"... na vrchol Blanského lesa Kleť vede nekolikě stezek, po nichž však bez vůdce neradno se pustiti."
Fr. Šubert: Čechy - Šumava, 1886
» A short English translation is available at the end of this listing
V rozsáhlých, jen těžko prostupných lesních porostech na úbočí Kleti byla vždy v minulých časech hojnost zvěře.
Schwarzenberkové byli dobrými lesními hospodáři, již v roce 1715 zavedl Adam František ze Schwarzenberku lesní řád a od té doby se datuje radikální hubení škodné, zvýšila se celková myslivecká péče o zvěř i revír a stavy lovné zvěře tak rychle stoupaly.
Byly založeny vlčí ohrady, došlo k vydání přísných předpisů pro takzvanou obnovu neboli zjištování stop zvěře na čerstvém sněhu, byli tvrdě trestáni nedbalí myslivci odpovědní za případné řádění škodné a tvrdě se postupovalo proti pytlákum. Za dobu vlády Adama Františka a Eleonory byly na mnoha místech Blanského lesa zřízeny "boudy na vnadě", což byly kryty používané při lovu na "újeď" (návnadu; nejčastěji se používali uhynulí koně nebo ovce), později byly na výhodných místech budovány posedy a štondy, byly ale zakládány i louky a políčka pro zvěř a dokonce i říjiště pro vysokou zvěr. Kvůli honům byly v lesích zřizovány průsmyky a myslivecké chodníky, důsledně se také dbalo na čištění všech "honebních lesů" od vývratu i zbytků po težbách, aby byla zlepšena jejich průchodnost.
Tento zlatý věk vysoké zvere skončil spolu s 18. stoletím. Škody v lesích a na polích začaly příliš narůstat a svou roli sehrálo také stále více se rozmáhající pytláctví.
Boj proti pytlákum patřil ke každodennímu životu hajných a jejich adjunktů. Chudý pošumavský kraj nabízel jen málo obživy a lesy pritom skýtaly možnost sice velmi riskantního, ale přeci jen přivýdělku. Stejně jako dnes, na jedné strane šlo o jednotlivce, občasné pytláky, kteří prodávali zvěřinu pokoutně do místních hostinců, v nichž nezřídka výdělek obratem propili a na straně druhé to byly organizované skupiny bavorských pytláků, které nepůsobily pouze v příhraničí, ale docházely i do zdejších kleťských lesů. Krumlovský vrchní lovčí Václav Feldegg dokonce vyslal do Bavorska zvláštní delegaci, která měla vyjednávat s pasovským biskupem o omezení pytláctví. Výsledkem těchto jednání bylo vydání největších známých pytláku do Čech a vyslání vojska ke hlídání oblíbených míst přechodu hranice.
Není tak žádným divem, že knížecí myslivci a pytláci se v lásce příliš neměli a jejich střetnutí málokdy končila bez následků. Trestem za pytláctví bývaly mnohaleté težké žaláře a tak se v hustých, neprostupných lesích často odehrávaly prudké přestrelky, po kterých zůstávali mrtví na obou stranách a dodnes jsou připomínkou těchto událostí pozapomenuté lesní pomníčky.
Jak dokládá dobový tisk, tato střetnutí se odehrávala takřka ve všech polesích, například v ročence libereckého německého horského spolku jednu takovou událost zaznamenal revírník Anton Müchler:
Jedné srpnové neděle roku 1866 jsme procházeli Hejnický revír. Já, ještě jako mladý adjunkt, spolu s lesníky Mützelem a Wirsikem. Najednou jsme uslyšeli výstrel ve směru od Ptačích kup a po chvíli zahlédli mihnout se průsekem neznámého muže, který drže v rukou pušku, zmizel směrem k Ptačím kupám. Bylo jasné, že jde o pytláka a tak jsme se pustili do jeho pronásledování. V místech dnešního Mützelova obrázku, jsme na dostřel spatřili chlapa, který měl pušku opřenou o strom. Lesník Mützel zvolal: "Stůj!" a ve stejný okamžik třeskla rána z opačné strany. Pytláci byli dva a strílející byl ukryt za balvany. Mützel, težce zraněn klesl k zemi a při pádu ješte spustila jeho puška. Já, stoje za ním, jsem nejdříve uskočil za skálu a pak na ni vylezl, abych mohl po prchajících pytlácích vystřelit. Pozdě. Oba mezitím zmizeli v mlázině".
