Neco málo historie Brnenských Ivanovic
Puvodne zemepanská ves Velenovice. Doložena od roku 1220 jako
majetek velehradského kláštera. V polovine 14. století odtud
pocházela rada brnenských meštanu. Tehdy mela ve vsi majetek i
drobná šlechta. Ve 14. století zde zrejme vznikla tvrz. V roce 1494
zastavil klášter zdejší statek Janu Doupovcovi z Ivanovic, od roku
1518 mel zástavu starobrnenský klášter cisterciacek a roku 1543
brnenský meštan Hanuš Leinberger. Velehradský klášter si však pres
tyto zástavy zdejší statek udržel. Ivanovický dvur byl ale casem
rozprodán, díky cemuž vrchnost osvobodila své poddané od robot za
rocní plat po dobu, dokud zde opet nezrídí vlastní hospodárství.
Roku 1587 zastavil velehradský opat Ivanovice na 3 roky brnenskému
meštanu Václavu Rouckovi a po výplate zástavy byl ve vsi koncem 16.
století opet zrízen dvur, k nemuž však príslušelo pouze 3 a 1/2
lánu, takže robotní povinnosti poddaných nebyly v této dobe velké.
V roce 1641 byla ves na rok zastavena prevoru královopolských
kartuziánu.
Švédské války - 1645 pri obléhání - znacné škody, pomerne rychle
odstraneny: v letech 1650-1652 byl opet zprovoznen dvur, 1673 byly
již všechny domy opet osazeny. Ve vsi byl také svobodný dvur a
petictvrtlán, který byl roku1673 prenechán doživotne jako svobodný
statek Matouši Izidorovi Záblatskému, roku 1707 jej však získal
klášter a pripojil jej ke svému statku.
Po tricetile téválce zacíná príliv nemeckého obyvatelstva. U
panského dvora ve vsi vznikl v letech 1682-1686 vrchnostenský
zámek. U vsi býval velký rybník, casto zaplavovaný rekou
Svratkou.Rozvinuté vinarství od 18. století zanikalo a omezilo se
na nekteré usedlosti. 1725-1739 pro chudé a nemocné zrízen
chudobinec prokurátorem velehradského kláštera. Ten nechal v této
dobe vystavet i kapli. Ves byla postižena požáry v letech 1750 a
1813, prutrží mracen roku 1810 a válkami, zejména francouzským
vojskem v letech 1805 a1809. Duchovní správou patrila ves do Turan,
kde byla též škola, než byla roku 1872 postavena vlastní nemecká
škola a roku 1919 i škola ceská. Ves získala v letech 1867-1870
prímé železnicní spojení s Brnem a od roku 1930 byla napojena na
mestskou autobusovou dopravu. Po vzniku Ceskoslovenska roku 1918 se
ve vsi postupne prosadila ceská vetšina. Ve 20. letech zde byl
mlýn, v letech 1938-1939 byla v Meštanské ulici postavena
konstruktivistická budova nové školy podle projektu Jana
Poláška.
Kaplicka
Engelbert Herrmann (prokurátor velehradského kláštera v letech
1725-1739) vybudoval v zámku soukromou kapli a na "blízkém pahorku
východne nad vsí (dnes ulice U lípy) kapli s veží vystavil a v ní
pro poutníky postavena Matka Boží, z Velehradu prinesená". Poutní
kaple Panny Marie byla kolem roku 1784 uzavrena, existuje však
dodnes. Ješte pred pár lety se dalo dojít až k ní. Dnes je bohužel
ze všech stran oplocená.
Keš je umístena v blízkosti místa, kde je možné se ke kaplicce
dostat nejblíže.
V prípravách bitvy u Slavkova(2.12. 1805) navštívil dle legendy
kapli císar Napoleon, od té doby se schodum vedoucím ke kapli ríká
"Napoleonovy schody" (alespon podle turistického pruvodce). Kdysi
bývaly schody ve strašném stavu, ale dalo se po nich projít až ke
kapli. Dnes jsou sice moc pekne opravené, pro jistotu ovšem hezky
pod zámkem.
Proc Nenovice ?
Obcas se nekdo pozastaví nad tím, když místní obcané mluví o
Nenovicích a mají na mysli Brnenské Ivanovice. A pozastaví se zcela
oprávnene, nebot na první pohled jsou oba názvy zcela odlišné a
nijak spolu nesouvisí.
Pokusme se tedy vysvetlit, proc k této nesrovnalosti vlastne
došlo.
Brnenské Ivanovice je jedna ze ctyr historických obcí, které po
roce 1990 vytvorily dnešní mestskou cást Brno – Turany. Tato obec
byla v majetku velehradského kláštera již od jeho založení v letech
1204 až 1205. V dochované listine ze srpna 1220 se uvádí jako
majetek velehradského kláštera 18 vesnic na jižní Morave a mezi
nimi i Velenovice (Welenowicz). Obec tohoto názvu vetšina historiku
ztotožnuje s nynejšími Brnenskými Ivanovicemi. O osm let pozdeji, v
roce 1228, jsou uvádeny hned tri podoby názvu této vesnice:
Zwenowicz, Cwenowicz a Lwenowicz.
V roce 1261 nacházíme v Kodexu velehradském název Nenewicz a tvar
tohoto názvu se v prubehu staletí již významove nemenil, pouze se
psal s nepatrnými odchylkami: Nenabicz i Nenawicz (1346), Nenewycz
(1351), Nenovice (1408), Nenowicz (1424), Nenowicze (1533),
Nenowitz (1673) a tak dále.
