Meridiani 2 - krize & peripetie Letterbox Hybrid
Meridiani 2 - krize & peripetie
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
zacátek príbehu
4. Peripetie - úbytek
strašidel cili o síle jehel v krajine zdejší
“Nu pojdmež, radeji zpet k tématu našemu”, opet
spustil vypravec – poté, co se situace ponekud uklidnila –
hofmistryne se probrala, hospodský sebral korbel a natocil do nej
další pivo. Už už jej podával vypraveci, když v tom nesouhlasne
zavrtel hlavou, pricichl k pivu, vzápetí jej vylil a vrátil korbel
zpet na polici se slovy :”Z toho je ted cejtit nejakej divnej
vocas”
Hofmistryne se sebrala a bez zaplacení utekla z hospody.
Vypravec dostal další pivo opet do puvodní pulpinty a tak trochu
smutne pokracoval:
”Pak malá skupina mudrcu evropských nauku tuto tajne rozvinula do
vpravde originální myšlénky. Jistý ucenec, zakladatel práve
zmíneného spolku Meridiánu, jehož jméno nikdy nebylo vyjeveno, však
známý byl pod prízviskem “Ocelový”, ci zkrácene “Cílek”, zacal
touto metodou lécebnou samotnou krajinu léciti a od ruzných jevu
temných ocistovati. Touto cestou se snažil dosáhnouti nadvládou nad
krajinou, neb dle jeho slov teprve po ovládnutí živlu zemských a
spirituálních se muže pomýšleti ovládnutí lidstva.”
“To jsou tedy hlouposti, tohle poslouchat”, zase brucel apatykár:
“podívejte – já jsem muž vedy exaktní a nenechám se takhle
balamutit. Chci nejaký dukaz!” a bouchl pesti do stolu, až klobásy
i baba Hamouzová nadskocily.
“Dukaz jest nabíledni, anžto já se ptám: kdo z vás videl v poslední
dobe nejakou bytost nadprirozenou, jež je ráj tento Ceský plný a
známý vukol? Kdo videl divoženku, hejkala, obra, nemrtvého umrlce
(ne, pane s tou burinkou, slyste peclive - nemyslím
nedomrlého umrlce), vodníka ci jiného raracha? Hmm?
“No tak já jsem tedy jednoho vodníka videl”, ozval se fišmistr, “na
rybníku Komárovském, an celý zelený z vody zrovna vylézal, prskal a
cosi o tekutine neznámé utrousil. Ale když se tak nad tím zamyslím,
skutecne jiného jsem už dlouho nevidel, a že jich tu bylo!”
“Ani já už jsem v lese žádného divouse dlouho nepotkal. Tedy krome
jednoho lesního muže, fousáce ve strakaté zeleni, který precasto po
nocích ve hvozdech bloumá.” dí opileckým hlasem uberjager.
“Ano, ano pouze toho jediného”, uslužne pritakává fort, “ostatní
jsou fuc. Však o tom posledním se zajímavé rcení ríká
: - kde lesní muž se zrí, tam poklad
nový se zjeví”
“Kuš forte, to je naopak – kde nový poklad se zrí, tam do chvilky
lesní muž se zjeví”, utrel ho vzápetí sám uberjager.
“Ani já jsem dlouho pri cestách za bylinkama žádnýho hejkala
nepotkala”, dí trochu smutne baba Hamouzová. “Jó to byly dríve
casy…”, baba se zasnila až apatykárovi zaskocila poslední
klobása.
Slova se ujal opet potulný vypravec: “Ano sousedé, pár jedincu
ješte zbylo, ale to jsou poslední, ucenci rekli by relikty –
záludný vodník, všudeprítomný lesní muž, pár fextu ve zdejších
skalách, ale tot vše! A za to všechno muže takzvaná lécba krajiny,
jak jí spolek Meridiánu vymyslel a uskutecnil!”
Po tomto dramatických prohlášení rychle vypil pivo a gestem
poprosil o další.
“Ano, krajinná lécba dle Cílka, tot duvod, že tajemné bytosti z
krajiny mizí. Meridiáni do citlivých zemních zón plných
energetických vibrací gigantické jehly nabodali, zcela v duchu
zminované teorie cínské, címž energii jemnehmotnou, jež pro všechny
nadzemní fluidy nutná jest, zcela odcerpali.
A
tyto gigantické jehly ve tvaru tycových záricu jest možno v krajine
nalézti dodnes. Rozprostreny v tajemných drahách, jejichž smysl nám
uniká, denne možná kolem nich chodíte, však jejich pravou funkci
zríte až nyní!”
5.
