Mesto Hostinné se nachází 18 km západne od okresního mesta
Trutnov. Obklopují ho malebné kopce krkonošského podhurí.
Leží na soutoku reky Labe s ríckou Cistá v nadmorské
výšce 350m. V soucastné dobe má kolem 5000 obyvatel.
Hostinné patrí mezi nejstarší mesta nacházející se na úpatí
nejvyšších ceských hor Krkonoš. Mesto bylo
založeno za vlády ceského krále Premysla Otakara II. v
dusledku kolonizace horního toku reky Labe. Tomu nasvedcuje i
oválný mestský obvod, ve kterém bylo vytyceno pravidelné ctvercové
námestí, z nehož pak vybíhaly v koutech dve paralelní
západovýchodní ulice. Tento zpusob výstavby mesta je typický práve
pro období vlády tohoto ceského panovníka. Mesto bylo puvodne
opevneno drevenou palisádou a pozdeji kamennou hradbou slezského
typu s vodním príkopem. Hradba byla prolomena dvema hlavními
bránami a dvema výchozími fortnami, které se zachovaly ve své
stredoveké podobe dodnes.
Mesto Hostinné se muže pochlubit jednou raritou. Nabízí
totiž možnost spatrit na vlastní oci pravé a
nefalšované obry. Ti stojí v rozích radnicní veže. Merí
4,5 metru a jsou odeni v rímské zbroji. Podle povesti mají hlídat
mesto.
Oba obri jsou považováni za strážce mesta a jejich
postavami je od roku 1756 ozdoben i mestský znak. K postavám obru
se váže celá rada povestí. Dnes bych , Vás ráda seznámila s
nekterými z nich.
Povest první.
Pred mnoha staletími se zdržovali v krajine, kde bylo pozdeji
založeno mesto Hostinné, dva obri. Podle nich také získali
nedaleké Krkonoše své dnešní jméno ( nemecky
Riesengebirge, Riesen – obri, Gebirge – hory,
Riesengebirge – hory obru ). Jako vzpomínku pro potomky na
tuto kuriozitu, byly na vecnou pamet jejich podobizny umísteny na
radnici v Hostinném. V prastarých dobách mely být vubec celé
Krkonoše obydleny násilnickým obrím plemenem. Mezi boudami
na Ceské a Tetreví louce je ješte dnes k videní
kuželník hostinských obru.
Povest druhá.
Území kolem Hostinného, na kterém se dnes nachází nekolik vesnic,
bylo svého casu pokryto hustými a neprostupnými lesy. V techto
lesích se zdržovali divocí vlci, medvedi, losi a lišky,
kterí byli pocestným práve tak nebezpecní, jako veškerá
lupicská holota, která cinila tuto krajinu nebezpecnou. Pokud byli
cizinci ušetreni tohoto zla, hrozilo jim další
nebezpecí. V hustých lesích se mohli zranit, zabloudit ci zemdlít
hladem a žízní, což se také casto stávalo. Proto
hostinští meštané mezi sebou zvolili dva nebojácné
obcany jako zachránce pocestných. Vybrali statného pekare a rezníka
a dali jim príkaz, aby procházeli krížem krážem divocinou
a byli nápomocni každému, kdo by jejich pomoc mohl potrebovat.
To oba také po dlouhá léta cinili a zachránili tak mnoho lidských
životu. Postupem doby si vysloužili povest skutecných
hrdinu. Na vecnou památku a za jejich mimorádné ciny a odvahu pri
poskytování pomoci, byli po smrti techto dvou odvážlivcu
jejich podobizny umísteny na radnicní vež v Hostinném.
Povest tretí
V blízkosti mesta Hostinného se pod ochranou hustých lesu
zdržovali dva mohutní obri, kterí široko daleko
znepokojovali a pustošili krajinu. Mesto tak velice trpelo
jejich zpupností a ukrutností. Tu uposlechli obyvatelé mesta rady
jednoho chytrého spoluobcana a mesto Hostinné opevnili pevnou a
vysokou zdí. Avšak ani to nedokázalo mesto a jeho obyvatele
dostatecne uchránit pred temito zloduchy. Bylo proto nutno sáhnout
po ponekud zvláštním, ale jak se pozdeji ukázalo i
úspešnejším prostredku. Totiž jednoho dne,
když se dalo ocekávat, že obri opet zaútocí, byla
pripravena lest. Ve veži nad vstupní bránou do mesta, kudy
obávaní útocníci zpravidla pronikali, byl pripraven mohutný kotel
plný žhavé moucné kaše. Když oba neprátelé v dobré
nálade tešíce se na snadnou korist vlezli do brány, byla na
ne vylita všechna pripravená horká kaše. To zpusobilo
jejich naprosté oslepení a znehybnení. Tohoto okamžiku
využili hostinští a obry umlátili palicemi k smrti. Na
vecnou památku jejich vítezství nad netvory umístili podobizny obru
na radnici.
Povestí o obrech, rolandech, válecnících, pekari a
rezníkovi a jak ješte všelijak jinak se postavy
statných mužu umístených na radnici v Hostinném nazývají, jsou
desítky. Žádná z nich však nedává pádné a rozumné
vysvetlení, jak a proc se postavy techto dvou obru na radnicní
vež dostali. Nedocetla jsem se o tom ani v žádných
knihách, starých mestských zápisech a mlcí i nejstarší
mestské kroniky.
A neco málo k umístení kešky , keška je
umístenka frekventovaném míste ale, dá se vyzvednout v dopoledních
hodinách bez vetších problému odpoledne si, dávejte pozor.
Prosím všechny kaceri aby, kešku umístily zpet na to
presné místo a peclive tak, aby nebyla videt.
