Trosku jina pohadka Mystery Cache

Král s královnou mu na inzerát našli ideální partnerku. A jako prekvapení k osmatricátým narozeninám mu vystrojili svatbu. Princ se sice divil velkým prípravám na oslavu jeho narozenin, avšak poté, co mu rodice vysvetlili, že osmatricetiny jsou kulaté výrocí, na nic se již neptal.

Nevesta prijela v predvecer svatby na svém bujném ori jménem Pionýr. Král s královnou ji již netrpelive ocekávali a tešili se, až ji princi ukáží. Jaké bylo jejich prekvapení, když spatrili, že nevesta je devce jako lusk (jak barvou, tak tvarem). Po vstupním pohovoru predstavili princeznu Luštenku princi. (Dále bylo také zjišteno, že její tatínek je vodník Cesílko a její maminka bludicka Mánicka. Na svatbu nemohli prijet, protože ve Štastném království nemeli pro tatínka ubytování a hrnícek s maminkou vodník dceri nepujcil).

Sotva princ spatril Luštenku, zahorel k ní láskou a stal se z nej štastný princ Štastný. Jeho pudová inteligence mu napovedela, že by z oslavy narozenin mohli udelat svatbu. Rodice souhlasili a jen se potutelne usmívali (oba dva pod vousy). Luštenka (puvodním povoláním herecka v potulné divadelní spolecnosti Zelený & CO) predstírala prekvapení a s návrhem souhlasila.

Královna, aby se ujistila, že jim Luštenka pri vstupním pohovoru nelhala, vysypala jí pod prosteradlo pytlík hrachu. Princezna jí ráno podekovala za masážní podložku, ale stežovala si na to, že si ji musela behem noci upravovat, protože se kulicky shlukovaly.

Svatební obrad se mel konat hned po snídani, aby toho hosté moc nesnedli. Osud tomu ale chtel, že místo domluveného kneze prišel jiný a stežoval si, že kolega onemocnel zákernou nevylécitelnou chorobou. Panu králi se zdál divný jeho úbor, ale co mu zbývalo, když chtel prince rychle oženit. Jaké bylo potom jejich prekvapení, když se z kneze vyklubal cernoknežník, promenil prince v žabáka a Luštenku unesl. Z novin se druhý den dozvedeli, že to byl nápadník, který se o princeznu ucházel již celých tricet let a nelíbilo se mu, že se chce nyní provdat za nekoho jiného. Královna Štastná zaplakala a rozloucila se s malým zeleným synem, který se vydal do sveta, hledat Luštenku.

Když preskákal žádnou reku, spatril les, který zahorel štestím, že vidí prince vyznávajícího jeho barvu. Štastni ovšem nebyli mravenci, kterým vzplálo mravenište. "Pomoz nám Jiríku!" volali mraveneckové (konecne víme, jak se princ jmenuje). Žabák Jirík nabral mravenecky na záda a odskákal s nimi z lesa. Ty, kterí se mu již na záda nevešli, neštastnou náhodou pošlapal. Preživší mraveneckové mu za záchranu slíbili pomoc.

Žabák Jirík skákal dál, až narazil do perníkové chaloupky. Byl rád, že po dlouhé únavné ceste má neco na zub. Ulomil pernícek, ale pak si uvedomil, že již žádné zuby nemá. Neštastne tedy bloumal po lese a hledal neco jiného k snedku. Kde se vzala, tu se vzala, stála pred ním Cervená Karkulka. Dali se do reci, a Karkulka slíbila Jiríkovi, že když jí ukáže chaloupku, perník mu rozdrobí. Žádný z nich si ovšem nevšiml, že je sleduje hladový vlk. K chaloupce dorazili zároven s Jeníckem a Marenkou. Jenícek gentleman se nabídl, že pernícek dámám naloupe. Vylezl na strechu a zacal lámat kusy perníku. Na to již cekala v chaloupce Baba Jaga s pripravenou lopatou a vybehla ven. Jaké bylo její prekvapení, když spatrila místo Jenícka Karkulku s žabákem na rameni. Vlk za stromem již dál neotálel a s mohutným revem se vrhl na Marenku. Když to Jenícek spatril, skocil vlkovi na záda. Nevypocítal ovšem úhel dopadu a spadl vlkovi rovnou do chrtánu. Vlk se naobedval, a se slovy "žáby nežeru", se zalezl do chaloupky vyspat. Hladový Jirík, který se najíst nestihl, ponechal vlka svému osudu a vyrazil na cestu.

Preskákal temný les, prelezl kopec (byl líný ho obejít) a konecne narazil na reku. Nechal se unášet na vlnách, když v tom ho nekdo chytil za nohu a stáhl pod hladinu. Pred Jiríkem stál vodník Cesílko. Jirík se zaradoval: "Jé, tebe znám z fotek, co mi ukazovala moje Luštenka. Ty jsi urcite její tatka!" Cesílko se zarazil: "A kdo jiný bych asi tak mel být? Ale na tebe se nejak nepamatuji." "Já jsem Luštencin ženich," odpovedel hrde Jirík. Cesílko se usmál: "Vypadáš sympaticky. Je videt, že má moje dcera dobrý vkus. A kdepak jsi ji nechal?" "Unesl mi ji zlý carodej." "Jo, toho dobre znám. Tak to já te za ním donesu." rekl vodník, a jak slíbil, tak udelal.

Za sedm minut a dvacet šest vterin dopluli pod vysokou skálu, na níž se tycil cernoknežníkuv hrad. Se slovy: "Pokud se po ceste otocíš, uhneš nebo zastavíš, tak zahyneš," se vodník rozloucil a zmizel pod hladinou. Vydešený Jirík vyrazil na cestu. Nic nechápal, ale už se nemel koho zeptat. Jelikož to býval poslušný chlapec (nyní poslušný žabák), prekonal všechny prekážky a dorazil až k bráne hradu. Tam už ho s fanfárami vítali, takže neslyšel krik mravenecku: "Cos to udelal Jiríku?!" Cernoknežník se usmíval a vítal ho s otevrenou nárucí: "Když jsi pro Luštenku došel až sem, tak si ji teda vem." Štasná Luštenka se vrhla na Jiríka, div ho nezašlápla. Volala. "Ty muj kluku zelený!" a vášnive ho políbila.

Poté se princezna promenila v roztomilou zelenou rosnicku a spolu s žabákem Jiríkem odskákali k tatínkovi do reky a žili spolu štastne až do smrti. A jiríka s princeznou mužete videt na konci této cesty :