O obci...
Pocátky osídlování zdejšího kraje lze datovat na prelom prvního a druhého tisíciletí. V té dobe již zde v težko prístupných pohranicních lesích existovaly osady, které pravdepodobne sloužily jako strážní místa hranice a obchodních stezek (Karlštejn, Hlinsko). Od pocátku 13. století dochází k pozdne stredoveké kolonizaci organizované vilémovským a podlažickým klášterem. Toto osídlování postupovalo proti vodním tokum až do nejvyšších míst Ceskomoravské vrchoviny a navazovalo na kolonizaci z moravské strany.
První doložená písemná zpráva o Chlumetíne pochází z roku 1392, kdy postoupil tehdejší majitel Smil Flaška z Pardubic rychmburské panství se 62 osadami Ote z Berkova a Bockovi z Kunštátu a Podebrad. Naše obec je uvedena na postupovací listine ze dne 8. 6. 1392 spolu s dalšími osadami z okolí: Hlinsko, Blatno, Vítanov, Hamry, Studnice, Dedová, Kamenicky, Jeníkov, Svratka, Svratouch, Križánky (nekteré obce se však v té dobe jmenovaly jinak). Ješte starší zmínka je ovšem z roku 1350, kdy byl pripojen farní kostel v Kamenickách a obce k nemu prifarené (mezi nimi i Chlumetín) k biskupst ví litomyšlskému. Z toho lze usoudit, že pravdepodobne již ve trináctém století zde existovala osada stejného jména.
Chlumetín byl zapsán pod rychtu v Kamenickách (tehdy Reichlova Kamenicze), ke které patrily vesnice: Lhota, Prerostlé (Hamry), Blatná a Jeníkov. Jeho osudy byly svázány s rychmburským panstvím. Roku 1454 prodal král Ladislav Pohrobek toto panství za 6 000 kop grošu ceských Janu Pardusovi z Vrátku. Pozdeji toto panství vlastnil Vilém z Valdštýna, kterému bylo roku 1547 zkonfiskováno za úcast ve stavovském odboji. V roce 1584 bylo v Chlumetíne 6 sedlaku "celých". Jejich pozemky byly pozdeji rozdeleny na 12 pulgruntu a to takto: c.p. 1 a c.p. 38, 20 a 21, 23 a 24, 26 a 27, 30 a 31, 32 a 33.
Ráz zdejší stredoveké krajiny byl ponekud jiný než jak ho známe dnes. Existovala zde totiž velká soustava rybníku, která vyplnovala prostor v okolí Chlumetína a Kamenicek. Z této soustavy se do dnešních dnu zachoval pouze rybník Krejcar, který se však puvodne nazýval Starý. Rybník Krejcar se nacházel u stejnojmenné osady, která je podle neho s nejvetší pravdepodobností pojmenována. Zbytky hráze tohoto velkého rybníka se zachovaly až do soucasnosti.
Chlumetín patril pod duchovní správu (kolaturu) kamenicovskou, která spadala do roku 1677 pod kolaturu hlineckou a po té pod duchovní správu skutecskou. Záznam ve školní kronice praví, že „toho roku (1677) cítala kolatura tato 101 odrostlých ku svátosti schopných duší". Od té doby se zde také udržuje posvecení chrámu Páne (posvícení) na svatého Martina. Pozdeji byla obec Chlumetín pridelena k farní osade svratecké. Tam také museli žáci z naší obce docházet do školy. Tato zmena probehla pravdepodobne ješte pred rokem 1780, nebot posvícení se zde udržuje na svatého Martina až dodnes, ackoli je to v rozporu s narízením císare Josefa II. z roku 1780.
V prubehu 17. a 18. století došlo v dusledku castých a dlouhých válek k velkému hospodárskému úpadku tohoto kraje. Za tricetileté války zde zpusobili mnoho škod Švédové. Navíc lid musel dodávat potraviny a ruzné potreby pro vojsko napríklad až do Slezka. V listopadu 1797 tudy táhli Francouzi a o dva mesíce pozdeji uherské a charvátské vojsko do Polska. V cervenci 1799 pochodovalo zase "vojsko moskvanské" do království ceského. V roce 1805 zde byli opet Francouzi a o ctyri roky pozdeji v cervenci 1809 procházelo zdejším krajem sužovaným rakousko-pruskou válkou velké rakouské vojsko.
