-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Tato kes je zalozena na pocest Škodejova a zdejší dulní težby. V prosinci 2010 to bude 30 let od uzavrení dolu.Kolem kešky se nachází ohrady kde jsou kone tak se pokochejte. Mužete jím dát cerstou trávu z dlane jsou hodní je to ozkoušené :-)
První písemná zmínka o Škodejovu je starší než u
Príkrého a pochází z roku 1388. V roce 1624 patril Škodejov
k panství navarovskému a Albrechtu z Valdštejna prodal
Navarov s vesnicemi Jesenné, Roztoky, Helkovice, Jílové, Vlastibor,
Bohunovsko a Škodejov paní Gertrude de Lamotte. V letech
1644 - 1754 patril Škodejov k panství Jesenskému, které bylo
hrabetem F. V. Melesinem pripojeno k panství semilskému.
V roce 1834 mel Škodejov ve 28 domech 242 obyvatel. V
letech 1858 - 1860 byly na rybnicku znovu otevreny staré doly na
med, odkud se ruda dovážela povozy do Horní Rokytnice, kde
byla tavící pec.
V roce 1952 bylo založeno JZD, které se po roce rozpadlo. V té
dobe mela obec již jen 176 obyvatel a jejich pocet se dále
snižoval. V roce 1970 mel Škodejov již jen 52
obyvatel a v roce 1980 43 obyvatel.
Hlavní cást rudného obsahu tvorí chalkosyn a doprovodné
minerály, prevážne šedozelené a svetle šedé
mylonity, což jsou tektonicky rozdrcené a znovu ruzne zpevnené
horniny. K jejich vzniku dochází podél tektonických zlomu. Vlastní
ložisko má v horizontálním rezu tvar dvou samostatných
cocek.
Medirudný dul zde existoval pravdepodobne již v 16.
století. Jmenoval se "U Havíren", ve Škodejove ríkají
"Havírny" nebo "V Havírnách", a byl na rybnickém katastru asi 200
metru od domecku vpredu vodárny ve svahu k Roprachtickému potoku.
Šachta Havíren bývala asi 30 metru pod místem, kde dnes
vpravo od cesty do údolí Roprachtického potoka stojí v louce
transformátor. V roce 1932 byla v tomto míste ješte jáma o
prumeru asi ctyr metru.
Prestože byla hluboká zhruba 15 metru, nebylo kolem ní
žádné zábradlí ani jiné zajištení. Za skoro 15 let, po
které se zde netežilo, steny zarostly krovím, a byly hodne
sesuté. Nekdejší osm až deset metru vysoké haldy
hlušiny kolem jámy jsou dnes srovnány se zemí, zakryty
zeminou a pozemek slouží pro zemedelskou výrobu. Pri stavbe
"Pojizerské silnice" se v úseku od semilské nemocnice do Loukova
tehdy "narovnávaly" zatácky a vybagrovaný materiál se hodil na
zavezení Havíren. Další dve zasypané šachty,
pravdepodobne z doby C.K. mocnárství, jsou dosud videt ponekud
výše v úbocí Honkova kopce ve smeru k Havírnám. Asi tri
metry nad horní z nich je napríc svahem polozasypaná rýha dlouhá
asi pet metru - kutací jáma. Mezi temito šachtami a Havírnou
bývala spojovací chodbicka dlouhá nekolik set metru. Pan Jebavý
vzpomnel na dva kamarády, kterí se ješte v roce 1935 touto
chodbickou proplazili do druhého dolu.
V Havírnách se tehdy dolovalo primitivním zpusobem. Horníci
bydleli vetšinou v c.p. 18 u Bachtíku - bývala tam hospoda,
usporádali v ní také hornický bál. Ruda se vozila do Horní
Rokytnice, kde Emil Porth, pravdepodobne spolu s bankérem Landauem,
který se financne podílel na jeho aktivitách již od roku 1854,
zrídil úpravnu rudy. V breznu 1856 byl Emil Porth nucen Landauovi z
financních duvodu svuj dulní majetek, s výjimkou grafitových dolu,
prodat. Z tohoto duvodu asi Porth otevírat doly v Rybnici nemohl v
roce 1856. Zrejme se u Havíren, stejne jako u Rosálie, jednalo o
rok 1855. Po Landauove smrti v roce 1860 se o další dolování
v Horní Rokytnici pokoušeli jeho dedicové. Byla postavena
nová úpravna, ve které se ruda louhovala kyselinou sírovou. (V
nekterých pramenech se uvádí kyselina solná.) Následujícího roku
ale odmítla Rakouská národní banka poskytnout další úver, a
tak tam od roku 1863 pokracovala v kutání firma Liebig, Klein a
Lanna.
