Série keší - Lékarská
Tato keš je soucástí série keší o významných pražských zdravotnických zarízeních a medicíne obecne. Série se skládá z následujících keší:
Lékarská #1: IKEM
Lékarská #2: FN Motol
Lékarská #3: Bulovka
Lékarská #4: VFN
Lékarská #5: Dejiny lékarství (Bonus 1)
Lékarská #6: Pod Petrinem
Lékarská #7: Na Homolce
Lékarská #8: Porodnice Podolí
Lékarská #9: TN
... a další prijdou ...
U každé kešky ze série si nezapomente poznamenat bonusové císlo, bude se vám hodit pri odlovu jednotlivych bonusu i finální bonusové keše.
Fakultní nemocnice Na Bulovce
Historie do roku 1931
Když dne 12. kvetna 1358 vydal ceský král Karel IV. narízení ukládající zrídit v okruhu trí mil od Prahy vinice, jiste netušil, že tím neprímo prispeje k pojmenování nemocnice, která mela vzniknout o témer šest století pozdeji. Jedním z majitelu vinic byl i hrabe Bernard Bulle z Bullenau, který se usadil severne od Prahy na kopci, který je od té doby Pražanum známý pod jménem Bulovka. Vybudoval zde barokní zámecek, který v prubehu let zacal sloužit též jako vojenský lazaret. V poválecném období potom fungoval jako vychovatelna pro nezvladatelné deti pražských meštanu. Koncem 19. a pocátkem 20. století procházela Liben velkým prumyslovým rozvojem. Vznikaly zde nové závody a provozovny, které vyžadovaly stále více pracovních sil a kladly také zvýšené nároky na infrastrukturu obce. Soubežne s temito potrebami proto nebývale rostl pocet obyvatel, sdružujících se predevším v delnických koloniích. Tamní hygienické podmínky však mely za následek významný nárust nemocných, a to predevším v dusledku rychle se šírících infekcních chorob. Malá infekcní nemocnice s dvaceti lužky, která v areálu bývalé vinice Bulovka pusobila od roku 1896, nemohla tomuto stavu zabránit. Stále zretelnejší nedostatek zdravotních lužek proto primel po pridružení Libne k Praze v roce 1902 pražské radní a radu starších pristoupit k radikálnímu rešení. Na slavnostní schuzi sboru obecních starších mesta Prahy bylo dne 18. 10. 1910 rozhodnuto postavit na jihovýchodním svahu Bulovky novou nemocnici. Puvodní plány pocítaly s nekolika pavilony, propojenými chodbami a tunelem, s celkovou kapacitou cca 360 lužek. Technickou podporu a jistý stupen nezávislosti mel zajištovat energetický pavilon, kotelna, prádelna, kuchyn a vlastní laboratore. První svetová válka však tyto zámery výrazným zpusobem narušila. Roku 1915 byl dostaven pouze infekcní pavilon se 160 lužky; ostatní práce byly zastaveny. I presto se ve velice krátké dobe ukázala prozretelnost, s níž byla nová nemocnice budována. Nový infekcní pavilon dokázal zajistit nejen lécbu, ale predevším tolik potrebnou izolaci pacientu postižených nakažlivými nemocemi. S koncem první svetové války a ustavením Prahy jakožto hlavního mesta Ceskoslovenského státu došlo v dusledku neustále se zvyšujícího poctu obyvatel k znovunastolení otázky nemocnice na Bulovce. Ve velmi krátké dobe byly zahájeny prípravy na výstavbu zbrusu nového zdravotnického zarízení, které se melo jak svojí architekturou, tak také lécebnými postupy a technickým vybavením zaradit mezi nejmodernejší nemocnice v Evrope. Samotné stavební práce zacaly v roce 1925 dle projektu vrchního fyzika Prahy MUDr. Ladislava Procházky a profesora MUDr. Karla Hynka, garanci nad nimi prevzal Stavební úrad Prahy. Behem šesti let již byla nemocnice z velké cásti hotová, a to vcetne veškerých obslužných provozu a ubytovací budovy pro personál, a bylo tak možno ji oficiálne predat Pražanum.
