Pražské povstání
Dne 5. kvetna vypuklo
povstání v hlavním meste Praze. Ceská národní rada vydala
prohlášení o konci Protektorátu a o prevzetí vládní a
výkonné moci. I zde probíhaly nejdríve demonstrace, které
však brzy prešly do otevreného odporu. Povstalci v
Praze i na celém území Cech a Moravy se zmocnovali zbraní,
obsazovali pošty, železnice a duležité silnicní
križovatky. K odbojovým a partyzánským skupinám se pridávaly
tisíce povstalcu z rad ceského obyvatelstva; bývalí vojáci,
cetnictvo. Okupantum bylo bráneno, aby uskutecnili odvoz stroju,
zarízení, a dopravních prostredku do Nemecka, aby nedocházelo k
nicení továren atd. (plán ARLZ – taktika spálené zeme).
Povstalci znemožnovali plynulé zásobování fronty i
organizovaný ústup wehrmachtu.
Povstání, které vypuklo ve 37 mestech a 240 obcích, dostalo na
nekterých místech tvrdý protiúder – nemecká vojska zacala
obsazovat duležité komunikace, ulice, križovatky,
nádraží a pošty, byl vyhlašován výjimecný stav,
okupanti zajímali a vraždili rukojmí, aby zastrašili
ceské obyvatelstvo. Jejich cílem bylo nepripustit, aby bylo
vytvoreno souvislé povstalecké území. Presto se povstalcum podarilo
na sebe vázat znacnou sílu nemeckých vojsk, které nemohlo být
použito na potlacení povstání v Praze. Venkov dodával Praze
nejen potraviny, ale i zdravotnický materiál a lehké zbrane; byly
zbudovávány zátarasy, vyhazovány mosty, aby byla wehrmachtu a
jednotkám Waffen SS co nejvíce ztížena doprava.
Protifašistycký odboj a události kvetna 1945 na
Príbramsku
Príbram byla v období 2.svetové války centrem partyzánského odboje.
Do nehož se zapojilo mnoho místních obyvatel.
Nejznámejší je prípad studenta gymnázia Antonína Stocese,
který byl v období heydrichyády popraven spolecne se svým otcem a
reditelem gymnázia Josefem Lukešem. Jeho príbeh zidealizoval
Jan Drda v díle(A):
Vyšší moc 15
Vyšší princip 9
Vyšší vule 12
Dalším rodákem
který prispel k porážce hitlerovy armády byl Richard Tesarík,
který emigroval do Polska a poté se pripojil k sovetské armáde.
Jako clen ceskoslovenské vojenské jednotky bojoval v bitve u
Sokolova, bitve o Kyjev za které byl vyznamenán titulem Hrdina
Sovetského svazu. V bitve o Dukelský prusmyk byl jako velitel
tankového praporu težce zranen. Roku 1945 odešel
studovat tankovou akademii v Moskve. Po návratu ze SSSR byl jako
clen KSC rozladen skutecnými pomery, které v Ceskoslovensku
panovaly a dostal se do konfliktu s ministrem národní obrany
Alexejem Cepickou. Byl premísten na nižší funkci na
Slovensko a poté byl tajne uveznen. Ceskoslovenská vláda se
snažila vyžádat od SSSR souhlas k odejmutí titulu Hrdiny
SSSR, ovšem to bylo sovetskou stranou odmítnuto. Byl z
vezení propušten a v roce 1954 velel tankové divizi. Stal se
zástupcem velitele nového vojenského okruhu a roku 1959
odešel na studia Akademie generálního štábu SSSR do
Moskvy. Zanedlouho byl za „nevhodné chování“ ze studií
odvolán, vyloucen z KSC a propušten z armády. Odešel
do civilu a zacal studovat práva. Kvuli podlomenému zdraví studium
prerušil a
2B. brezna roku 1967 zemrel.
V kvetnu se Príbram pripojila k povstání ceského lidu proti
nacistum, na odpor se jim postavilo místní vedení Wehrmachtu a
hrozilo vyhlášením stanného práva. Mesto nakonec osvobodila
sovetská partyzánská skupina na obrázku(C) pod vedením
kapitána Jevgenije Antonovice Olesinského.
Smrt nacizmu 8
Smrt Hitlerovi 2
Smrt fašizmu 5
Osvobození však
neznamenalo konec boju na Príbramsku. Nemectí vojáci se pod vedením
generála a SS-gruppenführera Karl von Pücklera opevnili blízko
Slivice, což bylo v rozporu s kapitulacním aktem. Pri této
akci vojáci tyranizovali místní obyvatele. Proti tomuto opernému
bodu vyrazili z Príbrami dne
D1. 5. 1945 partyzáni. Tento
odboj však nemel proti nekolikanásobné presile nemcu, kterí
stále disponovali težkou technikou, vubec žádnou
šanci. Teprve úder sovetských vojsk v odpoledních a nocních
hodinách znamenal definitivní konec boju. Po predchozím pruzkumu
terénu následoval prepad pomocí del a katuší. Palebné pozice
si Rudá armáda vytvorila mezi Svatou Horou a Háji, u Brodu a pred
Radeticemi. Obranný rajón neprítele pokryla sovetská delostrelecká
palba, pak prišel útok pozemních vojsk. Význam této
pravdepodobne poslední rozsáhlejší vojenské operace 2.
svetové války v Evrope umocnuje skutecnost, že se na ní
bezprostredne podílely útvary trí ukrajinských frontu a neprímo
také jednotky amerického XII. sboru ve smeru od Cimelic.
Asi ve 3 hodiny ráno
DE. 5. 1945 utichla u Slivice strelba,
Nemci opustili své pozice a kapitulovali.
Rekonstrukce poslední bitvy 2.svetové války
Každorocne se na tomto míste koná
pietní akt a rekonstrukce bitvy, letošní 9.rocník se
koná 8.5.2010. Vstup je zdarma.
O keši
Keš urcite nehledejte na úvodních souradnicích, tam je pouze
symbolické místo, križovatka ulic Legionáru a tr. Osvobození.
Souradnice:
N 49°4(C-E-E).(D+E)(E+E+D+1)(C)
E 014°0(C-D-E).(B-C-D)(A-B-E)(E+C-B+3)
Zdroje a další informace:
Rekonstrukce bitvy u Slivice roku 1945
Spolek pro vojenská
pietní místa
Hornické muzeum
Príbram
Wikipedia