Parmanovy mikrosky #2 - Cukrovar Traditional Geocache

Ústí nad Labem se v minulosti klidne mohlo titulovat nejsladší mesto Rakouska. Po nekolik desetiletí bylo totiž centrem výroby cukru v monarchii. V letech 1882 - 1890 tu vyrostla trojice rafinerií, která dohromady vyprodukovala nejvetší množství cukru v ceských zemích i v celém Predlitavsku. Vetšina produkce smerovala na export, v nejlepších letech vyvezly lode z ústeckých prístavu pres 400 tisíc tun cukru rocne. Nejoblíbenejší byl kostkový. Ceské zeme bývaly „cukrovou velmocí“ Evropy a Ústí nad Labem její metropolí. Pritom Ústecko vubec nevynikalo pestováním cukrové repy. Proc tu tedy vzniklo krátce po sobe tolik obrovských rafinérií? Hlavní duvod tkvel v uhlí. Težilo se za humny a do Ústí se vozilo dokonalou železnicní sítí. Rafinování cukru vyžaduje vysoké teploty a tedy velkou spotrebu topiva. Všechny tri cukrovary spálily rocne na 60 tisíc tun uhlí. Dalším lákadlem pro cukrovarníky bylo Labe. Cukrovary mely vlastní rícní prekladište a prístavy. Lode ve svých útrobách vozily jejich cukr do Hamburku a odtud do celého sveta. Predním odberatelem byla Velká Británie, která s cukrem dál obchodovala. Cukr z Ústí však koncil i v Americe, Africe a Asii. První z velkých cukrovaru vyrostl na brehu Labe v Pražské ulici v letech 1882-1883. Zvládl denní produkci 50 vagonu, rocne vyrobil sto tisíc tun cukru. Produkoval všechny tehdy známé typy – homole, krupici, moucku i krystal. Hitem výrobního programu pak byly kostky - vynález, který privedli na svet práve ceští cukrovarníci. Kostkový cukr sklízel úspech zejména ve Skandinávii. V dobách nejvetší slávy zamestnával cukrovar 550 tisíc lidí. V roce 1916 továrnu notne poškodil obrovský požár. Dobové noviny popisují, jak ohen tavil zásoby cukry a „davy ústeckých obyvatel s hrnci a kastroly chamtive nabíraly prepálený cukr kanoucí na breh Labe z továrních kanálu a rour.“ Rafinérii se ovšem podarilo obnovit. Po hospodárské krizi sláva ústeckého cukru pohasla.

Cache