"Na konci války se zúcastnil kutání i vojenský erár. Výsledky
však nebyly tak príznivé, aby mohlo býti pristoupeno k
težbe. Asi dva nebo tri roky pred první svetovou válkou v
Havírnách skupina horníku dobývala medenou rudu. Ti tehdy bydleli
po barácích ve Škodejove a v této dobe mezi nimi pracoval
také František Jebavý (starší), který sem narukoval
jako voják. Pri otevírce na prelomu padesátých a šedesátých
let, kdy byl dul v Havírnách již zaplaven vodou, a proto
neprístupný, byl pan František Jebavý (starší)
již témer jediným pametníkem tohoto posledního dolování. Z
tohoto duvodu jej tehdejší vedoucí ing. Betík spolu s dulním
geologem nekolikrát navštívil.
Nová otevírka starých dolu zapocala v roce 1956 takzvaným
"rýhováním". Rýhy byly 10-15 metru dlouhé, vetšinou nahore
metr, dole devadesát centimetru široké a do metrové hloubky.
Nebylo to ale pravidlo, nekdy se kopalo i tri metry hluboko. Ze
sten se braly vzorky a podle jejich složení se potom
postupovalo dál. Tento pruzkum provádeli delníci, kterí pozdeji
pracovali v dole. Soucasne se provádely i vymerovací a mapovací
práce. Po nekolik let tady byly také dve vrtné soupravy, které
nekdy vrtaly až do trísetmetrové hloubky a sledovaly rozsah
ložiska.
Elektrický proud se zpocátku jara 1957 odebíral ze
škodejovské síte, pozdeji mel dul vlastní prípojku. V okolí
jejího pocátku bylo postaveno nekolik budov, závodní kuchyne,
skladište, kancelár apod. V této dobe tady bylo zamestnáno
asi 40–50 lidí. Ti z blízkého okolí po práci chodili domu,
ostatní se ubytovali ve dvou ubytovacích vozech a v prázdných
staveních c.p. 25 a 26 ve Škodejove. Rok pred tím nekterí
bydleli v nepoužívané škole. Výdelky pracujících se
pohybovaly mezi 1-2 tisíci Kcs. Pokud nebyly naléhavé zemedelské
práce, nekterí ze zdejších obcanu si privydelávali kopáním
príkopu, pri vrtech, hlídáním nebo s potahy. Na samotný konský
potah se pocítalo 12,20 Kcs na hodinu.
V roce 1958 se hned po Novém roce zapocalo s hloubením
šachty na rybnickém katastru pod Honkovým kopcem. Její
hloubka cinila koncem roku asi sto metru. Šachta mela tri
horizonty. První byl ve 42,5 metrech (nekdy se uvádí 50 metru), kde
bylo zrízeno nárazište a byla sem dopravována hornina z
hlubiny a ze štoly, která sem ústila. Odtud byl materiál
vytahován na povrch. "V dole se pracovalo ze zacátku rucne a
svítilo se kahany. Když byla zrízena šachta, postavili
nad ní vrátek a hornina se vytahovala ve velkých kbelících -
okovech. Pozdeji zavedli elektrické osvetlení a v dole se zacaly
používat trhaviny. Nakonec byla postavena težní vež
s klecí, ke které se vozíky vozila hornina," . Nad šachtou
byla postavena z trámu patnáct metru vysoká vež s výtahem.