Reformy císare Josefa II. prinesly zdejšímu lidu vetší svobodu a možnost alespon základního vzdelání. Od roku 1780 byla narízena povinná školní docházka a o pet let pozdeji zavedeno vyucování v nemeckém jazyku. V roce 1819 se obec Chlumetín takzvane odškolila od Svratky a bylo zahájeno školní vyucování v naší obci. Po vydání Tolerancního patentu 13. ríjna 1781 se rozmohlo v tomto kraji vyznání evengelicko-helvétské. Napríklad ve Svratouchu se v roce 1783 prihlásilo k tomuto vyznání 99 osob. Roku 1829 mel Chlumetín 58 císel popisných a žilo zde 383 osob (329 katolíku, 49 evangelíku a 5 židu).
Rychmurské panství bylo nekolikrát prodáno. Naposledy ho prodal v roce 1823 hrabe Filip Kinský, císarský generál, Karlu Alexandru knížeti z Thurnu a Taxisu. Tento rod držel panství až do roku 1918, kdy bylo zestátneno. V roce 1841 bylo v Chlumetíne 65 císel popisných a 425 osob (362 katolíku a 63 evangelíku). Pravdepodobne nejvíce obyvatel mela naše obec ke konci 19. století. Podle scítání obyvatel z roku 1880 žilo v Chlumetíne 459 osob, v osade Krejcar 46 a na Pasekách 34 osob. Celkem tedy 539 obyvatel.
S rozvojem prumyslu a to zejména textilního v 19. století dochází k oživení hospodárství v kraji. Dosavadní domácí textilní a plátenická výroba se presouvá do prvních manufaktur nebo se na ne napojuje a lidé tak mají více pracovních možností s vyššími výdelky. Dochází také ke zvelebování obce. V roce 1881 byla na návsi postavena kaplicka, která údajne behem stavby jednou spadla. Vysvecena byla následující rok. Dále byl nákladem obce roku 1887 zrízen litý kríž v cene 120 zlatých, který byl téhož roku taktéž vysvecen.
V roce 1885 byl pravdepodobne založen v obci hasicský sbor, který mel 14 clenu a o ctyri roky pozdeji obec zakoupila ctyrkolovou stríkacku v cene 580 zlatých. Roku 1891 se stavela nákladem obce a za prispení okresního stavebního úradu silnice od "Sloupku" ke Chlumetínu. Behem následujících dvou let byla dostavena až do obce ke kaplicce. Vynesením c. k. reditelství pošt a telegrafu v Praze ze dne 15. 8. 1900 byla naše obec vyloucena z obvodu pošty v Kamenickách a dnem 1. zárí toho roku pridelena k pošte svratecké. V tomto roce mel Chlumetín 522 obyvatel.
Dvacáté století prineslo Chlumetínu predevším výrazné snížení poctu obyvatel. Ješte pri scítání lidu v roce 1930 bylo zde napocítáno 502 obyvatel. Po skoncení druhé svetové války odešlo za lepším živobytím do pohranicí 139 osob. Vliv na to mela jiste i hospodárská krize ve 30. letech, která v Chlumetíne postihla mnoho obcanu. Okolo 20 rodin bylo zcela bez práce. Jediným výraznejším zdrojem obživy bylo tkaní kobercu.
V druhé polovine 20. století pocet obyvatel dále klesal. Odcházeli zejména mladí lidé za prací do okolních mest. Presto se zde podarilo postavit budovu obecního úradu, verejný vodovod, kanalizaci, chodníky, novou prodejnu, zrekonstruovat školní budovu, atd. Aktivita místních obcanu však byla potlacena v roce 1981, kdy byl Chlumetín priclenen ke strediskové obci Svratka. V tomto období byla provedena prístavba budovy obecního úradu a zrekonstruována dolní požární nádrž.
Po opetovném osamostatnení v roce 1990 se obec zamerila predevším na výstavbu infrastruktury. Postaven byl nový obecní vodovod, probehla plynofikace obce, revitalizace chlumetínského potoka, rekonstrukce telefonní síte a opravy místních komunikací. V soucasnosti se buduje nový sportovne – kulturní areál a probíhá výstavba dvou obecních bytu. K 1. srpnu 2002 žilo v Chlumetíne 208 obyvatel.
V roce 2009 oslavil místní Sbor dobrovolných hasicu v cele se starostou Ing. Radkem Vtípilem a velitelem jednotky Petrem Myškou 120. výrocí svého založení. Chlumetínští dobrovolní hasici se aktivne úcastní souteží porádaných jak na okrskové úrovni, tak i na krajské úrovni, kam vždy jakožto dlouhodobí vítezové okrskové souteže postoupí. Vítezná rada již trvá témer 10 let. Souteží se v kategoriích detí, žen a mužu. Hasicská tradice je zde velmi silná a témer polovina obyvatel obce je clenem Sdružení dobrovolných hasicu. Nutno ješte podotknout, že místní hasici tu nejsou jen pro souteže, nýbrž v minulosti prispeli k odvrácení nejedné živelné události.