Dlužno dodat, že lesník Mützel se již nikdy zcela nezotavil a o dvanáct let později zemřel.
Jedno takovéto střetnutí mezi lesníky a pašeráky však z této nekonečné řady svou krutostí vybočuje:
U Modrého obrazu, kol. roku 1900
Stalo se jednou v kleťských lesích, že hajný připravoval lov na tetřevy. Tomu vždy predcházela dlouhá příprava, aby vše ke spokojenosti knížete dopadlo. Jakýsi pytlák ale před honem několik tetřevů vypytlačil a unikl. Hajného se pytlákova drzost velmi dotkla - bylo to celkem vzato pro něho i velké neštěstí, neboť jeho místo bylo nyní ohroženo, a proto snad veškerou nenávist, kterou v sobe měl, obrátil proti pytlákům a začal je od té doby nemilosrdně pronásledovat.
Dlouho pytláci unikali, až jednoho dne přistihl hajný pytláka, jak právě skolil vysokou. Hned ho stavěl a chtěl jej odzbrojit. Ten ale nebyl na lovu sám. Z lesa se vynořilo několik jeho kumpánů, hajného odzbrojili a odvlekli k borovici, na jejíž kmen ho privázali za nohy jen tak vysoko, že jeho hlava byla ve velkém mraveništi, jež bylo přímo pod stromem. Hajný zde zemřel ve strašlivých mukách a nalezen byl až po mnoha dnech v hrozném stavu. Blízko pohozená výzbroj a stopy po ulovené zveri daly vysvětlení celé smutné příhody.
Kníže jako připomínku tohoto hrozného činu pak nechal vymalovat velký obraz Krista na kříži na modrém pozadí a umístit ho na onu borovici.
Od té doby se tomuto smutnému místu ríká "U Modrého obrazu". Kolem vede cesta a mnozí turisté i návštěvníci Kleťe tudy často prochází, jen však málokoho z nich napadne otázka, proč tu asi tento obraz je?
Na konci roku 2014 se po opravě obraz vrátil zpět na Kleť, i když ne na onu památnou borovici. Ta již totiž dospěla na konec svého života a hrozilo nebezpečí, že při jejím případném pádu by mohl dojít úhony i Modrý obraz. Českokrumlovská Lesní správa proto ve spolupráci s místním spolkem Společenství Žebříkového kamene obraz přemístila na zdravou jedli bělokorou vlevo od turistického přístřešku. Borovici, než se její čas definitivně naplní, můžete spatřit pár metrů od cedule NS Granátník, proti přístřešku.
A pro ty, kdož čtete listingy až do konce - zkuste se podívat do logbooku, najdete v něm bonusove cislo a nikdy nevíte, kdy se Vám bude hodit...
Once upon a time a gamekeeper was preparing a grouse hunt. The preparation always took a long time so that the prince was delighted. However, this time a poacher had hunted a few of the grouse and run away. The gamekeeper got really furious with poachers. Not surprisingly his position was now threatened and he focused all his hatred on poachers and began a merciless poacher chase.
Poachers were lucky for a long time and managed to always run away until one day when the gamekeeper caught one of them red-handed. When he tried to disarm him, his sidekicks suddenly appeared, overpowered the gamekeeper, tied him up and hung him on the pine-tree upside down with his head dipped in an ant-hill under the tree. The gamekeeper died in terrible agony and his body wasn't found until many days later in horrible condition. His equipment lying nearby and bloody spots from the poachers take clarified the whole tragic story.
As a memorial, the prince ordered a big painting of Christ on the cross with blue background to be made and hung on the actual pine-tree. Ever since then this place has been called
“At the Blue Picture”. A lot of tourists heading for the top of Kleť often pass by this place without asking themselves the question why this picture is there at all.
And for those who read listings to the end – have a look at the logbook and you will find there a bonus number. You never know when you will find it useful…