Její silná svetla v noci zárila jako maják do kraje. Pri jáme
vyrostla skupina malých skládacích domku, ve kterých byly umísteny
stroje, umývárny, závodní jídelna, kancelár a elektrický
transformátor. Dul mel již samostatnou elektrickou linku,
pripojenou na provizorní sít z Rybnic. Veškerý materiál od
Zimrova k dolum se dopravoval konskými nákladními potahy a traktory
pres Škodejov. Práce v jáme vyžádala si již za
obet jeden lidský život. Zahynul tu na podzim, sražen
balvanem do hloubky, rybnický obcan J. Zahradník.¨
V roce 1959 se opet "rýhovalo" pod Honkovým kopcem. Byly provedeny
dva vrty na Rybnickém území a dva na pozemcích Škodejova na
jižní strane obce. Asi 300 tun rudy, která mela kolem
2,5–3,5 % Cu, se odvezlo auty do Semil na nádraží a dále
vlakem do Vernérovic ke zkušebnímu zpracování.
V roce 1960 se hlavne pokracovalo v ražení dvou štol
západním smerem od jámy.
Na jare v roce 1963 správa dolu zlikvidovala poslední pruzkumný vrt
pri ceste k Proseci a také pruzkumnou šachtu na príkerské
pude u Prosece.
Dul byl uzavren v léte v roce 1964. Duvod pro zastavení prací byl
možná stejný, jako v dobe bankére Landaua.
Poslední dolování zacalo v roce 1972. Provozovatelem byly zrejme
Rudné doly Príbram spolu s Horním úradem z Kutné Hory. Zásyp,
kterým byl dul pri uzáverce v roce 1964 do úrovne prvního patra
uzavren, byl odstranen a šachta uvolnena. Ironií je, že
dul otevírali i nekterí pracovníci, kterí se zúcastnili likvidace
predcházejícího dolování. Težní vež ale již tady
zrízena nebyla a horníci museli do stopadesátimetrové hlubiny
slézat po žebrících. V prvním patre byla vybetonovaná deska s
otvorem asi 3x4 metry. Teprve v pozdejší dobe, když se
zacalo uvažovat s eventuelním použitím dolu jako úkrytu v
prípade války, byla šachta do této hloubky
vybetonovaná.
V prostoru od križovatky nad domkem pana Jebavého k
šachte byla na nekolika místech provedena nad rudní
žílou skrývka zeminy. V zemi byly vytvoreny "vany" podobné
silážním jámám, které byly 5-6 metru široké, 20-30
metru dlouhé a tri metry hluboké. V nich byla vytvorena sít vrtu
navzájem od sebe vzdálených asi 5 metru. Do vrtu byly zasunuty
derované novodurové trubky, kterými byl potom chemický roztok
napoušten do zeme.
Na louhování medi se užívala kyselina sírová, solná a údajne i
kyselina citronová smíchaná s ledkem(?). Další
používanou chemikálií byl chlorid vápenatý, sloužící k
omezení vlivu používaných kyselin. Ten se sem pod obchodním
názvem Kalgosan vozil z výrobny v Jesenném tuhý v plechových
sudech, které se tady "rozpáraly", a po rozsekání sekerou se
chemikálie rozpustila ve vode a potrubím se odvádela do vrtu.
Velký problém byl v tom, že štoly od provozu v
letech 1958–61 byly sesuté a mely spadlé stropy. Co
šlo opravit, se opravilo. Udelala se nová výdreva, ale
vše se delalo rucne, krumpácem a lopatou. A když se
nekolikrát stalo, že se pracne znovuotevrená štola pres
noc opet zrítila, delníci se již na takováto místa obávali
jít. Pres tyto potíže se plánovalo velké rozšírení
chemické težby.
U bývalé težní jámy mela být postavena velká budova. Pan
Jebavý mel být vystehován, lesík nad jeho domem vykácen a v celém
prostoru až k ceste mela být provedena skrývka zeminy. Pan
Jebavý o tom vyprável: "V JZD Príkrý již byl urcen pracovník s
buldozerem, který mel skrývku zacít delat, jenže se mu moc
nechtelo a v pátek že to zacínat nebude. Pátek, že je
špatný den a tak. Proste nezacal. No a v pondelí to bylo
všechno jinak. Nekdo to pres nedeli všechno
zrušil a nestavelo se tady nic." Dul byl uzavren v prosinci
1980.
Additional Hints
(Decrypt)
I 5gv fgebzh