost zasilejte
na stejnou adresu.
lovu zdar!