U.S. Army 1945 - Hostoun Multi-cache

HOSTOUN 1945 - Operation Cowboy

27. dubna 1945 na svém velitelství v bavorském Eslarnu obdržel velitel 2. jezdecké skupiny plukovník Charles Hancock Reed zprávu o amerických a britských zajatcích v prostoru Belá nad Radbuzou. Na jejich záchranu z nemeckého zajetí byla vyclenena velitelem 42. jezdecké squadrony podplukovníkem Thomasem B.Hargisem rota „C“, které velel kapitán Thomas M. Stewart.

Prvotní úmysl kavaleristu podporila ješte další zpráva o zde deponovaných koních, kterou v úloze parlamentáre sdelil plk. Reedovi – zanícenému milovníku koní – nemecký armádní veterinár z Hostoune dr. Lessing. Jednalo se asi o 650 koní – 250 lipicánu císarské jezdecké akademie z Hofburgu ve Vídni, hrebce jugoslávského krále Petara a nacistického ministra zahranicí Ribbentropa. Dále zde byli kone plemene kabardinského, arabského a donského vcetne dvou anglických plnokrevníku. O realizaci konkrétní akce bylo definitivne rozhodnuto, když byla prostrednictvím nemeckého parlamentáre ucinena dohoda s hostounským velením Wehrmachtu. Nemeckým chovatelum šlo hlavne o to, aby stáje a výbehy nebyly zasaženy prípadnou delostreleckou palbou Americanu.
Bylo tedy stanoveno a vytvoreno tzv. neútocné pásmo v okolí Hostoune, došlo k vyklizení jednotek Wehrmachtu z tohoto prostoru a prevedení kavaleristu mimo Nemci zaminovaná území. Dne 28. dubna 1945 – pod krycím názvem Stewart – byla tímto úkolem poverena 42. jezdecká pruzkumná squadrona, konkrétne její oddíl „A“. Ten byl ješte dále doplnen o cetu lehkých tanku M5 nebo M24 z roty „F“ a cetu samohybných houfnic M8 z oddílu „E“. Bocní zajištení provádely oddíly „B“ a „C“. Vlastní prubeh akce pri zajištení a prevedení koní za hranice republiky dostal krycí název „Operace Kovboj“. I v tomto prípade prevzal hlavní roli oddíl „A“. Prunik do Hostoune i prilehlých obcí a zajištení všech deponovaných koní byl úspešne proveden a kone získali nové ošetrovatele.

29. dubna 1945 zaútocila rota „C“ smerem na Belou nad Radbuzou, kterou po krátkém boji obsadila.
V pondelí 30. dubna se pruzkumná jednotka 386. pluku 97. peší divize dostala asi 15 km severozápadne od Hostoune do neprátelské palby. Velitel pruzkumné hlídky porucík Pound a dva z jeho vojáku byli zabiti a nekolik bylo zraneno. Ve stejné dobe probíhal boj o silnici do Klencí, pouhých 14.kilometru od Hostoune, mezi 3. praporem 358. pluku 90. peší divize, ve kterém padlo 6 amerických vojáku, 34 jich bylo zraneno a dva americké tanky byly zniceny.
V úterý casne ráno vyjel kapitán Stewart a jeho radista v džípu na velitelství. Pri prujezdu vesnicí Rosendorf (Ružová) se ocitli v neprátelské palbe a podarilo se jim skrýt v jednom z domu. Radista se spojil s jednotkou v Hostouni, odkud okamžite vyrazilo nekolik obrnených vozu s naštvanými americkými vojáky. V Rosendorfu se rozpoutala nekolikahodinová prestrelka, do které se zapojili i vojáci 387. pluku 97. peší divize. Když nemecká posádka kapitulovala, tak vedle padlých a ranených bylo vzato kolem stovky nemeckých vojáku do zajetí. Na americké strane byli zraneni seržant Fred Foyles, vojíni Malcolm Rhodes, Samuel Fletcher a Owen Sutton. Usmrcen byl svobodník Raymond Manz, poslední padlý voják 42. jezdecké squadrony.

