This is just short guide through history, places and items of pre-WWII, WWII and post-WWII era that are somehow in touch with city of Usti nad Orlici.
I think you probably already know about Bailey Bridges 
If you are interested and without Czech friend, write in advance and I'll translate what ain't translated yet.
Multi, kteroužto právě prohlížíte, má za úkol provést vás po místech známých i zapomenutých, třebas i okrajově spjatých s dobou před, za i po 2. sv. válce. Výčet a popis se může časem měnit. Množství dalších míst najdete jako waymark.
Ne na všech zastaveních se hledají indicie, pro získání finálních souřadnic jsou podstatné jen ty označené jako 
Question to Answer.
Na výchozích souřadnicích nic nehledejte (kromě waymarku 
), jsou jen nahozené, aby se moc ikonek nepletlo ve městě...
Některé informace jsou historické marginality, někomu to třebas zajímavé přijde. Anglická zkratka v názvu je kvůli srozumitelnosti a omezení počtu znaků pro název.
Bývalý německý pivovar v Hylvátech
A jestli se dovnitř nedostanete, nebo se vám sem vůbec nechce, je tu i fotogalerie.
1. závora do Sudet
N 49° 57.972 E 016° 23.887
Hylváty, na začátku kteréžto čtvrti Ústí se právě nacházíte, se jmenovaly Hilbetten, byla to německá čtvrť s vlastní občanskou vybaveností, spolky atd. Přibližně v místě, kde se právě nacházíte, byla po odtržení Sudet hranice obsazená četníkem.
Gasthaus napravo již nestojí - není to hostinec U Dostálů (dnes tiskárna Grantis), ten je ještě o 100m blíž k městu.
Na chodniku kousek pred prodejnou cyklistických potřeb je na lampe znacka hlavni silnice a potom dalsi oznacujici jistou vzdalenost v metrech, jako indicii "A" si poznamenejte ciferny soucet tohoto udaje.
2. památník odboje
N 49° 58.203 E 016° 23.778
Ačkoliv základní kámen byl slavnostne položen 12.srpna 1923, k dostavbě a slavnostní odhalení pomníku došlo o dva roky později. Nejprve zmizely bronzové desky, ty odmontoval zámečník Urban a uschoval u kronikáře Františka Štancla. V prosinci dostal městský úřad rozkazem odstranění pomníku, demontáž provedla stavební firma Radechovský, kámen ovšem nebyl použit na stavbu, nýbrž navzdory příkazu uschován ve dvoře stavební firmy.
Díky tomu mohla být obnova pomníku byla zahájena již v červnu 1945 a oslavy 28. října probíhaly již u pomníku obnoveného. Později přibyla bronzová deska se jmény ousteckých občanů padlých a zavražděných za právě minulé války.
Vlevo od pomniku je nekolik stozaru na vlajky, jako indicii "B" si poznamenejte jejich pocet.
3. žižkovský hostinec
N 49° 58.238 E 016° 23.863
Následující zastavení vás dovede k jedné z bývalých ousteckých hospod, Liechensteinově restauraci. V námi sledovaném období zde byli vězněni spojenečtí vojáci, především velké a zbědované množství Sovětů a potom několik vojáků Commonwealthu, britského společenství národů. Mimojiné i Australan nebo Novozélaňďan; nedobrovolným obyvatelům tohoto místa nosili místní na přilepšenou jídlo.
Ale dnes budova slouží (podle sídlícího klubu) jinému účelu: a) karate C = 2 b) gymnastika C = 5 c) stolní tenist C = 7.
4. chlapecká škola
N 49° 58.291 E 016° 23.784
Text u tohoto zastavení si vypůjčím z webu gymnázia, jež v budově v současnosti sídlí: "Léta okupace byla pro město zvláště tíživá, neboť leželo na samé hranici Protektorátu a Říše. Okupanti podnikali všechny kroky proti českému školství a inteligenci. Stav ve školství dokládá například i to, že větší část této budovy sloužila od roku 1939 jako ubytovna pro příslušníky Wehrmachtu. V roce 1943 bylo pro mládež z Berlína zabaveno dalších sedm tříd. Vyučování tak bylo z hlediska prostoru značně omezené. Situaci komplikoval i nedostatek uhlí. Žáci si tedy chodili pouze pro úkoly. V této době byla zapečetěna školní knihovna a likvidovány sbírky školy. Mnohé věci a doklady lidé ukrývali, samozřejmě tajně a s velkými riziky. Díky tomu se do dnešní doby dochovala kronika školy či socha T. G. Masaryka, ukrytá mezi harampádím na půdě. V únoru roku 1945 se neučilo vůbec. Budova sloužila jako sklad lékařských přístrojů. Žáci nesměli vstupovat do budovy.
