Legenda o kameni u hajenky Stenice

Janek mel v lese mezi Peperkem a vesnickou Sazavou chude obydli, ve kterem se vsak prilis nezdrzoval. Cele dny travil na Peperku, ohanel se tu kopacem a bolavel predstavou, ze kazdopadne musi narazit na bohatou rudu. Marne ho Eremicola nabadal, at zapomene na svou posedlost.

"Nevrtej se porad v pude jako cerv! Zvedni oci od zeme k nebi a tam hledej prave bohatstvi. Drahe kovy jeste samy nikomu spasu neprinesly. Ver pouze Bohu!“

Marna vsak byla poustevnikova kazani, Janek touzil jedine po stribru. Na nic jineho se neohlizel, poradne se ani nenajedl, bydlel hure nez zver a na svuj zevnejsek uz vubec nedbal. Ani o sve zdravi se nestaral. V ocich mel divny lesk, vsude kolem sebe videl v duchu hromady stribra a pritom porad zadne nenalezal. Drive nez stacil zesilet, ztratil fyzickou silu. Vecne promokly, upachteny a znaveny zacal nahle sipat, dusit se a pak se jeste pridalo revma. Cele telo se mu zkroutilo, takze se ani pohnout nemohl. Marne mu poustevnik nosil koprivy, jitrocel, cerny bez, diviznu a jine byliny. Zbytecne varil lektvary a mumlal motlitby, marne Janka zarikaval, nahrival a vykuroval. Nemocny se na nohy vubec nepostavil, svou bidnou chysi nemohl opustit a o ceste na Peperek si uz mohl nechat jenom zdat.

Tak ubehl nejaky cas a zoufalstvi Janka Slezáka dostupovalo vrcholu. Stribrny sen se mu docela rozplyval v mlhach. Byl z toho vztekly a zly a sveho jedineho pritele od sebe s krikem odehnal.

„Tahni k certu se svymi radami!“ rozkrikl se, kdyz Eremicola zase zacal o Bohu a o smireni. Poustevnik se tedy sebral a sel. Ne k certu, ale do klastera. Uz delsi cas se necitil dobre a ted byl rad, ze se do Zdaru za cisterciaky vubec doplahocil. Dlouho tu rozmlouval se samotnym opatem, pak se nechal vyzpovidat a zakratko zemrel.

Hned po poustevnikove pohrbu dorazilo do Jankovy chaloupky necekane procesi. V cele nekolika mnichu kracel samotny Otec opat. Nemocny se kroutil bolesti a navstevu prillis nevnimal. Prece se vsak soustredil, když si vzal opat slovo:

„Duse naseho bratra Eremikoly uz nasla cestu do kralovstvi Boziho. Ve svych poslednich pozemskych chvilich myslel na tebe, hrisny clovece! Odkazal ti svuj odev a svou hul a vybidl te, abys jich uzil k svemu prospechu. Umirajicimu jsem slibil, ze ti osobne veci donesu. A ze ti vyridim vzkaz, abys myslel na dulezitejsi veci, nez je pouhe zlato a stribro.“

Obdarovany pohledl na opata velmi pohrdave. K cemu mu bude spinave a zalatane roucho poustevnikovo a co si pocne s jeho mohutnou holi, ktera se na hornim konci kulovite rozsiruje? Nez vsak mohl neco namitnout chopili se ho mnisi a bezmocneho jako dite oblekly do Eremicolova odevu. Janek na okamzik ustrnul bez dechu a pak pocitil nepopsatetelnou ulevu. Pokroucene udy se uvolnily, lapani po dechu pominulo, bolesti odeznely. Citil se uplne zdrav a radostne vyskocil na nohy. Zdedene roucho ho zcela vylecilo!

Jen se trochu vzpamatoval a umyl ve studance, uz se mu vybavil jeho sen. Chytil poustevnikovu hul a uhanel na Peperek. Od certova kamene se rozhledl dolu do krajiny a citil se naramne. V te radosti zarazil silnou hul do zeme. Ale co to? Hul zapadla hluboko do pudy a at se snazil sebevic, vytrhnout nesla. Musel se chopit pripraveneho kopace a hul opatrne vykopaval. Najednou vsak ocel zazvonila a k Jankovym noham se vyvalila tak velka hrouda stribra, ze jíisotva unesl.

Vratil se do chaloupky, polozil ji na stul a dlouho ji nenasytne pozoroval. A najednou se lacnost po bohatstvi zacala ztracet, najednou svuj zivot videl docela jinak. Coze mu to ten poustevnik vsechno odporucil? Zdravi, bohatstvi a jeste radu. Aha, na tu nesmim zapomenout! Jsou prece dulezitejsi veci...

A Janek se toho dne vylecil ze stribrneho snu. Za prodanou rudu si poridil slusne obydli, zacal o sebe dbat, ale myslel i na jine potrebné. Kazdemu chudakovi ze sirokeho okoli vypomohl i na bohulibe ucely slozil slusnou sumicku ve zdarskem klastere. Ani na draheho poustevnika nezapomnel. Cele tydny se pachtil s opracovanim velke zulove desky na jeho pamatku. Kazdeho dne se u ni s pohnutim zastavil a oci uz mnohem casteji zvedal od zeme k nebi.

Kamen dnes najdete kousek za hajenkou Stenice. Deska meri 95x78x16 cm a Janek do ní vytesal na dukaz sveho zmoudreni veliky kriz a horni cast poustevnikovy hole, ktera ho privedla k pokladu.