Ujezdska Multi-cache

Obec Újezd je obcí, ležící na mírném návrší nad údolím potoka Svíborky na jižním okraji Vizovické vrchoviny, vzdálenou asi 7,5 km jihovýchodne od Vizovic v nadmorské výšce kolem 450 m a s rozlohou 1245 ha.

Historie obce Újezd

Nejstarší zpráva o existenci Újezda pochází z r. 1261 a je obsažena v tzv. Vizovické listine Smile ze Strílek. Z tohoto pramene vyplývá, že kastelán na broumovském hrade Smil ze Strílek tehdy založil ve Vizovicích cisterciácký klášter a daroval mu dosti rozsáhlé území s nekolika vesnicemi. Tato listina také uvádí mezi jinými vesnicemi (Drnovice, Vysoké Pole, Loucka…) také Újezd "villas Wilperke in super sive Vgezd vocatam villam forensen". Je pozoruhodné, že tato obec je tu pojmenována dvema názvy - "Újezd" a "Wildberg", což lze vyložit tak, že šlo o projev nemecké okupace. Ješte duležitejší je fakt, že je zde Újezd oznacen jako trhová ves ("villa forensis"), to znamená že mel charakter tržního místa (mestecka) s funkcí hospodárského strediska pro klášterní cást Záhorí, která byla z Vizovic težko prístupná.

O puvodu názvu "Újezd" mužeme bezpecne ríci, že toto jméno nepatrí k nejstarším místním jménum. Za ne mužeme pokládat taková, která koncí na - ice, pocházející z doby pocátku feudalismu. Jméno obce je poprvé uvádeno r. 1261 ve falzu ze 14.století (villas Wilperke in super Vgezd) v pozdejších dobách toto jméno nepodléhalo vetším zmenám - r. 1578 ves Augezd, r.1872 Aujezd, Újezd. Ve falzu ze 14.století se Újezd jmenuje "Wilperke" (Wildberg), hora s divokou zverí nebo rozeklaná hora, divoká hora. Újezdem je oznacováno urcité, objíždkou ohranicené území obsahující obvykle vedle prevažujícího lesa urceného k mýcení, též louky a ornou pudu. Vesnice na takovém vymezeném úseku dostala jméno Újezd.

V obci ležící na hranici Moravy a Slovenska v oblasti s clenitým terénem byla remesla vyrábející predevším pro místní trh - krejcovství, obuvnictví, kožešnictví, tkalcovství. V roce 1900 byl Újezd charakterizován jako horská obec se 602 ha polí, 365 ha lesu, 143 ha pastvin, 87 ha luk, 9 ha zahrad, 2 mlýny. Evidováno bylo 46 ks koní, 646 ks skotu, 129 ks brav, 16 ks ovcí. V roce 1924 byla v obci zastoupena tato remesla: krejcí, obuvník, kovár, kolár, stolár, zedník, miškár, tesar atd.. V r. 1936 bylo v Újezde celkem 11 živností remeslných, 20 svobodných a 5 koncesovaných.

Újezd, ležící pul cesty mezi Vizovicemi a Valašskými Klobouky, v malebné krajine Vizovické vrchoviny, jíž vévodí zadumaný Kláštov, je spíše než svou dávnou minulostí znám predevším z posledních let 2.svetové války. Valašsko se tehdy stalo operacním prostorem partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova, která na sebe svými akcemi obracela pozornost nacistických okupantu. Jejich jagdkomanda po ní celé mesíce slídila. Teprve na jare r. 1945 se jim podarilo získat zrádce, který je privedl na stopu Ploštiny, úkrytu jedné ze skupin partyzánské brigády Jana Žižky. Ve stredu dne 19.dubna 1945 pri vyhlazovací akci proti Ploštine, ležící 5 km severovýchodne od Újezda, nacisté bestiálne vraždili i v Újezde. Na své krvavé ceste na Ploštinu zastrelili nekolik lidí. Po tomto masakru odjeli nacisté z Újezda vykonat dílo zkázy na Ploštinu.

V roce 2009 získal Újezd prestižní titul "Vesnice roku" v rámci Zlínského kraje.

Více informací naleznete zde

Cache

Cache vás provede po významných místech v Újezde, jako je napr. Kostel sv. Mikuláše, koupalište, socha sv. Jana Nepomuckého na námestí,…

Tato velmi cenná barokní památka, pocházející zrejme z dílny Matyase Brauna, se ješte nedávno nacházela u brány pred místním kostelem. Puvodne tato socha stála pred pred tehdejším obchodem, ale jelikož prekážela v doprave, byla v únoru 1960 premístena ke kostelu. V rámci rekonstrukce námestí našla socha v roce 2009 své nové místo pred obecním úradem.
Souradnice vás zavedou prímo pred sochu sv. Jana Nepomuckého. Poblíž také mužete zaparkovat své geovozidlo.

A=pocet hvezdicek kolem hlavy sv. Jana Nepomuckého

Farní kostel stojící na mírném kopecku byl vystaven v letech 1844 a 1845 ve slohu ciste empírovém neboli klasicistickém, na míste starého kostela, postaveného asi v roce 1680. Zed kolem hrbitova byla postavena v roce 1861. Pri velkém požáru za silného vichru v roce 1884 shorela celá osada se školou i farou, ale kostel se s nadlidským úsilím všech obcanu podarilo zachránit. S farou k velké škode shorela také stará pametní kniha obsahující velmi vzácné historické záznamy. Další citelnou ránu zasadil v roce 1896 požár kostelní veže, vzniklý z neznámých prícin, pri zrovna probíhající mši svaté. Pres veškerou snahu hasicu i obcanu vež zcela shorela. Požáru padlo za obet všech pet zvonu ladených v A-moll, proslulých svým jemným souzvukem v širokém okolí. Dva menší zvony se rozlily vlivem prudkého žáru, tri vetší popukaly a spadly. Ohni padly za obet padly také puvodní vežní hodiny.V roce 1897-1900 probehla rozsáhlá rekonstrukce kostela, vnejších i vnitrních prostor. Behem této rekonstrukce byla nove postavena vrchní cást veže a do ní zavešeny zvony nove prelité do A-dur.
Souradnice by vás mely zavést pred pomník obetí ploštinského masakru.