V posledních týdnech války město téměř o pozoruhodnou budovu přišlo. Německý velitel měl totiž rozkaz při ústupu odpálit nálože, které by budovu rozmetaly a zřejmě by poškodily i velkou část města. Zásluhu na tom, že se tak nestalo, měl tehdejší ředitel školy František Musil. Po rozmluvě s ním se německý velitel rozhodl školní budovu ušetřit."
http://gymuo.cz/stranka=historie/, 7. 3. 2011
Zprava nad oknem vstupního vestibulu je jmeno architekta, jako indicii "D" si poznamenejte pocet pismen jeho prijmeni.
5. hrob strážmistra Bohumila Dostála
N 49° 58.949 E 016° 23.831
Pátám naším zastavením budiž místo posledního odpočinku první oběti zářijové mobilizace. Policejní letec- strážmistr Bohumil Dostál zahynul spolu se svým pozorovatelem poručíkem pěchoty Josefem Stránským při nevydařeném přistání s pozorovacím letounem Četnické letecké hlídky Liberec u Mladé Boleslavi. Oba v troskách letounu na místě havárie uhořeli.
http://www.csol-mb.net/23-9-1938-havarie-letounu-clh-liberec-u -mlade-boleslavi-id134.html; 7. 3. 2011
"E" = počet kamenu desky kryjici hrob.
6. ROA v hotelu Zimprich
N 49° 58.337 E 016° 23.339
Z hotelu Zimprich se ozývala ruština a to mohlo obyvatele Ústí opravdu udivit. O čem vlasovci mohli mluvit? Jaké běžné problémy řešili a čím se bavili? Možná vzpomínali na své domovy, které se jim čím dál tím víc vzdalovaly, těšili se na konec války v americkém zajetí a zcela určitě svorně nadávali na Němce. A těch bylo v Ústí poměrně dost. Vedle německých vojáků, kterých tu bylo podle fotografií z května 1945 dost, tu setrvávali také uprchlí civilisté, umisťovaní nejen do okolních vesnic. Bydleli přímo i Ústí a 1. dubna se náměstí opět zaplnilo dalšími auty s německými uprchlíky ze Slezska, ujíždějícími před postupujícími Rusy.
Situace nepochybně napjatá nahrála události, která se nejspíš dala čekat.
... dnes (17.dubna 45 - pozn.aut.) o 2 hod.v noci se (Vlasovci) vzbouřili proti svým představeným Němcům. Třem SS-manům a gestapákovi Lieblovi v hotelu Zimprichově (dnes Avion), který je německý, došlo k bitvě, v které byl zabit jeden Vlasovec a protektorátní český četník z místní stanice Ježek... Po skončeném boji asi 30 vlasovců, kteří byli ozbrojeni, uprchli… Případ to není ojedinělý. Jak se dovídáme, tu samou noc zrada vlasovců se opakovala i na jiných místech… (kronika města Ústí nad Orlicí)
K takovým potyčkám mezi oddíly ROA a německými vojáky opravdu docházelo po celém území protektorátu, kudy vlasovci procházeli. Co mohlo být důvodem? "Papírově" bylo úkolem čerstvě sestavené poměrně silné ruské armády osvobodit národy Ruska. Toho Ruska, na jehož území uplatňovala spojenecká německá armáda ústupovou taktiku spálené země. Téměř jedinými aktivními v zadržování bojujících jednotek na frontě a "zvedáním" jejich morálky byly, Vůdci oddané útvary SS. Je možné, že něco podobného "zkoušeli" na vlasovce v Ústí. Vzhledem k přítomnosti příslušníka Gestapa Liebla mohlo jít však i o záležitost banálnější...
Kronika píše o jednom zabitém vlasovci ze vzpoury 17. dubna. Tím mrtvým byl dvaadvacetiletý Georg Stantchitz. Těžkému zranění hlavy, které při přestřelce utrpěl, následně po převozu do nemocnice podlehl. Antonín Lubinski, jeden z našich známých vojáků ROA, byl hospitalizován po zašití lehčího poranění.
"...Místnost, kde se bitva rozpoutala, byla úplně demolována. Tři velká okna do ulice byla vyražena a nábytek rozbit. Po skončeném boji asi 30 vlasovců, kteří byli ozbrojeni, uprchli..."
Prokazatelně druhým zabitým v přestřelce vlasovských a německých vojáků, především příslušníků týlových jednotek, byl protektorátní četník Ježek, který měl také 19. dubna pohřeb. V tento den také končí hospitalizace Lubinského, jehož zranění se začalo dobře hojit. Byl propuštěn. Bohužel, neznámo kam. Možná zpět k vlasovcům, kteří měli být ještě v hasičském domě. O těch však zatím žádné prameny nehovoří. Snad se někdy dozvíme víc. Je také možné, že si pro něj do nemocnice přišli Němci, třeba i výše zmíněný gestapák Liebl.