Pres onu tragickou událost zustali kavaleristé až do konce války nadále „ošetrovateli“ techto koní. Samotný transport koní za hranice, zapocal dnem 12. kvetna 1945, a to až po konecné kapitulaci a ukoncení všech bojových akcí. Plukovník Reed o všem informoval štáb generála Pattona, který souhlasil a vydal rozkazy, aby byla pro transport zajištena prednost na silnicích. Pro transport byly utvoreny skupiny koní po 30 až 80 kusech. Vysokobrezí klisny a klisny s hríbaty byly naloženy na auta a prekonaly tak vzdálenost cca 40 km. Nákladních aut meli Americané dostatek po nemecké posádce. Musely se ale udelat rampy, aby se na ne kone dostali. Tím se transport zpozdil. 15. kveten roku 1945 byl stanoven jako den D operace Kovboj. Americané celý presun perfektne zorganizovali. Na každém vjezdu do obce stál pancérový vuz a rídil dopravu. Tím byl transportu umožnen hladký pruchod. Veterinární dozor meli nemectí štábní veterinári dr. Lessing a dr. Kroll, kterí byli po kapitulaci Hostoune prevedeni do služeb Americanu.

Transport koní nejprve smeroval do Schwarzenbergu v Bavorsku, potom ve dvou etapách od 18. do 25. kvetna do Sankt Martin u Neustadtu, odkud bylo 215 koní vráceno zpet do Rakouska. Zbývající byli prohlášeni za válecnou korist a z italského prístavu Janov prevezeni lodí do Spojených státu. Teprve 20. zárí se cást opet vrátila zpet. 250 koní prevzal vojenský veterinár mjr. Babarin od vojenské jednotky c. 0331.

Tažní kone a dva anglictí plnokrevníci - desetiletý Jeremy a dvanáctiletý Hollweg, byli predáni ceskoslovenské vojenské správe. Cást lipicánu se vrátila do slovinské Lipice. Kone, které Americané odvezli za oceán, byli predáni do jezdeckého výcvikového strediska US ARMY ve Fort Riley v Kansasu, odtud pak byli nekterí odprodáni soukromým osobám.

Operace v okolí Hostoune byly úspešné. Jednotce kapitána Stewarta se podarilo zachránit jak americké a britské zajatce, tak i vzácné kone. Tyto kone Americané ocenili na tehdejší tri miliony dolaru.

CACHE:
Stojíte pred jednou z budov bývalého hrebcína v Hostouni. Zde byla v roce 2008 odhalena pametní deska a v roce 2009 pak tabule s popisem celé události.

Tabuli chrání dřevěná stříška tvořená bedněním z prken pero/drážka. Hodnota X je počet těchto prken (počítejte i to úzké u zdi).
Cache se nalézá na:

N 49° 33.(X*138+5)
E 012° 45.(X*134)

Souradnice finále vás privedou na místo odkud se mužete rozhlédnout po krajine a možná spatríte na pastvinách i nejakého kone.

Trochu z historie hrebcína v Hostouni

Historie založení hostounského hrebcince se tremi dvory ve Svržne, Hašove a Tasnovicích se datuje do dob první svetové války, kdy musely být hrebcince v Savatce (Galície) a Radautzi (Bukowina) kvuli postupu protivníka vyklizeny. Po vzniku republiky sloužil jako vojenský hrebcín sloužící predevším pro odchov koní pro financní stráž. Traduje se, ale nemáme potvrzené, že zde byl odchován i Masarykuv kun Hektor. Nejvíce koní bylo v hrebcíne behem druhé svetové války. V roce 1942 za válecných pomeru v hrebcincích Demir Kapja (Makedonie), Stancic (Chorvatsko), Lipizza (Itálie) a Piber (Rakousko) byli zde ustájení lipicáni evakuováni a prevezeni do Hostoune. K tomu prišli další díky nákupu, prakticky to znamenalo, že byl v Hostouni sjednocen celý chovný vzorek lipicánu. K tomu bylo v posledních mesících války roku 1945 do Hostoune a jejích dvoru dopraveno na dve ste chovných koní z Donu a Kavkazu. Po válce se hrebcín zameril na chov teplokrevných a chladnokrevných (tažných) koní. V roce 1950 bylo ze strategických duvodu rozhodnuto o presunu hrebcína. V roce 1951 tak prebírá chovné stádo teplokrevných koní hrebcín Albertovec. V roce 1960 je ukoncen v Hostouni i chov chladnokrevníku a hrebcín premenen na statek se zamerením na chov dobytka.

