Tis / Yew-tree Mystery Cache

Tisy jsou sice vzácné, ale obcas se dají v našich lesích najít i mimo všeobecne známé lokace. Jeden tis stojí napríklad v Zahradní stene - jedná se snad dokonce o nadmorsky nejvyšší exemplár u nás.

Zahradní stenu ale navštívit nemužeme. Vydáme se primo na místa, kde náš postup nebude omezen prísným režiem prírodní rezervace. Presto i zde mužeme najít krásný exemplár tisu cerveného. Akceptujte prosím, že se jedná o chránený druh a chovejte se k nemu maximálne ohleduplne!

Volná citace z Wikipedie:

Tis cervený je dvoudomá stálezelená jehlicnatá drevina. Je stínomilná, velmi pomalu rostoucí, vyskytuje se ve forme kere ci relativne nízkého stromu. Jde o silne ohrožený tretihorní relikt, ve vetšine zemí náleží mezi prísne chránené druhy.

Jde o velice dlouhoveký strom, jsou známy jedince staré pres tisíc let. Kura je zpocátku cervenohnedá a hladká, posléze se mení na cervenohnedošedocernou a odlupuje se v plátech. Tis má nádherné husté drevo, nejtežší z ceských domácích drevin, s širokým cervenohnedým jádrem a úzkou svetlejší belí. Náleží mezi nejcennejší dreva na severní polokouli.

Celá rostlina (až na sladce chutnající zralý nepravý míšek dozrávající v zárí až v ríjnu) je prudce jedovatá. Míšek je jedlý, jedovaté semeno se doporucuje vyplivnout, ale ani pri jeho pozrení by se nemelo nic stát, pokud je clovek nerozkouše. Jed se vstrebává a pusobí velice rychle (výplach žaludku tedy zpravidla nijak nepomuže); zpomaluje srdecní cinnost do té míry, až zpusobí jeho zástavu. Smrt muže nastat v rádu desítek minut po požití rostliny.

Zaznamenány jsou smrtelné otravy po caji z jehlicí tisu nebo po žvýkání jeho vetvicek ci jehlicí. Rovnež se lze otrávit odvarem ze semen.

Jed rostliny muže být nebezpecný i pro nezkušená ci zdomácnelá zvírata (kun, skot), která nekdy umírají ješte drív, než stihnou své hodování dokoncit.

Tis je opredený povestmi. Odedávna je považován za drevinu regenerace. Když hlavní kmen zestárne, obraší zakrátko mladými zelenými výhonky. Proto byl vždy vysazovaný na hrbitovech a tradovalo se, že koreny techto hrbitovních tisu sahají až k ústum nebožtíku a napájejí je životem.

Irská povest Noise a Deire zase vypráví o nenaplnené lásce milencu, kterým rodiny neprály manželské štestí a radeji je zabily, než by neco takového pripustily. Aby se milenci nemohli setkat ani v posmrtném živote, probodli jejich tela neprející príbuzní tisovými kuly. Jejich láska však prekonala všechno. Kuly obrašily mladými vetvickami, vyrostly z nich krásné a vysoké stromy a ve vetvích se pevne propletly. Tak skoncili Noise a Deire ve vecném objetí.