Další účastníci přestřelky dle kroniky utekli někam do lesů. Byla druhá polovina dubna. Tedy čas zamířit na západ...
Každopádně lze říci, že ani přeživší z "naší" dvojice - devatenáctiletý Antonín Lubinski - nedopadl dobře. Pokud nezahynul během následujících květnových bojů, stalo se tak nejspíš na sovětském popravišti nebo sibiřském gulagu.
Možná, že se mu podařilo dostat se k jednotkám ukrajinských nacionalistů a v následujících letech se s nimi probít do Rakouska...
To jsou jen a jen domněnky.
toto je jen úryvek textu, zbytek a komentář k prekérnímu životu Vlasovců na odkaze níže
in: Martin Zahálka Vlasovci v Ústí nad Orlicí - březen až duben 1945; 7. 3. 2011
"F" si poznamenávat nemusíte.
7. Einmannbunker
N 49° 58.393 E 016° 22.938
Einmannbunker je menší betonová stavba, nejčastěji jakási kopule, kterou jste při hledání kešek v Oustí nejspíš již potkali. Sloužila za úkryt například pozorovatelům, obsluhám hradla, vzdáleným hlídkám, prostě všude kde bylo při náletu daleko do lepšího krytu.
V Ústí neleznete hned tři (všechny jsou na waymarking.com), patrně zde byly rozmístěny v souvislosti s leteckou továrnou, dalším zastavením, na detailnější informace si klikněte doma.
"G" je pocet "dvirek" vedoucich z objektu.
8. VZ 4218
N 49° 58.380 E 016° 21.993
Nyní jste před Ústředním tankovým skladem vojenským zařízením 4218 Ústí nad Orlicí. Okupanti zde pro výhodnou polohu v údolí postavili továrnu pro repasi a opravy leteckých motorů. Dvě budovy (velká uprostřed a malá ze šestice vlevo od ní) a bunkr z této doby dosud stojí, ovšem dostanete se tam jen na pozvánku o dni otevřených dveří.
Po osvobození místo krátce obsadili ruské oddíly, jako válečnou kořist odvezly vše co se demontovat dalo.
Ještě v srpnu 1945 přichází 12 mužů z právě rozpouštěné 1. Československé samostatné obrněné brigády a tito nejdříve na nádraží, později na místě bývalých dílem zakládají tankový sklad.
Je to jediná stálá vojenská posádka v historii města, za první republiky fungovala několik let meteorologická stanice na letišti.
"H" není.
9. Bailey bridge
N 49° 58.138 E 016° 22.491
Konstrukci mostu navrhnul na počátku čtyřicátých let Donald Bailey, úředník britského Ministerstva války pod vedením a inspirován jiným montovaným mostem A.M. Hamiltona. Řešení tohoto mostu bylo patentováno, přijato do výzbroje a v roce 1943 byl tento most poprvé použit spojenci v Itálii.
Bailey Bridge byl v průběhu války použit na všech frontách a nelze vyloučit jeho použití i v zemích bývalého SSSR, kam se mohl dostat v rámci spojenecké pomoci.
Po druhé světové válce se Bailey Bridge rozšířil nejen na ostatní území Britského společenství národů (např. Indie), ale díky UNRRA se rozšířil v zemích střední a východní Evropy. Tímto způsobem se tyto mosty dostaly i na naše území.
na odkaze níže naleznete fotky BB a další zajímavé informace
in: Tom Klíčník (Díky!) http://www.klicnik.org/BaileyBridge.html; 7. 3. 2011
"I" počet písmen názvu výrobce prvního panelu na mostku pro chodce (návar, asi 1m vysoko, druhé slovo je ENGLAND).
10. Janderova vyhlídka
N 49° 58.003 E 016° 22.422
Právě se nacházíte na místě známém z listingu keší 
Korejtka (GC1JW2N) a Janderova vyhlídka (GC2Q1E9), právě na tomto místě spozorovala hlídka partu kluků, což se jiným stalo osudným. Dnes zapomenutá vyhlídka, pojmenovaná po kerhartickém fabrikantovi. Jeho továrnu dnes poznáte podle komínu a černých desek kolektorů sluneční elektrárny.
Jako indicii "J" si poznamenejte nadmořskou výšku v metrech uvedenou na cedulce KČT.
N 49° [(C*I) + E + B].(E*E)(A - 9)(C + G)
E 016° [(E*I) + 1].[J + (A*10) + D + G]
Preji mnoho úspechu s pocítáním!
Ciferací tisín minut z vypočtených souřadnic finálky (šest čísel) získáte číslo 5.
[Last listing update: 17. 4. 2013]