Romantické dědictví dělnické bídy - dnes už bez rybníků
Dle slovníku Brněnského hantecu: Zarybec = Za rybníkem- Královo Pole za nádražím (Myslínova ulice)
Od nádraží v Králově Poli, se podchodem pod tratí dostanete na Myslínovu ulici. Ta ohraničuje bývalou dělnickou kolonii, které se dříve říkalo Zarybec, protože tu byly rybníky na Ponče, tedy na Ponávce. Pak se ale v 50. letech začala stavět železniční trať na Havlíčkův Brod, rybníky se vysušily a Ponávka se svedla pod zem. Rybník byste tu tedy nyní hledali marně.
Výše zmíněnou kolonii si zde vystavěli dělníci Královopolské strojírny, tzv.Porgesu (starý zkrácený název Brünn-Königsfelder Maschinenfabrik Lederer & Porges), okolo roku 1929.
Původně se jedná o nahromadění nouzových velmi osobitých domků pod stěnou starého dávno opuštěného lomu. Bytovou otázku sociálně nejslabší vrstvy tvořily provizorní chatrče a domky postavené z kamení, cihlových půlek, ze dřeva, hlíny, plechu a vůbec různého odpadového materiálu. Ve městě sice byly v této době nabízeny stovky volných bytů k pronajmutí, ale pro mnohé obyvatele zejména nejchudších vrstev bez stálého zaměstnání, byla tato možnost bydlení velmi nedostupná. A tak se lidé snažili vyřešit tento problém sami, bohužel ne moc šťastně, touto chaotickou „výstavbou“, většinou bez úředního povolení a plánů.
Koncem předmnichovské republiky bylo tak na území města Brna asi dvacet takovýchto nouzových kolonií a podle tehdejších údajů v nich tehdy bydlelo přes 7000 obyvatel a to v „přibližně“ 1100 „domcích“. Město tuto výstavbu nijak nepodporovalo a neschvalovalo, majitelé pozemků, na nichž se některé kolonie nacházely byli vyzýváni, aby svou půdu k výstavbě neprojímali a řada staveb byla skutečně zbourána. Velice často však i během jediné noci vyrůstaly nové chatrče, mnohokrát i ve větším počtu.
Desítky let si je potom obyvatelé vylepšovali a přestavovali. Přestože takovéto bydlení stále obnáší mnoho problémů, místní na své kolonie obvykle nedají dopustit. Čtvrti si drží svou atmosféru třicátých let a mezilidské vztahy jsou zde pořád blíže vesnici než městu.
Protože domečky byly opravdu maličké a pozemky dá se říci skoro žádné, obyvatelé byli vždy při přestavbě omezeni prostorem. Můžeme tedy sledovat, že si obyvatelé během let zvětšovali prostor - přistavovali většinou na patro.
Opravdu stojí za to si ještě dnes tuto bývalou dělnickou kolonii projít a prohlédnout si úzoučké uličky a zákoutí.
Na úvodních souřadnicích jsou ukryté pouze souřadnice finálky.
Pri odlovu budte opatrní, i když se to nezdá, tak zde chodí celkem dost mudlu.