Historie po roce 1931
Dne 21. 6. 1931 byla Nemocnice Bulovka slavnostne otevrena. Ceremoniálu provázejícího tuto akci se zúcastnila celá rada významných hostu v cele s primátorem Prahy JUDr. Karlem Baxou, kterého doprovázeli ministri a mnoho vynikajících lékaru a dalších odborníku. Všichni meli možnost obdivovat nové zdravotnické zarízení, ojedinelé nejen svým technickým ci personálním vybavením. Nová nemocnice byla schopna v rámci svých 765 lužek zajistit skutecne komplexní a vysoce odbornou lékarskou péci, pricemž okruh své pusobnosti neustále rozširovala. Vzniklo zde napr. první specializované urologické oddelení v Ceskoslovensku, rok na to byl v tuberkulózním pavilonu zrízený Ústav pro studium tuberkulózy pri Univerzite Karlove. Velmi záhy prestala puvodní lužková kapacita stacit narustajícímu poctu pacientu a bylo pristoupeno k dalšímu rozšírení nemocnice na 900 lužek. V roce 1936 byl otevren dermatovenerologický pavilon, na nej pak navázal v roce 1940 infekcní pavilon. Pri zrodu tohoto pracovište stál profesor MUDr. J. Procházka, DrCs., posléze jeho dlouholetý pracovník a vedoucí lékar. Sérii rozširování ukoncilo interní oddelení, jehož provoz byl zahájen v roce 1941. 2. svetová válka predstavovala težkou zkoušku také pro zamestnance nemocnice. Mnoho z nich bydlelo na svých oddeleních a nesmelo se bez vedomí primáru vzdalovat, sestry se nesmely ani vdávat. Byla zavedena týdenní 56hodinová pracovní doba. Navzdory temto opatrením se nemocnice aktivne úcastnila odboje. Behem okupace se v jejích prostorách skrývalo mnoho našich obcanu, byly odtud také tajne zasílány léky a zdravotnický materiál odbojárum. Svou pomoc poskytla i behem kvetnového Pražského povstání. V souvislosti s tímto obdobím se nemocnice Bulovka zapsala do myslí našich obcanu zejména událostí, která odstartovala cerné období ceských dejin. Poblíž nemocnice spáchala dne 27. 5. 1942 skupina parašutistu atentát na zastupujícího ríšského protektora SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Ihned po cinu byl prevezen na chirurgické oddelení Bulovky, kde jej ošetroval narychlo dopravený tým lékaru a sester z Berlína. V celém zarízení byla prijata mimorádná bezpecnostní opatrení, platil absolutní zákaz vstupu do nemocnice a v areálu i prilehlém okolí hlídkovaly stovky po zuby ozbrojených príslušníku SS. Pres všechny tyto kroky Heydrich po nekolika dnech zemrel na vnitrní zranení a otravu krve. Neblahé a smutné období okupace dnes návštevníkum nemocnice pripomíná nejen pametní deska na hlavní budove, ale i chirurgický pavilon, nesoucí jméno MUDr. B. Budína, umuceného gestapem. Po 2. svetové válce navázala Nemocnice Bulovka na svoji povest vynikajícího lékarského pracovište a stala se jednou z našich predních nemocnic. V roce 1952 se toto zarízení stalo klinickou základnou pro doškolování lékaru. V téže dobe bylo vytvoreno Centrum klinické výuky infekcních chorob a v roce 1955 byla otevrena jedna z prvních infekcních klinik v Evrope, která dodnes spolupracuje se všemi tremi lékarskými fakultami Univerzity Karlovy. Roku 1978 byl zahájen provoz ortopedické kliniky ve zbrusu nové budove a o dva roky pozdeji zacal pacientkám sloužit i nový gynekologicko-porodnický pavilon. V souvislosti se zahájením úzké spolupráce pri výuce lékaru a se zrizováním klinik zacalo toto zdravotnické zarízení vystupovat pod dnešním názvem Fakultní nemocnice Na Bulovce.
Soucasnost
Fakultní nemocnice Na Bulovce patrí mezi petici pražských fakultních nemocnic. Je situovaná v severní cásti Prahy a zajištuje tak komplexní zdravotní péci pro obcany z prirozeného spádového území (tj. Praha 7, 8 a 9, okres Praha-východ). Vzhledem k pokracující výstavbe Severního mesta i k mírným restriktivním opatrením u nekterých zdravotnických zarízení v severovýchodní cásti Stredoceského kraje se jejich pocet neustále zvyšuje. Napr. v roce 2005 prošlo branami naší nemocnice více jak pul milionu pacientu, což je nejvíce za celou dobu její existence. V mnohých prípadech se však na FN Bulovka obracejí také pacienti z celé Ceské republiky. Duvodem k tomu je zejména vynikající povest nekterých pracovišt, zakládající se na speciálních lékarských postupech a vysoce profesionálním zdravotnickém personálu. V této souvislosti je treba uvést zejména infekcní kliniku, která je jako jediná v naší zemi schopná zajistit péci o pacienty s vysoce nakažlivými nemocemi, a dále ortopedickou kliniku, provádející úspešne i velmi nárocné operativní zákroky. Mimorádné renomé však mají i kapacitne daleko menší pracovište, jako je napríklad ORL, neurologie ci ocní oddelení. Ta by však nemohla fungovat bez podpory komplementu, který je rovnež na vynikající úrovni. A v podobném vyctu bychom mohli pokracovat i dále, nebot prakticky všechna pracovište disponují necím, co je ciní v republikovém srovnání unikátními. Prioritní cílem nemocnice je dle webu zejména spokojenost, at již na strane pacientu nebo zamestnancu nemocnice. Co se týce pacientu, snaží se dosáhnout tohoto cíle prostrednictvím hned nekolika nástroju. V prvé rade jde o soubor opatrení rázu technického. Sem je možno zahrnout zejména rekonstrukce pavilónu ci menší stavební úpravy v rámci oddelení, dále potom porizování moderních nástroju a prístroju, nového vybavení pokoju apod. V roce 2006 ne byly napr. zrekonstruovány operacní sály na ortopedické klinice ci prostory ve spodní cásti dermatovenerologické kliniky, které od poloviny lonského roku slouží jako oddelení následné péce. Byla porízena i celá rada prístroju, jako napr. dva lineární urychlovace, magnetická rezonance, dva mobilní rentgeny atd. Všechny tyto kroky mají za úkol zpríjemnit pobyt pacientum a umožnit kvalitnejší péci o ne.
