|
Rikaji mi Drake. Jiz jsem videl poradny kus sveta a jen stezi najdete misto, kde jsem nebyl, nebo kam by me to jeste ze zvedavosti tahlo. Jsem potomek slechtickeho rodu a v mladi se mi dostalo slusneho vzdelani a vychovy. Ovladam nekolik jazyku a jsem zdatny i v nekolika technickych vednich odvetvich. V mladi, v touze po dobrodruzstvi, jsem navstivil par exotickych zemi a pozdeji diky svym schopnostem a zkusenostem jsem se stal vyhledavanym spolecnikem a pruvodcem pri ruznych nebezpecnych vypravach. Vedl jsem jiz mnoho vyprav a expedici. A tech proklatych prachacu, kteri jen pro to, ze nevi co s penezi, se rozhodli, ze budou riskovat svuj zivot v divocine. Tech bylo nespocet. Uz, uz jsem se pomalu chystal usadit a v klidu psat pameti a cestopisy, kdyz se to zas jako obvykle najednou vsechno zmenilo.
Asi pred tydnem jsem se vratil z mesicni expedice po Nepalu. Zrovna jsem se prochazel po pracovne a zasnene si prohlizel predmety dovezene ze sve cesty, kdyz me nahle vytrhne ze vzpominek razne zabouchani na dvere. Podrazdene pristupuji ke dverim a neochotne oteviram. Tehdy jsem jeste nevedel, ze ten starik, ktery stal za dvermi je clovek, se kterym proziji zatim nejvetsi dobrodruzstvi sveho zivota. „Dobry den,“ pronesl raznym hlasem. „Vy jste Drake? “ Po mem souhlasu okamzite pokracoval. „Jmenuji se Enterich, jsem vasnivy entomolog a profesor na universite. Mel bych pro vas na par tydnu praci.“ Svym rozhodnym vystupovanim a nevidanym charismatem me okamzite zaujal a proto jsem ho pozval dal. Behem kratke doby mi vysvetlil svuj plan na vypravu za odchytem brouku, pavouku a te dalsi haveti. No, kdyby me tak slysel, ze tak neodborne mluvim o tech jeho milaccich. Ale hlavnim cilem cele vypravy ma byt nalezeni mista vyskytu konkretniho vzacneho brouka, z jehoz vymesku lze pripravit lek na lecbu jedne, do teto doby nevylecitelne nemoci. Ze touto nemoci trpi i jeho manzelka, jsem se dozvedel o chvilku pozdeji. Podstatne bylo, ze lokalita, kterou mel profesor naplanovanou, byla i me ne zcela znamou a tim by cela vyprava i pro mne nabrala hluboky nadech atraktivnosti. Jeho slib, ze uvidim zivocichy, ktere jsem jeste nevidel, me zas tak nenadchl. Tyto potvurky totiz nejsou mi oblibenci. Rozhodne bych byl radsi, kdyby sbiral floru. „ Domluveno,“ znela konecna slova naseho rozhovoru. A bylo rozhodnuto. Psani pameti se odklada na neurcito.
Dnes jsem dorazil na misto naseho setkani a zacatek nasi dobrodruzne cesty. Po prijezdu na misto jsem vyhledal mistniho medicinmana, o kterem jsem se dozvedel diky svym starym kontaktum. Ma na mistni pomery nezvykle jmeno - Pato. Je to velmi neprijemny muz, ktery leci tezce nemocne z dalekeho okoli. Sve lektvary vari z maceratu ruznych neznamych bylin, hmyzu a ledasceho dalsiho. Ma velke znalosti o lokalitach vyskytu vsech druhu bylin a hmyzu. Vyreseni problemu, jak je z Pata dostat, prenechal profesor na me malickosti. Nebyl to jednoduchy ukol. Nase setkani se zprvu nevyvijelo dobre. Zaklepal jsem a vstoupil do jeho laboratore, da-li se tomu tak rici. Spis divna kuchyne. Pozdravil jsem a pozadal ho o pomoc pri hledani profesorovych brouku. Cosi zavrcel a nevenoval mi dalsi pozornost. Zkusil jsem to znovu, pozdravil jsem, predstavil jsem se a znovu jej poprosil o pomoc pro profesora Entericha. Zrejme vetsi slusnost pomohla. Otocil se a nabidl mi zidli. Vyslechl me a po dlouhem zvazovani nakonec slibil, ze nam pomuze. Rekl: „Cesta, ktera vas ceka neni sice dlouha, ale dost obtizna, je plna prekazek a nebezpeci. Jedna se o cestu postupovou. Tato cesta sama ukaze, jste-li hodni dojit do cile a tam byt odmeneni. Nepoctivci s malym motivacnim cilem a postranimi umysly nemaji zadnou sanci. Ale vam verim, verim, ze na konci naleznete co hledate.“ „Ale kde zacit?“ zeptal jsem se. „Pokud nejste dostatecne pripraveni a odhodlani, tak se tam nedostanete,“ odpovedel a napsal cosi na pomuchlany kousek papiru. Kdyz mi listek podal, zjistil jsem, ze text na nem nedava zadny smysl. „Co s tim?“ zeptal jsem se.
Zduraznil mi s usklebkem, ze mame pouzit nase jmena v jazyce velkeho ucitele narodu. „A nezapomente, ze znalost mista vyskytu tohoto vzacneho brouka se u naseho kmene dedi z generace na generaci jiz nekolik stoleti. Veskere informace ziskane cestou si nechte pro sebe. Protoze jen nekolik malo vyvolenych, kteri projdou celou cestu maji moznost vyuzit lecivych ucinku tohoto brouka.“ Pak se otocil a vhodil jakysi zobak do kotliku s lektvarem. Vic jsem z nej nedostal. Profesor byl s vysledkem vcelku spokojen. Poslal me nakoupit posledni potrebne veci na cestu. Zvlast mi zduraznil, ze nemam zapomenout na pevne lano a modre svetlo. Sam si sedl ke stolu a zacal prohlizet pomuchlany listek . . . . . Sber brouku a ostatni haveti se neobesel bez problemu, divoka zvirata, jedovate a trnite rostliny brzdily nas postup. Postup podle popisu cesty byl nekdy slozity, vetsinou zasifrovany. Ke cti profesora nutno rict, ze si vzdy poradil a vedel jak dal. Profesorovi jsem musel pomoci jen v nekolika fyzicky narocnejsich pripadech. Enterich byl stale jak u vytrzeni, tolik novych druhu. A nakonec, nakonec finalni ulovek. Hotovy poklad, jak profesor tento ulovek oznacil. Z nalezu si vzal profesor jen potrebny vzorek, ktery potreboval na vyrobu leku. At tento „brouk“ slouzi dalsim vyvolenym, ktere cosi zene a dojdou az sem. Ja si vzal maly suvenyr do sve pracovny, naopak jeden nechal pro dalsi vyvolene a jiz za tmy jsme se vydali na cestu zpet do Evropy. Sedim v kresle a koukam na kousek papiru, ktery jsem dostal od medicinmana a premyslim, jak profesor prisel na to, odkud vyrazit. Prekladam papir na vsechny zpusoby, prohlizim jej proti svetlu, pocitam pismena. Najednou je vse jasne, dekuji svemu otci za jeho starost o me vzdelani. Pokud te zajima broukologie, tak zde je ten navod od medicinmana Pata. Nyni uz je to jen na tobe, ale pamatuj na Patova slova.
|