Steganografie
Slovo steganografie pochází z rectiny - ze slov
steganos (schovaný) a graphein (psát). Je to veda o utajení
komunikace prostrednictvím ukrytí zprávy. Do oblasti steganografie
patrí napríklad neviditelné inkousty nebo mikrotecky. Steganografie
má obecne tu závadu, že sice poskytuje jistý stupen utajení,
ale když už se zprávu podarí odhalit, je celý její obsah
prozrazen - pouhé zachycení zprávy se rovná i prozrazení jejího
obsahu. Steganofrafie se proto zpravidla kombinuje s
kryptografií.
První zdokumentovaný prípad steganografie
pochází z 5. století pred naším letopoctem, kdy Rek
Demaratus, žijící v Susách poslal varování o perských
prípravách na invazi do Recka vyryté do voskové psací tabulky, z
níž nejprve seškrábal vosk a po vyškrábání
zprávy do dreveného podkladu ji voskem opetovne zakryl. V jiném
prípade který se odehrál jen nekolik desítek let po této události,
byla otrokovy oholena hlava, zpráva napsána na jeho holou lebku a
on byl vyslán s poselstvím na cestu poté, co mu vlasy dorostly.
Podobne "zajímavou" metodu prenosu zpráv
vymysleli i starí Cínané, kterí cas od casu psaly tajné zprávy na
jemné hedvábí, které pak zmackaly do malé kulicky a zalili voskem.
Posel pak voskovou kulicku polkl. Vetšina steganografu
však dávala prednost ponekud... pohodlnejším a
konvencnejším metodám - zprávy se schovávaly v ruzne
dumyslných, nápaditých i zcela prostých skrýších, jako byli
napríklad berle, protézy, fury hnoje, nebo fekální vozy - informace
se tedy v podstate schovávali velmi podobne jako každý
kontraband (drogy etc.). Pokud jde o specializované steganografické
praktiky, pak šlo predevším o "neviditelné inkousty"
z mlécné štávy pampelišky nebo citronové
štávy, které se zviditelnovaly po zahrátí, prípadne pozdeji
o inkousty ze složitejších syntetických sloucenin
viditelných jen pod speciálním svetelným zdrojem, nebo po pretrení
jinou chemikálií. Krátké zprávy se psaly pod poštovní známky
a nakonec se objevili i tzv. mikrotecky - mikroskopické
zmenšeniny, kdy na jednom milimetru byla vtlacena treba celá
stránka textu, kterou tak bylo možné ukrýt napríklad v tecce
za vetou, a posléze s odpovídajícím zvetšovacím prístrojem
bez problému precíst.
Dalším zajímavým typem "moderní"
steganografie je její kombinace s kódy , kdy prostrednictvím
verejných sdelovacích prostredku (rozhlas, rádio), denního tisku
(inzeráty, nekrology), nebo cenzurované korespondence obe strany
komunikují díky zprávám zdánlive nevinného významu (nositelem
informace zde muže být napríklad jen odlišná formulace
stejného - a samostatne vcelku bezvýznamného - sdelení, napríklad
popisu pocasí, kvalit inzerovaného výrobku, nebo utrpení truchlící
rodiny "zesnulého").
Velké možnosti dnes nabízí tzv. digitální
steganografie - žijeme ve veku pocítacu a v nich se nachází
spousta datových formátu ve kterých je velmi snadné zprávu ukrýt,
aniž by ji normální clovek byl schopen odhalit. Zprávu je
možné "pribalit" i do textových, nebo datových souboru, ale
nejlépe se informace schovávají ve grafických (bitmap), nebo
zvukových formátech, které prirozene (s)nesou urcitý "šum",
aniž by zjevne byly znehodnoceny a u nichž jsou také
veškeré vedlejší vlivy na "funkci" souboru
eliminovány prirozenou nedokonalostí lidských smyslu.
Nejvetší pozornosti se u digitální
steganografie teší ukrývání informací do obrázku, zrejme
proto, že obrázky lze bez problému umístnit na web a relativne
diskrétne si je prohlédnout na každém pocítaci, zatímco hudba
vyžaduje prece jen specializovanejší software i
hardware a pokud neužíváme sluchátka, ruší okolí.