Až prišel osudový rok 1793, kdy moravský topograf Franz Josef
Schwoy (1742-1805) ve druhém díle své Topographie vom Markgrafthum
Mähren uvedl u nemeckého názvu Nenowitz moravský název Wewanowice,
místo správného Nenowice. A zde se stal onen prvotní omyl, nebot
název Wewanovice tehdy náležel vesnici Ivanovice, která se
nacházela nedaleko Reckovic. Samozrejme i velmi uznávaný topograf,
jakým Schwoy bezesporu byl, se muže zmýlit. Co je však na celé
záležitosti prekvapující, že ani jeden z následujících odborníku –
topografu, historiku a onomastiku (zabývajících se puvodem,
vývojem, systémem a rozšírením vlastních jmen) - tento evidentní
Schwoyuv omyl nenapravil.
At již to byl Antonín Bocek (ve strucném výkladu moravské
topografie Marginalien zu Schwoys Topographie), nebo Gregor Wolny
(ve svém díle Die Markgrafschaft Mähren z roku 1837, kde onen
neštastný název Wewanovice je korigován na Weywanowice), ci
František Antonín Slavík (ve známé Vlastivede Moravské z roku 1897,
kde výslovne uvádí: ,,Ivanovice, jinak Vejvanovice, chybne Nenovice
(!) z nemeckého Nenowitz“). Ani kolektivu autoru ve druhém díle
Dejiny mesta Brna z roku 1973 se nepodarilo tento evidentní omyl
uvést na pravou míru a navíc je zde Brnenským Ivanovicím
pripisována obecní pecet s vyobrazením kone. Avšak i tato pecet
bezpecne náleží onem Ivanovicím nedaleko Reckovic.
Nutno však poznamenat, že tento omyl ješte v prubehu 19. století
nepusobil príliš osudove. Jednak nemecké cásti obyvatel se
,,problém Vejvanovice - Ivanovice“ netýkal a také znacná cást
ceského obyvatelstva používala puvodní název Nenovice, jak o tom
svedcí cesky psané adresy, záznamy v majetkových dokladech nebo
matrikách.
Celá patálie mohla být napravena již v roce 1919 pri vytvárení
Velkého Brna. Tehdy na základe zákona c. 213/1919 Sb. ze 16. dubna
1919 o sloucení sousedních obcí s Brnem, bylo k mestu pripojeno 23
obcí, mezi nimiž byla i obec s oficiálním názvem Nennowitz –
Vejvanovice. Prestože se ponekud hovorový název Vejvanovice nezdál
tehdejšímu ministerstvu vnitra CSR, místopisná komise pri Zemském
úradu v Brne tvrdošíjne obhajovala tento nesmyslný název. A tak se
stalo, že název Nenovice, který nemecký nebyl, ale byl správný, byl
zavrhnut a prednost dostal název Vejvanovice, který sice ceský byl,
ale s touto obcí, krome mylného prirazení, nemel nic spolecného.
Uzákonený omyl se záhy zacal promítat do všech oblastí
života.
Presne 24. února 1924 bez bližšího zduvodnení byly Vejvanovice
oficiálne prejmenovány na Ivanovice. A protože ve stejném roce
zmenily název na Ivanovice i Evanovice, které se nacházely u
Reckovic, byl zmatek na svete. Od matoucích a neúplných údaju v
místopisné literature až po velký pocet bloudících poštovních
zásilek.
Proto dochází u našich Ivanovic již v roce 1929 ke zmene názvu na
Brnenské Ivanovice a puvodním Evanovicím u Reckovic byl ponechán
název Ivanovice u Brna jak uvádí Místopisný slovník Ceskoslovenské
republiky od Bretislava Chromce z roku 1929. Dodejme jen, že tato
obec, dnes samostatná mestská cást Brno – Ivanovice, je poprvé
pripomínána v roce 1358 a její nejstarší dochovaný tvar názvu obce
zní Eyvanicz. Práve z tohoto názvu byl prevzat název osudného
novotvaru Vejvanovice.
Rada obyvatel Brnenských Ivanovic se tedy po právu cítí být i dnes
obyvateli Nenovic, nebot tento název obce i katastrálního území je
nejen historicky správný, ale jeho cesky psanou podobu lze najít
již v dobe predhusitské. Navíc je to název jedinecný, nezavádející,
kratší a pekne znející.
Bylo by tedy správné vrátit Brnenským Ivanovicím puvodní název
Nenovice a Ivanovicím u Reckovic jejich jméno ponechat, aby bylo
domácím i prespolním provždy jasné, kde jsou v Brne Nenovice a kde
Ivanovice. Jenže to není tak snadné a zrejme to nelze udelat vubec.
O zmene názvu obce i jejího katastrálního území muže rozhodnout
pouze ministerstvo vnitra CR napríklad na základe výsledku místního
referenda. Poté by následovaly zmeny v katastrálních názvech,
veškerých úredních dokumentech, majetkových dokladech, matrikách,
adresárích a v celé rade dalších duležitých dokladech a seznamech.
Uvážíme-li financní náklady celé zmeny a skutecnost, že tento název
až tak moc ,,nebolí“, dojdeme k záveru, že provedení zmeny je
prakticky nemožné a nezustane nám nic jiného, než s tímto omylem
žít nadále.
Je však užitecné o tom vedet, nebot s temito názvy se setkáváme
napríklad v historické literature nebo v archivních materiálech a
meli bychom je umet bezpecne identifikovat a správne priradit. A
název Nenovice používejme alespon v mluvené podobe a predávejme tak
povedomí o tomto názvu dalším generacím.
Cerpáno z internetových stránek mesta Brna