B=pocet padlých ruských vojáku, jejichž pomnícky jsou vedle velkého pomníku obetí ploštinské tragédie

Mlýn v techto místech stál odnepameti. Dle archivních materiálu se zde mlelo již za Marie Terezie. K mlýnu náležely tri chalupy a mlynári z nich se ve mletí po týdnu strídali. Dnes casto uvádený název mlýna vznikl podle jména Jana Ambruze, který zde mlel na prelomu 18. a 19. století. Mlýnice stávala u torza kamenné zdi, která kdysi držela mlýnské kolo. Voda byla privádena náhonem opatreným zásobníkem vody. Délka náhonu byla zhruba 300m - využíval nedalekého potoka Bencice. Z mlynárských technologií se krome mlýnských kamenu nezachovalo zhola nic. Mouka se zde mlela naposledy v roce 194C. Posledním, kdo držel mlecí právo (koncesi), byl Jirí Barcuch (od roku 1910). Ambruzuv mlýn byl proslulý statnými duby, které zde od dob Marie Terezie stávaly. Ve 20. letech 20. století však byla vetšina mohutných stromu pokácena. Posledním pametníkem zašlých casu je solitérní dub, který dodnes korení ve hrázi náhonu.

V místech, kde se nachází informacní tabule, bychom dnes marne hledali budovy mlýna, zašlé casy jsou nenávratne pryc. Tradice Ambruzova mlýna presto žije. Zdejší údolí totiž bylo odnepameti oblíbeným výletním místem. Dnes zde nalezneme areál koupalište a zanedlouho také kemp, kterým bude potenciál místa opet zúrocen.
Souradnice vás zavedou pred informacní tabuli Ambruzova mlýna.

C=Kdy se zde naposledy mlelo? (letopocet ve tvaru 194C)

Obecní knihovna v Újezde patrí v soucasnosti k vetším knihovnám v okolí – nejen rozsahem knižního fondu, ale predevším poctem evidovaných ctenáru a návštevností. V knihovne je evidováno témer 6.000 knih, 240 ctenáru, prumerná návštevnost je kolem 2.000 ctenáru rocne. Vzhledem k tomu, že je knihovna otevrena jen 6 hodin týdne (každé úterý a ctvrtek po 3 hodinách), navštíví ji každý týden pres 40 ctenáru, kterí si vypujcí až 120 knih. Krome knih jsou žádané i casopisy, které jsou knihovnou odebírány (Kvety, Praktická žena a detmi oblíbený Ctyrlístek). I pres obsáhlý knižní fond, který je každorocne rozširován o více než 50 nových titulu, platí ctenári pouze 20,-Kc za rok. Cinnost knihovny hradí Obecní úrad v Újezde. Knihovna nabízí i radu dalších služeb – mezi nejvíce využívané patrí mj. verejne prístupný internet, který byl zrízen v roce 2001 s pomocí dotace Ministerstva kultury CR. Základním posláním knihovny je od zacátku její existence nejen pujcování knih, ale predevším pomoc lidem pri navazování jejich kontaktu s knihami. Knihovna každorocne provádí celou radu akcí nejen pro deti (besedy s predškolními detmi ci s žáky prvních nebo druhých tríd zdejší základní školy), ale také zajímavou literární soutež pro všechny vekové kategorie s názvem „Písmák“.
Souradnice by vás mely zavést pred budovu Domu služeb.

D=pocet oken v knihovne (pocet oken v druhém patre budovy, kde sídlí knihovna mínus 4)

Základní škola dnes patrí mezi stredne velké úplné základní školy a navštevuje ji asi 223 žáku. Patrí mezi školy, kam skoro polovina žáku dojíždí. Spádový obvod zahrnuje obce: Sehradice, Slopné, Loucka, Újezd, Vysoké Pole a Drnovice. Škola má dnes 11 kmenových tríd, odbornou pracovnu fyziky a chemie, prírodopisu, pocítacovou ucebnu, cvicnou kuchyni, jazykovou ucebnu, ucebnu pro hudební výchovu, ateliér pro výtvarnou výchovu, školní dílny a dve školní družiny. Soucástí školy je zrekonstruovaná školní jídelna s kuchyní, telocvicna a od 1.1. 2001 i materská škola. Budova školy je pres své stárí relativne zachovalá. V roce 1998 probehla rozsáhlá rekonstrukce kotelny, takže dnes je vybavena moderní plne automatizovanou plynovou kotelnou. V dalších letech pak probehly rekonstrukce sociálních zarízení, umývárny u telocvicny, telocvicny, strechy, jídelny a kuchyne, spojovacího krcku, topení, podlah, oken, elektrických rozvodu, rozvodu vody a odpadu, probehla výmena dverí, byl vybudován výtah pro vozíckáre, ukoncena je rekonstrukce fasády a výstavba venkovního víceúcelového sportovište.
Souradnice by vás mely zavést pred vchod do Základní školy.

E=pocet schodu

N 49°09.[A+B+C][B+C][A-B-C+D]; E 017°54.[D+C][E-C][D-C]

Logbook #1-strana 1 a 2 (JPG)
Logbook č.3