Hostoun v médiích

Do atmosféry operace Kovboj se mužeme presunout i díky filmu Miracle of the White Stallions, který byl na jejím základe v roce 1963 natocen. Pekná ukázka je k videní na Youtube.

O hrebcínu byl natocen rozhlasový dokument (CRo 2 - Praha) Vše zacalo 8. srpna 1937, kdy se reportéri tehdejšího Radiožurnálu vydali s mikrofonem do Hostoune.
Dokument ke stažení zde.

Historie 2. jezdeckého pluku

Znak pluku - osmihranná hvezda ze zlatých paprsku a zelený palmový list pochází z války Spojených státu amerických s Mexikem v roce 1846-1847. Motto „TOUJOURS PRET“ (VŽDY PRIPRAVEN) udelil jednotce velitel squadrony kapitán May po bitve s mexickým delostrelectvem u Resaca de la Palma. Bílá lilie reprezentuje úcast jednotky v 1. svetové válce.
Behem 2. svetové války byl pluk preorganizován na 2. Cavalery Reconnaissance Group (Jízdní pruzkumná skupina). 2. Cav. Group byla složena ze dvou squadron - 2. a 42. Každá z nich mela 702 mužu, velitelskou rotu, 3 pruzkumné roty, delostrelecký oddíl s šesti samohybnými houfnicemi M8 ráže 75 mm, cetu lehkých tanku se 17 tanky M5 Stuart, (od konce roku 1944 M24 Cheffee), 40 kolových obrnených vozu M8 Greyhound, 26 halftracku APC (Armor Personal Carrier-obrnené vozidlo pro pechotu), 4 halftracky ambulance, osm dvou a pultunových nákladních aut GMC CCKW 353, 87 džípu, 1 Dodge ambulance a 3 vyproštovací vozidla T5.

Válecná tažení:
Mexicko-Americká válka 1846-1847
Války s Indiány 1852-1860
Obcanská válka 1861-1864
1. svetová válka Aisne-Marne, St.Mihiel, Meuse-Argonne, Champagne
2. svetová válka Normandie, Severní Francie, Ardeny-Alsasko
Strední Evropa, Západní Cechy

Plukovník CHARLES HANCOCK REED

Narodil se v roce 1900 v Richmondu ve Virginii. V roce 1922 nastoupil do vojenské akademie West Point. Po absolvování akademie byl zarazen postupne k 8. jezdeckému pluku ve Fort Bliss, ke 2. jezdeckému pluku, poté jako instruktor v Jezdecké škole US ARMY, odkud byl vyslán na Vysokou školu Generálního štábu. Ze školy odešel k 10. jezdeckému pluku ve Fort Leavenworthu, kde pusobil jako S-3 (operacní dustojník). Dále byl velitelem 633. protitankového praporu, velitelem 1. praporu 11. tankového pluku 10. obrnené divize a potom zástupcem velitele 42. tankového pluku 10. obrnené divize. Koncem roku 1942 jej preradili do Fort Jacksonu, kde zacal s výcvikem 2. Jezdeckého mechanizovaného pluku. V lednu 1943 je ustanoven jeho velitelem. Plukovník Reed byl jeden z nejvíce dekorovaných velitelu Mechanizovaných skupin - DSC (Záslužný kríž), dvakrát Stríbrná hvezda, Bronzová hvezda, Purpurové srdce, francouzská Legie slávy, francouzský Válecný kríž s palmou a sovetský Rád Slávy II. trídy.

Cache je LnL krabicka velikosti 0,5 l. Cache je soucástí série U.S. Army 1945 a proto si nezapomente opsat bonusové císlo, které naleznete uvnitr. Celá série vznikla ve spolupráci gc.plzen.net s Americkým centrem pri velvyslanectví USA za podpory Patton Memorial Pilsen. Veškeré použité materiály a fotografie pocházejí z vlastních zdroju zúcastnených subjektu.

listing compilation by Ponik