Neco o keši
Na úvodních souradnicích kešku nehledejte, zavedou vás k bráne FN Bulovka.
K nalezení keše by vám ale mohly pomoci 2 následující príbehy:
I muži mají své dny
Pan V. byl obycejný muž starý 42 let, který nikdy nebyl vážneji nemocný, nepotreboval chodit k lékari a vlastne by se dalo ríct, že všechny doktory nesnášel! Už od narození (21.1.1967) ale pozoroval, že má jedno varle menší než to druhé. Nikdy tomu ale neprikládal žádnou váhu - nebolí to, tak co... Jeho první ženu to nezajímalo, ale pan V. se rozvedl a oženil se podruhé, tentokrát s puntickárkou k nevydržení! Jeho nová žena do nej neustále hucela, že to není normální, at si s tím zajde k doktrovi, at mu s tím neco udelají, že má urcite nejakou nemoc! Zašel si tedy pan V. na urologii na Bulovku (Budínova 2, Praha 8), kde mu provedli 7 ruzných vyšetrení a oznámili mu, že má neco, co nazývali atrofie varlete. Že prý je to vrozené a naprosto neškodné, nemající žádný vliv na funkci (rostlináre, ani tu manželskou). Jak ale pánovi V. doktori vyšetrovali ledviny, zjistili mu jakousi závadu v cištení krve, že prý má 20x víc bílkoviny v moci než je zdrávo! Potvory doktorský to nejak jmenovali, kdo si to má pamatovat ty jejich prapodivná slova...izolovaná proteinurie prej! Žene to snad radši ani nemel ríkat - já ti ríkala, že máš nejakou nemoc! Nu a ty "chytré" doktorské hlavy panu V. poradily, at prý drží dietu a neprijímá príliš bílkovin, jinak se mu ty ledviny budou zhoršovat...nu což, nekdy ty šarlatány clovek radši poslechne... Chodil na pravidelné kontroly, ledviny se skutecne držely, dokonce se jejich funkce mírne zlepšila! A jak tak porád chodil na kontroly, pedantská manželka jednou prišla s s ním a když už doktori byli v raži, vyšetrili i jí! Po 12 vyšetreních jí oznámili, že má jakousi strední vaginální dysplázii, ale mikroskopie byla v porádku. Spolecne tedy chodí na kontroly už 6 let a "chválí" lékare z té Bulovky kudy chodí!!!
Ach ty ženy a jejich problémy!
Paní S. byla postarší paní (67 let, shodou okolností matka pana V.), a jak už to tak u lidí v tomto veku bývá - trochu obézní (pas 116 cm), trochu vyšší tlak (145/90 mm Hg), ale jinak si žila spokojene. Jednou na bežné kontrole u praktického lékare jí zjistili vyšší cukr, a tak jí poslali na II. interní kliniku nemocnice Na Bulovce, aby jí to tam "srovnali". Já, stará bába a budu se ješte nekam handrkovat? Kdyby me radši nechali v klidu umrít, brblala, ale stejne šla. Doktori dumali a dumali, nakonec z nich vylezlo, že má paní S. cukrovku (diabetes), ale prý nejakou divnou...ríkali, že jí nedokáží presne urcit (neví jaký typ nebo co). Mno, paní S. to bylo docista jedno co to je za typ, hlavne at s tou potvorou neco udelají! Nasadili tedy paní S. inzulín (24 jednotek) a že prý si má chudák babicka 4x denne píchat do podkoží - to jsem tedy dopadla, lamentovala. Ale to ješte nebylo všechno!! Když už babicku vyšetrovali, zjistili u ní další poruchu! Že prý má nejaký orgán zvaný nadledviny - v živote o nem neslyšela, jó ledviny, ty znala, ale nad-? A že ty nadleviny prý produkují moc hormonu a že má nebohá paní zvýšenou aktivitu jejich kury! Ale nemusíte se bát, paninko, uklidnovali doktori, Cushinguv syndrom to není! Ale že by mluvili cesky, to né, na to je clovek užije na tu jejich hatmatilku, pche! Dalším dlouhodobým vyšetrováním lékari u paní diagnostikovali nejasnou karenci vitamínu A. Cože to mám? Tohle už na ní bylo moc! Bud mluvte cesky nebo odcházím z nemocnice! Jo nedostatek vitamínu? Tak já teda budu jíst víc mrkve, když myslíte, ale už me pustte domu! Po 20 dnech jí lékari pustili a od té doby žila štastne až do smrti (ve 104 letech).
Keš je velikosti small, bežného tvaru. Nachází se na celkem odlehlém míste, presto keš prosím po odlovu dostatecne zakryjte.
Sve reseni si muzete overit na: GeoChecker.com.
