Mumifikované ostatky záhadných malých bytostí
objevili na konci tricátých let minulého století cínští
archeologové v pohorí Baian-Kara-Ula nedaleko od Tibetu. Nápisy na
tajemných kamenných discích, které byly nalezeny spolecne s
kostrami, mluvily o dávné havárii kosmické lodi. Žijí
ješte dnes potomci jakéhosi vesmírného národa?
V letech 1937 až 1939 stál již svet na pokraji globálního
konfliktu. V neklidné Asii se však – podobne jako v
Evrope - nekolik jedincu stále venovalo vedecké práci, která s
nadcházející válecnou vravou nijak nesouvisela. Patril mezi ne i
archeolog Ti Pu-Tej.
Badatel se v tehdejších neklidných casech vydal s nekolika
kolegy na expedici do odlehlé horské oblasti Cíny, kterou pozdeji
celý svet zacal znát pod oznacením Baian-Kara-Ula. Nachází se
nedaleko od Tibetu, který byl tehdy ješte samostatný. Není
bez zajímavosti, že tamní duchovní vudci odpradávna verí tomu,
že Zemi kdysi navštívily záhadné bytosti z
vesmíru.
Disky s rýhami
V jeskynních systémech uprostred neprobádaného pohorí ucinili
badatelé senzacní nález: objevili tam hroby humanoidu, jejichž
prumerná výška byla okolo jednoho metru. Jejích stárí bylo
urceno na 12 000 let. Pozdeji archeologové zjistili, že kostry
vykazují podobné znaky jako Dropové a Khamové - dva hlavní horské
kmeny obývající území Baian-Kara-Ula.
Zdaleka nejvetší poprask však ve vedeckém svete
vyvolal objev nekolika set kamenných disku, které ležely v
hrobech spolecne s ostatky. Všechny mely uprostred asi jeden
centimetr velký otvor a byly opatreny drážkami. Vinou se od
stredu kotouce jako dvojitá spirála k vnejším okrajum. Mezi
temito zvláštními linkami se nacházejí znaky, které se
podarilo cástecne rozluštit až po desítkách let tvrdé
práce.
Zpráva o ztroskotání
Vedcum se získané informace puvodne nechtelo ani zverejnovat,
protože si byli témer jisti, že se stanou tercem kritiky
svých konzervativních kolegu. Tentokrát se ale zpochybnující
poznámky témer neobjevily – natolik byla práce cínských
badatelu peclivá. Z údaju na tajemných kamenných discích vyplynulo,
že zhruba pred dvanácti tisíci lety se do kontaktu s
naší planetou dostal hned celý svaz kosmických lodí. Zda k
Zemi smerovaly s nejakým pevným úmyslem, ci zda se jejich puvodní
cíl nacházel ješte nekde úplne jinde, dnes již není
jasné. Jisté je, alespon podle záznamu na kotoucích, že
minimálne jeden koráb v asijském pohorí ztroskotal. Posádka
však zrejme prežila.
Samozrejme se nabízí znepokojivá otázka: patrí ostatky humanoidu
nalezených v jeskynních hrobech nedaleko od Tibetu dávným vesmírným
cestovatelum? A nejsou horské kmeny Dropu a Khamu jejich
potomky?
Kde se vzal kobalt?
Na uvedené otázky se pokoušeli odpovedet i ruští
badatelé. Dva ze zminovaných kamenných disku velmi podrobne
prozkoumávali v Moskve. Experti chemickým rozborem zjistili,
že artefakty obsahují významný podíl kobaltu. Práve v oblasti
Baian-Kara-Ula se nacházejí významná nalezište tohoto kovu.
Avšak jakým zpusobem a zejména kdo byl pred 12 000 lety
schopen umele naimplantovat tento chemický prvek do záhadných
kotoucu? Opet se nabízí jednoduchá, i když pro nekoho
steží prijatelná odpoved: vyspelá civilizace, která již
tehdy byla schopna cestovat vesmírem.
Není ale príliš pravdepodobné, že by místní kmeny byly
prímými potomky ztroskotaných mimozemštanu. Jejich povesti
totiž vyprávejí o tom, že opakovane pronásledovaly a
masakrovaly „hubené trpaslicí bytosti, které prišly z
oblaku“. Vztah místních obyvatel k cizincum byl tedy zjevne
neprátelský. Presto však nelze vyloucit, že se nekterým
cestovatelum podarilo prežít, eventuálne privést na svet
potomky.
Vesnice trpaslíku
O celou záležitost se v polovine 90. let minulého století
zacali intenzivne zajímat badatelé Erich von Däniken a Hartwig
Hausdorf. Jejich pozornosti totiž neunikly zprávy, podle
nichž se v provincii Secuan, bezprostredne sousedící s pohorím
Baian-Kara-Ula, nalézá „vesnice trpaslíku“. Nikdo z
tamních 120 obyvatel prý nemerí více než 115 centimetru! A
nejmenší dospelý je prý vysoký pouhých 63,5 centimetru.
Vedci byli naprosto bezradní: jedná se o pouhou hrícku prírody?
Nebo pusobení neznámého genu?
Média zacala okamžite spekulovat o tom, že by se mohlo
jednat o potomky vesmírných cestovatelu, kterí se podle záznamu z
kamenných disku zrítili pred tisícovkami let na povrch modré
planety. Pátrání Dänikena a Hausdorfa však naráželo na
bariéru mlcení ze strany úradu. Presto se nakonec podarilo zjistit,
že tajemná vesnice se jmenuje Huilong a nachází se asi 200
kilometru jižne od provincního hlavního mesta Cengdu. (snad se
tak jmenuje, objevil jsem jen velké mesto Huilong, vzdálené pres
1600 km od Cengdu)
Otrava rtutí? Ne
Cínští vedci v roce 1997 zverejnili teorii, podle níž
by minimální vzrust obyvatel sídla vzdáleného nekolik set kilometru
od pohorí Baian-Kara-Ula mohla zpusobit otrava pitné vody rtutí.
Tato hypotéza má však hned nekolik hácku. Jak pekingské
úrady potvrdily už v roce 1996 ve dvou faxových zprávách
odeslaných badatelum Dänikenovi a Hausdorfovi, okolo vesnice se
nenacházejí žádné prumyslové závody.
Proti možné otrave svedcí i následující vyjádrení mnichovského
toxikologa Norberta Felgenhauera: „Rtut zaprícinuje poruchy
centrálního nervového systému a poškozuje žaludek,
streva a ledviny. V závislosti na dávce muže dokonce nastat
smrt. Požívání tohoto prvku však v žádném prípade
nemuže ovlivnit zmenu chromozomu. To znamená, že rtut
vubec neovlivnuje vzrust.“
Co tají vláda?
O celé záležitosti se chystala natocit dokument nemecká
televizní stanice RTL. Její reportéri ale opet narazili na neochotu
cínských úredníku k jakékoliv spolupráci. Ani prizvaní badatelé
Erich von Däniken a Hartwig Hausdorf nic nezmohli s byrokratickým
aparátem ovládajícím Cínu. Žádosti o udelení víz do provincie
Secuan byly opakovane zamítány. Oblast mesta Cengdu a jeho okolí
byla pro cizince proste zapovezená.
Proc toto nápadné tajnustkárství? Jedná se o místní
„folklor“ tamního autoritárského režimu, který se
uzavírá pred okolním svetem vlastne pokaždé? Nebo úrady Cínské
lidové republiky znají puvod „trpaslicích“ lidí, ale o
toto tajemství se nechtejí s nikým podelit?