rejme nikdo presne neví, jak vypadá
nejznámejší a také nejhledanejší relikvie na svete.
Anglický badatel Graham Phillips má ale v této otázce jasno,
protože Svatý grál již objevil. Alespon je o tom
presvedcený. Odborníci z Britského muzea mají ovšem jiný
názor, a tak záhada opredená mnoha legendami pretrvává i
nadále.
Jak vyplývá z nejrozšírenejší predstavy, grál mel
nejspíše podobu kalichu, z nehož pil Kristus pri
poslední veceri a do nejž pak bylo zachyceno nekolik kapek
Ježíšovi krve. Podle jiných názoru však
muže jít také o misku, drahokam, nebo kámen spadlý z nebes ci
záhadný zdroj energie. Autor nekolika svetových bestselleru a
uznávaný britský historik Graham Phillips ovšem zastává jiný
názor.
Na rozkaz císarovny
Ve své knize Hledání Svatého grálu spisovatel tvrdí, že
relikvii odvezli ucenci z hrobky Krista na prání rímské císarovny
Heleny v roce 327. Behem nájezdu Barbaru na ríšskou
metropoli roku 410 byla tajne premístena na bezpecné místo v
Británii. Ve meste Viroconium, ležícím na území
dnešního shropshirského hrabství, ji podle historika prevzal
do svého opatrovnictví samotný král Artuš a zustala v jeho
moci až do vpádu Normanu. Grál tak údajne získal francouzský
šlechtic Payn Peveril a dedil se v jeho rodu z generace na
generaci.
Posledním prímým potomkem byla jistá Frances Vernonová, která si
vzala za manžela dejepisce Thomase Wrighta. Meli spolu
jediného syna, avšak ten predcasne zemrel v mladém veku a
neštastní rodice se rozhodli, že cenný predmet bude
nejrozumnejší ukrýt. Z obavy, že by se mohl nenávratne
ztratit, vytvoril Wright údajne zašifrovanou zprávu o tom,
kde je schovaný. Zakódované „vodítko“ pripojil k básni
o grálu, jejímž autorem byl jeden z dávných predku jeho
manželky.
Ukrytý byl na pude
Po Wrightove smrti se Frances znovu provdala a mela deti. O
tajemném dedictví se pak náhodne dozvedel její vnuk Walter Langham
v roce 1920. Podarilo se mu rozlousknout klíc – stopa vedla
do Hawkstonského parku u mesta Shrewsbury, které je
nejvetším v hrabství Shropshire. Na složite prístupném
vrcholu pahorku White Cliif, kam se lze dostat pouze
bludištem spletitých chodeb, objevil na míste zrícené kaple
pod kamenným pulpitem tvaru orla skutecne zašlý, pet
centimetru vysoký kalich ze zeleného onyxu.
Nález si Langham ponechal jako rodinou památku a ta se dostala
až do rukou jeho pravnucky Victorie Palmerové z mesta Rugby v
hrabství Warwickshire. V roce 1995 se zkontaktovala s Grahamem
Phillipsem a nádobu pak spolecne uložili do trezoru v
bance.
Vedci pochybují
Dosud nevyrešenou otázkou však stále zustává, jestli
jde skutecne o pravý Svatý grál. Vzhledem k charakteru materiálu, z
nehož je vyroben, bohužel nelze presne urcit jeho stárí
uhlíkovou metodou. Experti z Britského muzea se domnívají, že
jde pravdepodobne o nádobu na mazání ci na vuni rímského stylu,
zhotovenou možná v prvním století. Pocházet prý muže z
Palestiny, protože tamní remeslníci casto používali k
výrobe podobných vecí práve onyx.
Mnozí kritikové poukazují na skutecnost, že kalíšek je
pro pití dosti malý a tedy i nevhodný. Ježíš pri
poslední veceri zrejme smácel rty v mnohem vetším poháru.
Phillips v této souvislosti naznacil, že pokud nejde o
skutecný grál, pujde o jinou velmi významnou relikvii související s
Kristem.
Kalich a mísa
Svatý grál je opreden celou radou nejruznejších legend - v
té nejznámejší figuruje svatý Josef z Arimatie. Po smrti
Ježíše pricestoval do Británie a navštívil
kostel v Glastonbury. Vypráví se, že jeho hul zapíchnutá do
zeme v opatství zakorenila a vyrostl z ní obrovský ker. Poutník to
považoval za znamení, a proto relikvii ukryl ve zdejší
studni. Grál se zde ale nikdy nepodarilo nalézt.
Podle dejepiscu by však mohl být príbeh založen alespon
z cásti na pravde. U svatostánku v minulosti skutecne stávala
vzrostlá drevina, ovšem tu nechal porazit Olivier Cromwell,
aby zde pozdeji nechal zasadit jiné kere. Je zajímavé, že
stejný druh má puvod ve Svaté zemi.
Existují rovnež názory, podle nichž koreny grálu sahají
mnohem hloubeji do historie, až k vzdáleným Keltum a jejich
mytologii. Bývá ztotožnován s magickým kotlem boha Brana, v
nemž oživoval zemrelé. Britský genealog a spisovatel Noel
Currer-Briggs ve své knize Rubáš a grál dokonce tvrdí,
že grály musely být dva. Jedním je skutecne kalich, druhý,
podle autora ten pravý, má podobu mísy, do níž bylo
uloženo plátno ovinuté kolem mrtvého tela Krista. At už
je pravda jakákoliv, faktem i nadále zustává, že honba za
Svatým grálem bude pravdepodobne ješte dlouho
pokracovat.