Digitální formáty obrázku jsou v podstate dvojí - komprimované
(jpg, gif) a pevné (bmp, tiff). Pro steganografii jsou obecne
vhodnejší formáty pevné a to hned ze dvou duvodu. Prvním je
jejich velikost, která nám dovoluje do nich bud uschovat
vetší objem dat, nebo stejný objem dat více rozptýlit a tím
jej i o neco lépe ukrýt. Druhý duvod souvisí s asi
nejpodstatnejším problémem digitální steganografie, který
spocívá v tom, že jakýkoliv editacní zásah do souboru
(napríklad otocení obrázku o 90 stupnu) s sebou nese vysoké riziko
úplného znehodnocení celé zprávy. Každá taková úprava
totiž znamená, že se zpráva prožene matematickým
algoritmem, který samozrejme s ukrytou steganografickou zprávou
nepocítá a nebere na ni ohled. U komprimovaných formátu je
pochopitelne takový algoritmus "drastictejší", nicméne ani
pevné formáty nejsou vuci tomuto efektu nejak zvlášt imunní
- napríklad i nepatrná zmena velikosti obrázku je naprosto jistou
cestou ke spolehlivé likvidaci steganograficky ukryté zprávy, o
zmene formátu vubec nemluve. Jinak jsou pro ukrytí zprávy ideální
takové soubory, které obsahují mnoho "detailu" - obrázek na
nemž je jednolitá azurová obloha, nebo zvukový záznam
pravidelne odtikávajícího chronometru zkrátka není práve tím
nejvhodnejším. Ackoliv v tomto ohledu není duvod podléhat
nejakému zvláštnímu perfekcionismu, zpráva se prece jen musí
mít "kde schovat" a na bílém pozadí, ci v nahrávce "hlubokého
ticha" se schová jen velmi težko.
Pokud jde o zpusob aplikace digitální
steganografie, specializovaný software proste do souboru podle
urcitých zákonitostí - které jsou vyjádreny klícem jež zná
pouze odesilatel a príjemce - "prisype" urcitá data. Není-li pomer
mezi "nevinnými" a zabezpecovanými daty vyložene nevhodne
zvolen, je velmi obtížné cokoliv postrehnout. A z toho nám
vyplývá hned další omezení, jímž je prenosová kapacita.
Velikost ukryté zprávy zkrátka nemuže být vetší
než velikost nosného média, ale musí být naopak podstatne
menší. Zpravidla se volí pomer kolem 1:10 - vetší
"hustota" muže zvýšit riziko odhalení,
nižší je naopak nepraktická z hlediska objemu
prenášených dat.
Proti každé zbrani existuje i protizbran a
ani moderní steganografie není výjimkou. Nekteré její problémy jsme
si už nastínily. Zbývá dodat snad jen tolik, že stejne
jako existuje specializovaný software pro ukrývání zpráv, existuje
i podobný software urcený k jejich vyhledávání. Bližší
informace o této oblasti se mi bohužel nepodarilo získat.
Digitální steganografie dnes nachází rozsáhlé
využití napríklad pri ochrane autorských práv - umístníte-li
napríklad na svém webu obrázek stažený z komercní stránky
Playboje aniž by jste jej nejak upravovaly, existuje
možnost vás z této krádeže usvedcit práve prostrednictvím
steganografie, tedy jakýmsi "digitálním vodoznakem". Ve státech kde
je šifrování drasticky omezeno zákonem (napr. Francie) -
zpravidla pod záminkou boje s organizovaným zlocinem ci terorismem
- steganografie bývá casto zcela legální (podle "politické logiky")
a jde tedy jít o príhodnou alternativu. Jinak je její použití
pravdepodobne relativne vzácné - pro prenos kratších zpráv
se za výhodnejší považují kódová slova, u
delších zpráv prevažuje šifrování.
Co vidíš ?
Co je tohle za keš ?
Jak se to reší ?
Pomuže mi nekdo ?
Vykašlu se na to ?
Zvládnu to ?
