Antoušek
...
Antoušek,
drnomistr, ras, pohodný, drnni mistr, wasenmei-ster,
excoritor, abdecker - to vsechno jsou nazvy pro jednu
a tutez osobu, pro majitele koncesovane zivnosti, ktera se zabyvala
zivocisnymi odpady, tedy likvidaci a zpracovanim tel uhynulých
zvírat (aby nedochazelo k ohrozeni zdravi lidi).
Mezi dalsi cinnosti této zivnosti patril
odchyt, utraceni toula-vých a nemocných ci nepohodlných psu a
dalších zvirat. Ve velkých mestech to bylo také vybirani zachodu a
uklizeni odpadku a další cinnosti, které nikdo nechtel
vykonavat.
Byvala to zivnost, sice zasluzna, ale
opovrhovana a nedoceno-vana. Byl to vedle rodin kralu a katu ten
nejuzavrenejsi kasto-vni okruh. Obvykle nebyli poddani zadne
vrchnosti a byli tedy svobodni(stavem). K vykonu sve zivnosti
potrebovali primerene zverolekarske vedomosti.
Rasove nalezeli do stavu tzv.lidi
bezectných(nemeli veskera obcanska prava, nesmeli slouzit v armáde,
vykonavat verejne urady apod..), se kterými nebylo radno se
zbytecne sdruzovat. Do kostelu vstupovali vlastní brankou, nebo
alespon sedavali na vlastní lavici, na kterou by nikdo jiny nesedl.
Na svých poutich neprespávali v hostincích, ale u profesnich
kolegu. Také snatky uzavirali pohodni, az na velke vyjimky,
vyhradne mezi lidmi svého stavu. Obecne byli povazovani za lidi
podivne, hrube az nenormální.
Na strane druhé byli vyhledavani (zejména
jejich zeny) jako lécitele zvirat a mastickari, mnozi se
priživovali prodejem vyrobku ze zvirat jako klihari, reminkari a
podobne. Pohodnym se však pod nejprisnejsimi tresty zapovidalo
prodavat ci davat maso ze zdechlin. Mrchovište muselo byt oploceno,
aby tam nikdo cizi nemohl nic vykopávat a casto byla cela exekuce
sledovana policejnimi organy.
Jejich pracovištem byla tzv.
„pohodnice“, místo postavene na odlehlem miste, v nasem
pripade, na tehdy po leve strane ješte nezastavene „Rudolfovske
tridy“ na kraji vysušeného rybniku, v níž bylo velke mrchovište,
urcene k hygienicky nezavadnemu zakopavani zvirecich
pozustatku.
Chudemu díteti z rodu
rasu ci pohodnych vdecime za jeden z nejkrasnejsich zvyku.
Je to zvyk Vánocních stromu,
které byly u nas poprve rozsvíceny v Brne roku 1922. Tim, kdo
u nas prosadil Vánocní strom
na namestich pocátkem 20.let 20.stoleti, byl spisovatel
Rudolf Tesnohlídek, narozeny
v Cáslavi, známý autor libreta k "Prihodam lišky Bystroušky".
Mel velky cit pro chudé. Pramenilo to z jeho detství. Byl
nemanželské dite a sirotek k tomu. A prave dedecek, který se o
neho staral, byl pohodny tedy ras. Tudiz jeho domovem se stala
pohodnice.
Jako maly si uzil hodne odstrcenosti, posmechu a bidy. Posleze jako
dospeli navštívil Dansko a v Kodani uvidel zvyk, ktery ho okouzlil:
Vánocní strom pro chudé deti na
namestí. Vzpomnel si na svoje chude detství, napsal o
tomto danskem stromu po návratu domu dojemny clanek, takze roku
1922 byl postaven v Brne poprve verejný
Vanocni strom. Potom nasledovaly
dalsi mesta. Tyto stromy byly nejdríve zakazany fašisty za druhe
svetové války a potom se je komunisté snazili vytlacit dedou
Mrazem. Az po revoluci zacínají opet svitit stromy na namestich a
pred domy. Málokdo vi, ze s timto krasnym zvykem u nas zapocal
jiz pred 80 lety prave vnuk pohodneho.
Pokud se Vam podari správne vyplnit tyto dva ctverce, tak ziskate
finální souradnice
cisla ze zvyraznenych policek doplnte misto hvezdicek v
nasledujicim radku, ze sudoku vlevo za pismeno N a ze sudoku vpravo
za pismeno E
N**.**.0** E0**.*0.00*
a jeste mala
nápoveda
Kolem finalky vede slepá silnice okolo
zahradek do jedne firmy, pokud to bude mozne, zanechte vozidlo cca
240 m pred skrysi (kus za krizovatkou). Po zalogování, prosím,
krabicku opatrne a peclive uzavrete a vratte na misto, vcetne
prirozeného, prírodního a lehkeho maskovani, ktere je v zime
skromnejsi, ale je a chrání krabicku (trochu picha a
kryje)