Na uvedených souradnicích keš nenajdete, ale
mužete tu zaparkovat a pokud prijedete za jasného dne k
veceru, uvidíte tu nádherný západ slunce nad
Ralskem.
Ploucnice je pravostranný prítok Labe, do kterého se vlévá v
Decíne ve výši 121,4 m nad morem, plocha jejího povodí ciní
1 194km2. Pramení v malé tunce u Osecné v nadmorské výšce
385 m, tunka je od ústí v Decíne vzdálena asi 103 km.
Myšlenka vytvorit podél Ploucnice Zelenou cyklomagistrálu
vznikla jako reakce na pribývající zájem cyklistu o kvalitní a
bezpecný prostor pro cykloturistiku. V roce 2008 byl realizován z
dotace ROP ve výši 5mil Kc první úsek Zelené
cyklomagistrály: asfaltová trasa v Osecné z Lázní Kundratic do
Lesních Domku.
Cyklomagistrála Ploucnice se v budoucnu napojí na
Cyklomagistrálu Labe a její další napojení na
cyklomagistrálu Stredoceského kraje je v jednání. Plánuje se
propojení i na Saskou stranu ve spolupráci se sdružením
Žitavské hory. Propojením cyklomagistrály Ploucnice s
ostatními regiony a kraji (Ústecký a Stredoceský kraj) dojde k
vytvorení projektu, který výrazne prispeje k rozvoji cestovního
ruchu. Cyklotrasa, vedená jedinecným a nádherným údolím Ploucnice
se jiste stane vyhledávaným místem cyklistu.
Dne 19.6.2009 se na podporu této cyklotrasy konal 2. rocník
propagacní jízdy na kolech, porádaný Mikroregionem Podralsko.
Padesát starostu okolních obcí a dalších hostu se v cele s
libereckým hejtmanem vydalo z Osecné na trasu pres Hamr na Jezere,
Stráž pod Ralskem, Noviny pod Ralskem a Brnište do
Velkého Valtinova, kde podepsali memorandum Zelená cyklomagistrála
Ploucnice.
Potud soucasnost.... Myšlenka vytvorení cyklomagistrály
však není nic nového. Ve staré osecenské kronice
„Geschichte der Stadt Oschitz“ se píše o tom,
že o neco podobného se již pred sto lety v roce 1909
pokoušel osecenský mlynár a clen Okrašlovacího spolku
Donald Enterich. V uvedeném roce se totiž urodilo nebývalé
množství pšenice a v Enterichove mlýne došlo
jako naschvál k poruše mlýnských kamenu, takže
pšenicná zrna byla drcena na príliš velké kusy.
Enterich se mouku z nich snažil vydávat za mimorádne zdravou a
prodával ji pod názvem „Enterichova ganz grobe BioMehl“
– nešla však témer na odbyt. Protože ve
svete docházelo zrovna k rozmachu jízdy na velocipedu, napadla
Entericha myšlenka zapojit do propagace své mouky cyklisty a
rozhodl se usporádat velkou propagacní jízdu z Osecné podél
Ploucnice až do Decína. Hodlal jim rozdat letáky se sloganem :
„Dovezem vám mouku hrave, vy budete žíti zdrave !“
a predstavoval si, že je budou rozhazovat po celé trase.
Peloton mela doprovázet i auta, naplnená pytli mouky – ty se
mely na trase rovnou prodávat pod heslem „ Koupíš
jeden, zaplatíš dva!“ / nebo tak nejak ... /.
Na Enterichovu výzvu se dne 25. zárí 1909 sjelo do Osecné velké
množství velocipedistu ze všech stran – nejvíce
úcastníku bylo z Reichenbergu, ale prijeli také borci z Jablonce,
Mnichova Hradište, Jablonného, Rovenska pod Troskami a
dalších míst, dostavil se také jeden Sasík. Byli mezi nimi i
ostrílení borci, napr., Biber, Fliege / ten mel c. 111 /, Hund / s
c. 13 /, Kleinewolf, Schemig, Mammut, Schnittlig a další.
Nekterí prijeli ve vojenských uniformách nebo v krojích, dokonce
prišli i nemajetní horalé, kterí se rozhodli absolvovat
propagacní jízdu pešky / zu Fuss /.
Enterich naplánoval trasu z Bergrestaurantu Schillerhöhe pres
námestí v Osecné k pramenum Ploucnice a potom dále až do
Decína, tedy približne 103 km. Dopadlo to však jinak
– peloton velocipedistu sjel ze Schillerovy výšiny na
námestí / zhruba 400 m /, kde byla první obcerstvovací stanice v
Gasthaus „Sonne“. A tady bohužel celá propagacní
jízda skoncila. Cyklisté zaplnili sál, kde zrovna vystupovala
skupina Veselí klauni a tanecní skupina Romos, hostinský
roznášel pivo i schnaps, servírka zvaná Schöne Frau zase
víno. Cyklisté se rozjarili a do další jízdy se jim
nechtelo...
Enterichovu mouku potom levne odkoupil oberleitnant Schnittlig,
který mel v Reichenbergu papírnictví – podarilo se mu pak
prodat všechno na vánocních trzích, protože ke
každému pytli mouky pridával zdarma nástenný kalendár a tak na
mouce ješte vydelal...
No a pokud chcete ulovit tuto kešku, tak musíte
trochu zapátrat v dejinách Osecné a zodpovedet pár jednoduchých
otázek :
A / Kolik pedálu melo kolo rodinného teamu ?
B / Kolik lahví schnapsu vypila skupina armádních cyklistu ?
C / Po kolika lahvích roznášela Schöne Frau víno ?
D / Kolik aut na rozvoz mouky nechal Enterich pristavit na námestí
?
E / Kolik žen bylo v uvítacím výboru Okrašlovacího
spolku ?
F / Kolik clenu mela tanecní skupina „Romos“ ?
G / Kolik profesionálních cyklistu nastoupilo k propagacní jízde
?
H / Kolik „Veselých klaunu“ vystupovalo na sále /
trpaslíci se nepocítají ! / ?
I / Kolik vojenských cyklistu se dostavilo v helmách ?
J / Kolik bicyklu meli nemajetní horalé ?
Kešku najdete na souradnicích 50.AB.CDE a
014.FG.HIJ
Kompletní informace mužete cerpat z kroniky
„Geschichte der Stadt Oschitz“, mužete se obrátit
i na Donaldova vnuka Konrada Entericha / Salzburg, Wiennestrasse
324 ‚Osterreich / a nebo to zkuste nejak jinak –
však vy si jiste poradíte ...
