Prazske bunkry #5 - Sarka Multi-cache

Na uvedených souradnicích schránku nehledejte! Na odlov si prineste baterku.
On these coordinates don't search for cache. To search with you take a flashlight.

Bunker itself is located at coordinates N50°05.797 E14°18.693, but it is locked.
But we are interested in another object. This is shorter stole the west of the underground bunker. Probably it is the planned, but unfinished, enlargement. Sit down, therefore the four benches in the initial coordinates. From there it is to enter (WP), a stone's throw (30 m to the south). Recommended for wet conditions, dress or use plastic bags. The entrance is narrow and you have to knees. Fear not, however, reach his feet on solid "stairs" (hint). Continue down the corridor (30m) to the end, where the calm type.
(PS: Please use some bags from box to clear garbage near entrance. Thank you.)
Text below is only in czech (lack of space), please use translator.

Mapa bunkru:

Historický podzemní objekt v Praze - Šárce
Vladimír Danecek, Jakub Bohátka, Václav Cílek

Lokalizace:
Dokumentované podzemní prostory polního letište se nalézají v horní partii Šáreckého údolí, asi 1 km západne od konecné smycky tramvají v Liboci, v pískovcovém svahu na úrovni žlute znacené turistické cesty v lesoparku. Tato cesta je soubežná se státní silnicí na Slaný a Chomutov.
Vchody do pozemních prostor jsou situovány na horní hrane rozsáhlé louky svažující se k Divoké Šárce.

Historie vzniku:
V roce 1943 získali Spojenci prevahu ve vzdušném prostoru a zahájili soustavné nicení vojensko-prumyslového zázemí Tretí ríše. V této dobe se do podzemí zacínají stehovat celé prumyslové závody a vojenské objekty.
V severních Cechách se buduje povestný Richard i méne známý Rabštejn. Nacisté hloubí podzemní objekty v Býcí skále a Výpustku v Moravském krasu. V Ceském krasu se rozbíhá projekt podzemní továrny v lomu Alkazar u Hostimi a na Amerikách u Karlštejna. Jako podzemních dílen je využito odstavených tunelu sázavské trati. I v Praze vzniká nekolik podobných podzemních objektu. Soustružnická linka zacíná pracovat v Branické skále, v Prokopském údolí je položen základ podzemní továrny Junkers, kterou Nemci nikdy (jako vetšinu podobných objektu) nedokoncili. Ve starém pivovarském sklepu pod Klícovem (pozdeji delnická ubytovna "Vackov") je umísten velín Kbelského letište, který je pozdeji prenesen do Višnovky západne od bývalé cihelny v Hloubetíne. Na rade míst vznikají podzemní kryty a palebná postavení napr. v Praze na Proseku za objektem CKD Kompresory jsou dodnes prístupné chodby stanovište protiletecké obrany.
Pro vetšinu nemeckých podzemních objektu technologického charakteru je typický tunelovitý profil dulních del, usporádaných do víceméne pravoúhlé síte. Tento pudorys zachovávají nemecké podzemní objekty v Paríži, Holandsku, Nemecku, Rakousku i u nás. Je to dáno tím, že byly projektovány stejným týmem dulních specialistu z Freibergu v Sasku, kam byly sebrány archivní materiály vcetne ceských (Richard). Tento projekcní tým však nebyl vždy zárukou úspešnosti realizovaných del. Jako príklad tragicky podcenené geologické situace vedoucí k destrukci dulních del vlivem bobtnajícího jílovcového podloží a prílišného odkrytí cetné drobné tektoniky lze uvést práve továrnu Richard.
Z tohoto pohledu predstavuje podzemní objekt v Praze-Šárce naprosto typickou stavbu menšího rozmeru. V soucasné dobe je to však pravdepodobne spolecne s Branickou skálou poslední volne prístupný objekt svého druhu.
V Prokopském údolí a na Rabštejne sídlí vojáci, velín ve Višnovce byl zavezen. Nemecké objekty v Moravském krasu slouží jako vojenský objekt (Výpustek), sýrárna (Michalka) nebo byly zniceny (Býcí skála). Snad jen dríve utajovaná podzemní továrna u Decína bude dál sloužit jako skladište. Podzemní prostory v Alkazaru a v Richardu fungují ci fungovaly jako úložište prevážne radioaktivních odpadu. Bohužel i šárecké podzemí bylo v nedávné dobe využito jako úložište chemického odpadu.
Pri dokumentaci podzemí (NTM) bylo na existenci znacne porušených plechových barelu se zabetonovanými pouzdry (krabickami) obsahujícími chemickou látku upozorneno príslušné oddelení policie, Obvodní HS a Magistrát mesta Prahy. Do soucasné doby autorum není znám charakter chemického odpadu ani "majitel" skládky.

