Pád obrího vesmírného telesa v oblasti
dnešního poloostrova Yucatánu byl dle všeobecne
rozšíreného názoru prícinou hromadného vyhynutí dinosauru.
Americká paleontoložka Gerta Kellerová se ovšem
domnívá, že zánik veleješteru zpusobil supervulkán,
který pred 65 miliony lety explodoval na území dnešní Indie.
Má pro své tvrzení nejaké dukazy?
Na konci krídového období, tedy zhruba pred 65 miliony lety,
došlo k masovému vymrení nejruznejších druhu
živocichu. Ze scény tehdy zmizeli predevším
tehdejší vládci naší planety – dinosauri.
Prícinou prírodní katastrofy byl asteroid, který se v blízkosti
mexického poloostrova Yucatánu srazil s naší Zemí.
Autory této dnes všeobecne uznávané impaktní teorie jsou
geofyzikové Walter a Louis Alvarezovi z kalifornské univerzity v
Berkeley. Jako základ jejich hypotézy posloužil objev, který
ucinili v osmdesátých letech minulého století u Gubbia v Umbrii ve
strední Itálii. Na hranici mezi krídovými a tretihorními vrstvami
hornin nalezli vrstvicku jílu s vysokým obsahem uhlíku a sazí.
Chemický rozbor vzorku prokázal velké množství iridia,
vzácného kovu, který je v pozemských pudách zastoupen jen nepatrne.
Vysoké procento tohoto prvku naopak obsahují asteroidy, meteority a
kosmický prach.
Teorie potvrzena
Protože množství iridia v jílové vrstvicce petatricetkrát
prekracovalo jeho bežnou koncentraci a stárí horniny bylo
stanoveno na 65 milionu let, usoudili Alvarezové, že nekdy v
té dobe muselo dojít ke kolizi naší Zeme s jiným kosmickým
telesem. Jelikož se pozdeji podarilo objevit podobnou vrstvu i
na jiných místech naší planety, došli k záveru,
že šlo o srážku gigantického rozsahu.
Tehdy se zrodila hypotéza, podle níž tento stret zpusobil
hromadné vymrení dinosauru a mnoha dalších druhu na konci
období krídy. Když byl pak v roce 1990 nalezen na pobreží
Yucatánu takzvaný Chicxulubský kráter – jizva po srážce
naší planety s obrím asteroidem -, teorie Alvarezových byla
potvrzena. Co když ale prehistorická zvírata zmizela v
dusledku jiné katastrofy?
Proc tedy vymreli?
Srážka Zeme s obrovským kosmickým telesem musela být pohromou
nevídaných rozmeru. Lidskou civilizaci by takové kataklyzma zcela
jiste takrka okamžite zlikvidovalo. Dopadli stejne dinosauri a
další živocišné druhy na konci krídy?
Paleontologické nálezy koster veleješteru prinášejí
dukazy, že jejich vymírání trvalo nejméne deset tisíc let a
možná i déle. Za tuto dobu však následky srážky s
asteroidem dávno pominuly. Pokud by nejaký druh dokázal prežít
rozpoutané živly po dopadu telesa a následnou krutou zimu, s
vysokou pravdepodobností by nevyhynul. Dinosauri však presto
vymreli a s nimi i další tvorové. Z povrchu zemekoule tehdy
zmizelo více než 70 procent všech druhu. Vymírání se
podle podmorských výzkumu doktora Fuchse z Michiganské univerzity
nevyhnul ani morský plankton. Trvalo déle než 300 tisíc let,
než se znovu obnovila jeho populace v plné šíri.
Všechna tato zjištení znamenají jediné. Srážka s
asteroidem, ackoliv byla devastující, hromadné vyhynutí nezavinila.
K jaké katastrofe tedy na konci období krídy ješte
došlo? Muselo to být prinejmenším stejne desivé, ale
mnohem déle trvající.
Exploze supervulkánu
Proti všeobecne prijímané impaktní teorii odvážne
vystoupila v polovine 90. let minulého století Gerta Kellerová,
paleontoložka z univerzity v Princetonu v americkém státe New
Jersey. Podle ní zkázu zpusobily geologické síly naší
planety, konkrétne exploze supervulkánu v Dekkánu.
Dekkánská planina, nacházející se dnes na indickém poloostrove, je
gigantická plotna vyvrelého cedice. Tlouštka ztuhlé lávy tu
presahuje 600 metru. Ješte dnes, po 65 milionech let od
výbuchu zdejší supersopky, zaujímá plochu pres pul milionu
ctverecních kilometru. V dobe svého vzniku však bylo jezero
žhavého a tekutého magmatu ješte zhruba trikrát
vetší.
Geologové dlouho verili, že k výlevum lávy v Dekkánu docházelo
postupne v rozmezí statisícu až milionu let. Kdyby tomu tak
opravdu bylo, zrejme by to život na Zemi nijak významne
neovlivnilo. Skutecnost je ale ponekud jiná.
Pravdepodobná prícina
Francouzská badatelka Anne-Lise Chenetová z Geologického ústavu v
Paríži porovnala radiometrické datování dekkánské lávy s
magnetickou orientací krystalku ztuhlého cedice. Soucasne vzala do
úvahy i jeho chemické složení, erozivní zvetrávání a radu
dalších dat. Vše potom vložila do pocítace ke
zpracování. Výsledky computerové analýzy byly prekvapující.
Dekkánský supervulkán explodoval presne na rozhraní krídy a
tretihor a soptil pouhých tricet tisíc let.
Naše planeta se dle názoru odborníku zahalila do cerného
hávu jedovatých mracen, popela a sazí. Teplota atmosféry výrazne
stoupla a pak zase hodne poklesla. Zeme se promenila v pustou
poušt, na níž zubožené ostruvky živocichu
zoufale, ale marne bojovaly o prežití. Nakonec všichni
tvorové s hmotností nad dvacet kilogramu vyhynuli.
Jak prohlásila americká paleontoložka Gerta Kellerová, clovek
mel nesmírné štestí, že v té dobe ješte neobýval
naši planetu. Jinak by podobne jako velká prehistorická
zvírata výbuch supersopky neprežil. Cekala by ho rovnež
dlouhá, mucivá a neodvratná smrt.