Katastrofa – došlo pivo a následná katarze jest ponekud
výbušná
Zájem o prednášku prudce opadal. Koho by také zajímala nejaká
fantasmagorická teorie, jež mixuje obskurní nauku cínskou s
kovovými tycemi, rozesetými po krajine?
Zejména ve chvíli, kdy hostinský oznámil, že došlo pivo, jinými
slovy - chmelovina se dnes opravdu v trubkách váleti nebude.
Potulný vypravec, jelikož na této katastrofe mel nezanedbatelný
podíl, pred vypuknutím všeobecné hospodské vravy vytáhl nejvetší
trumf:
“A nyní neco co vás vskutku zaujme. Meridiáni si totiž zdejší kraj,
plný onech hutných energií jako místo uložení pokladu svého
vybrali! Oblast s nejvetším výskytem energie pak Ostrovem svaté
Anny nazvali – zde je energie natolik koncentrovaná, že i ruzné
katastrofy, tedy mimo tech pivnich, se tomuto místo zacasté
vyhýbají – aspon místní to tak tvrdí.
Náhodou pri jednom dobrodružství, kdy za kuchare jsem byl
prevlecen, jsem od tajemného muže výmenou za nekolik rad a pytel
cibule (snad na upíry se chystal) a za soudek
rezaného rohozeckého”, potulný vypravec se zasnil: “ano, za tyto
dary obdržel jsem mapu a instrukce, jak k pokladu se
dobrati!”
Opet se triumfálne rozhlédl do hospody. Avšak sluchu pro svá slova
již nenalézal.
“Já mám žízen”, kricel pajdavý výrostek a tloukl mohoutnou pestí do
stolu.
“My taky!”, pritakávali celedíni a namol opilý uberjager.
“Jdeme nejak jinam! Co treba krcma u polovicního císla
Šelmy?”
“Tam radši ne. Jednak je plná našich rakouskejch vojáku a pak, z
toho piva jsem mel behavku”, ozval se kotelník.
“Co ten hostinec naproti stanici dostavníku, co tam tu dráhu
železnou plánují postavit?”
“Tak tam nikdy, tam je hrozný pivo”, ozval se pajdavý výrostek.,
“to jdu radši k Štýblerovi”
“K Štýblerovi bych nechodil, tam jsou ubytovaní frajtri od pruskýho
regimentu”, rekl varovne jeden radní z rathausu.
“Na ty prajzy bacha, jsou nejaký divný, vcera celej jeden regiment
mašíroval na Mužský a další zase okukoval most u Svijanského
Podolí…”, kabonil se rovnež znacne opilý fišmistr.
“Já mela takový sen, že až presne jeden
vek Kristuv prejde, velká vojna s Prajzem prijde!” vykrikovala
kolem sebe korenárka Hamouzová.
“Kuš babo furt s tema babskejma poudackama, kdo tomu má furt
verit”, opet se na ni oboril vedle sedící apatykár.
Debatu, kam se vydat za dalším pivem, náhle ukoncil celedín, který
vpadl do hospody a udýchaným hlasem vykrikl: “Sousedé, pojdte se
podívat! Prušáci od Štýblera se ožrali a ted kanónem ostrelují
zámeckou zed i samotnou Orlí bránu! Výbušniny, šrapnely a kartáce
tam tráskaj jak pri letní bource!”
Do hospodské spolecnosti taky jako když strelí a všichni naráz bez
rozdílu stavu a hlavne bez placení vybehli ven z hospody. Zustal
jen zkoprnelý hospodský, který se nezmohl na jediné slovo a potulný
vypravec.
Ten v klidu a velmi pomalu dopil zbytek posledního piva v hospode,
zabalil do tlumoku knihy a folianty, s chápavým výrazem poplácal
hostinského po rameni a potichu vyšel ven z hospody. Jen
meridiánskou mapu a pár doplnujících informací na svitku jako
vyrovnání úctu ponechal na stole.
Pred dvermi do šenku se potkal s celedínem Pepíkem, místním
frajerem:
"Nu chlapce, chtel jsem jim
ješte ríci jeden tuze poucný príbeh o tricetileté válce, pasovském
umení a trech carodejích, ale to si opet budu muset nechat
na
nekdy jindy"
Poté pokynul mu na
pozdrav a prašnou cestou smerem k dvoru poplužnímu v Bosni odešel z
mesta.
Frajer Pepík se za ním díval než zmizel v dáli dobrovodského kopce,
pak si odplivl a rekl: ”S tou kanonádou zas nadelaj jak s antickým
dramatem - cumel jsem na to snad pul hodiny a nikdo porádne
netrefil bránu”.
instrukce
Additional Hints
(Decrypt)
fxnyav qhgvan an ubeavz bxenwv znfvih, uarq h fgebzh