Geologická situace:
Šárecký potok se hluboce zarezává do malebného epigenetického údolí Divoké Šárky a pritom proráží pestré souvrství proterozoických, paleozoických a mezozoických hornin.
V okolí podzemního objektu vystupují zejména nepravidelné cocky proterozoických buližníku kralupsko-zbraslavské skupiny svrchního proterozoika. Ty jsou obklopeny méne odolnými polohami prachových a drobových bridlic, které rovnež patrí kralupsko-zbraslavské skupine. Mekká morfologie bocního údolí Šáreckého potoka pod objektem svedcí o uplatnení práve techto hornin. V širším okolí dále vystupují ordovické bridlice i povestné ordovické kremence, lámané prímo u Džbánu jako materiál na dlažební kostky. Na ordovický vulkanismus, který je v této oblasti vyvinut i v kyselém vývoji, jsou vázána drobná ložiska železných rud, jež dala jméno Cervenému vrchu. Zbytky hornických prací mužeme pozorovat zejména v bocní rokli mezi Vokovickou ulicí a tramvajovou smyckou a v CHPV Jenerálka, kde je dokonce drobná štolka. Další drobná podzemní prostora nejistého úcelu leží ve starém kremencovém lomu u lesní cesty od budovy Aritmy do Šáreckého údolí.
Nejduležitejším podzemím Šáreckého údolí je dokumentovaný objekt, ležící pod relativne úzkou plošinou mezi soucasným okrajem lesa a státní silnicí na Slaný. Jeho podzemní prostory jsou vázány na asi 20 m mocnou, vodorovne uloženou polohu krídových pískovcu. Mezozoické souvrství je v závislosti na paleoreliéfu a místním vývoji vyvinuto znacne nepravidelne. Bazální cást souvrství, tvorená pravdepodobne málo mocnou polohou peruckých jílovcu, není nikde odkryta. Mužeme však predpokládat, že leží tesne pod silnickou od tramvajové smycky k objektu. Jako v celém pražském okolí je indikována pramennou linií rady drobných pramenu a mokrisk, jejichž vydatnost je obvykle menší než 0,1 litru za sekundu.
Báze krídy leží hluboko pod povrchovými partiemi Šestákovy a Kozákovy skály, které v dobe krídové transgrese musely vycnívat nad morskou hladinu jako ostrovy. Oblast Pražské kotliny skýtala v této dobe zajisté impozantní pohled na melké more útocící od severu na clenitou, ale pomerne plochou krajinu na jihu pokrytou brakickými mocály. V predpolí pevniny se táhl pruh ostrovních skalisk mezi Libocí a Ládvím, které morská transgrese postupne zakryla perucko-korycanskými pískovci a belohorskými opukami. Behem terciéru a pocátkem kvartéru byl starý povrch postupne exhumován a došlo k prehloubení Šáreckého údolí.
V míste podzemního objektu se zachoval plochý denudacní relikt spodní cásti krídového souvrství, který zde vytvárí pomerne strmý svah o celkové výšce okolo 15 m. Dulní díla jsou ražena pravdepodobne jen nekolik metru nad bází souvrství. Prochází masivními, špatne vrstevnatými, nažloutlými až rezavými perucko-korycanskými pískovci, které v sobe místy obsahují hrubeji zrnité, prípadne zarezlé partie. V prícné chodbe c.I mužeme pozorovat pískovec s plochými, asi 1 až 2 mm silnými, diageneticky zmácknutými útržky bílého jílu o ploše až 10 cm2. Jedná se o obvyklý typ bílých krídových zvetrávacích horizontu spláchnutých v podobe jílových útržku z nedaleké pevniny.
Sedimentace v míste podzemního objektu se projevuje jako klidná, vyrovnaná sedimentace morského zálivu v pomerne monotónním vývoji. Tektonické postižení dulního díla je menší, než je na okrajích krídové plošiny obvyklé. Postižení plouživými pohyby je malé. Dulní dílo je celkove velmi stabilní a suché.
Z hydrologického hlediska jsou zdejší pískovce dobre propustné. Voda se vsakuje na nepropustné hydrologické rozhraní, které je tvoreno bud peruckými jílovci nebo prímo zjílovatelým proterozoikem a vyverá ve svahu na horizontální nebo subhorizontální vrstevní linii ležící melce pod silnickou.

Popis podzemního objektu:
Podzemí bylo budováno jako týlové zabezpecení polního letište a je tvoreno dvojicí dlouhých chodeb a ctvericí prícných spojovacích chodeb.
Dlouhé chodby (v plánu oznaceny A a B) jsou vyraženy kolmo do svahu, chodba A prechází v záveru v úklonnou jámu ústící na povrch uvažované letištní plochy. Hlavní, témer rovnobežné chodby, jsou vzájemne propojeny již zmínenou ctvericí prícných chodeb (oznacených v plánu c.I až IV). Chodby II až IV jsou pretnuty chodbou C, rovnobežnou s úvodní dvojicí chodeb A a B (viz plán prostor).
Tento základní systém chodeb byl dále doplnen objekty technického charakteru, z nichž za zmínku stojí predevším vstupní partie.
Východní vstupní objekt (blíže k mestu) byl opatren mohutným betonovým osazením s šikmou plochou nad vchodem, kopírující sklon svahu. Vstupní objekt je dimenzován pro zajištení podzemních prostor ve válecných situacích a proto je svým charakterem podobný objektum betonových pevností našeho pohranicí.
Vlastní vstup tvorí pomerne malý vchod v betonové mase, tvorený pravoúhle zalomenou chodbou, která je s vlastní chodbou A propojena opet malým pruchodem (šírka 0,95 m, výška 2,55 m).
Úvodní cást chodby A v délce 10 m je zajištena na stenách obetonováním, pricemž si chodba zachovává puvodní profil.
Ve vzdálenosti 20 m od vstupního objektu na chodbe A je situována v rozšíreném profilu betonová protivýbuchová hráz, silná 2,4 m. Hráz lze obejít po obou stranách užšími chodbami, ve kterých jsou pripraveny betonové zárubne dverí. Za tímto objektem chodba opet pokracuje v puvodním smeru a profilu, a ve vzdálenosti 104 m plynule prechází v úklonnou jámu (36 stupnu). Tato je od 9 m betonována a po dalších 9,5 m se pravoúhle lomí vlevo a z povrchu je zasuta hlinitokamenitým zásypem. Prostor jámy je od hlavní vstupní chodby A oddelen betonovou zdí bez pruchodu, silnou 2,5 m, opatrenou pri pocve odvodnovacím kanálkem.
Vstupní objekt chodby B je podstatne jednodušší a byl zajišten puvodne pouze plechovými dvoukrídlými dvermi, za nimiž mely být instalovány užší dvere v cihlové zdi. Ve vzdálenosti 21 m je v chodbe B, shodného profilu s chodbou A, vybudován rovnež protivýbuchový objekt jednoduššího typu, konstruovaný pro zachování stálé prujezdnosti (pro zásobování podzemí?).
Z této situace je pravdepodobné, že vchodový objekt chodby A byl hlavním vchodem s pevnostním zabezpecením, vstupní objekt chodby B byl technického zásobovacího rázu, a budto nebyl definitivne dohotoven, anebo se prímo v projektu pocítalo s jeho lehcí variantou aby v prípade nebezpecí mohl být likvidován a tím znepruchodnen. Z celkového rázu podzemního objektu se zdá být pravdepodobnejší, že celé podzemí nebylo definitivne dokonceno.
Všechny chodby v podzemí, v celkové délce 400 m, jsou vyraženy v jednotném profilu v šírce 2,6 až 2,8 m, výšce 2,2 až 2,7 m se samonosnou obloukovitou klenbou. Vetšina chodeb není opatrena obetonováním a jejich steny jsou posety stopami po sbíjecích kladivech. Je tedy otázkou, zda li chodby byly puvodne raženy za pomoci strelné práce a pozdeji profil upraven rucne, ci zda li byly v celém profilu rucne vysbíjeny. Charakter horniny tuto možnost nevylucuje, typické stržky po trhací práci v podzemí nalezeny nikde nebyly. Je pravdepodobné, že rucní ražba chodeb byla zámerná a mela zarucit stabilitu celého podzemí bez zbytecného narušení nadloží. Ve stenách chodeb jsou místy patrné melké vývrty ve dvojicích, které mely být osazeny nosníky pro technický rozvod zjevne však nebyly použity.
V krátkých úsecích chodeb je pro zpevnení profilu použito lehkého obetonování nadvýlomu do požadovaného profilu. Nadvýlomy vznikly predevším odlucností pískovce po necetných puklinách.
Ke zbývajícím objektum patrí dva melké výklenky ve stene chodby A pod úpatím jámy, které jsou opatrené pomerne mohutnými zárubnemi. Prostor jámy je rovnež v poslední prícné chodbe IV oddelen protivýbuchovým objektem se zachovalou možností prujezdu, obdobný s objektem v chodbe B. Proto mužeme linii chodeb B a IV oznacit jako hlavní komunikaci pro zásobení úklonné jámy, vetšinu dalších prostor jako skladové zázemí.
V chodbe C, mezi prícnými chodbami II a III, je vyražen 2 m hluboký výklenek s kruhovou vodní jímkou, do níž jsou zaústeny dve keramické trubky (prumer 14 cm), uložené pod úrovní chodeb.

Záver:
Z titulu výše uvedené výjimecné zachovalosti a prístupnosti by bylo vhodné chránit jako vojenskou a technickou památku, i jako geologický profil. Duvody ochrany se však nerozcházejí s možnostmi rozumného praktického využití. Po odstranení chemického odpadu by bylo možné využít rozsáhlých podzemních prostor jako sklepy, depozitáre, lapidária. Podobné využití je známo ze zahranicí. Vzhledem k blízkosti mesta a možnosti využití stávajících komunikací by podzemí mohlo být využito jako skladovací prostory, podzemní chladírna ci sklad ovoce a zeleniny. Rozhodne by i prípadné komercní využití prostor bylo rozumnejší, než likvidace zavalením ci zavezením.
Zdroj: www.speleo.cz

Starší historie oblasti

Dekuji VXPmu za nalezení místa.