V soucasnosti nejmladším pražským mostem pres Vltavu je Barrandovský most. Je zároven nejširším mostem a celkove nejvytíženejší komunikací Ceské Republiky, denne pres nej prejede pres 120 tisíc vozidel. V rádiu se o nem doslechnete každý den – který jiný most se necím podobným muže pochlubit?
Historie
Již od 18. století v techto místech umožnoval prechod reky pontonový most. Po 1. svetové válce vznikl velkorysý projekt dvou mostu v ruzných výškách, které mely spojit Hlubocepy s Braníkem a Dívcí hrady s Kavcími horami. V období po 2. svetové válce byl již navrhován jediný most, vzniklo celkem 13 koncepcních variant, z nichž nekteré pocítaly s tunely pod barrandovskými terasami. V srpnu 1976 byla nakonec vybrána varianta šikmého premostení.
Výstavba
Barrandovský most predstavuje prípad premostení, kdy konstrukce se již zcela podrizuje požadavkum komunikace, kterou pres terénní prekážku reky prevádí. Nutno ríci, že v tomto prípade jsou tyto požadavky až bezohledne nárocné. Jsou dány složitým vetvením komunikace do Podolí, Modran a Krce na strane jedné, do Chuchle, Barrandova a Smíchova na strane druhé a to spolu s terénními podmínkami a predpokládanou hustotou dopravy požaduje znacnou šikmost (53,43 stupne) a délku premostení 350 m (z nehož na samotnou Vltavu pripadá 204 m). Znacná je i šírka mostu presahující 40 m (4 pruhy vozovky a chodník pro každý smer), nicméne díky vetvením na obou stranách je promenlivá v celé délce mostu. Jeho výška nad hladinou je asi 15 m.
Stavba mostu byla zahájena v roce 1978. Jižní polovina byla zprovoznena 20. zárí 1983, severní v roce 1988. Most byl postaven jako šestipolový spojitý nosník z predpjatého betonu podle návrhu inženýru Jirího Hejnice, Pavla Tripla a architekta Karla Filsaka. Pro svou složitou pudorysnou dispozici byl betonován na skruži s použitím inventárních ocelových dílu. Mostovka je ve výší 15 m nad hladinou Vltavy, rozpetí polí jsou 34 + 61 + 71 + 72 + 66 + 46 m. S ohledem na znacné prícné rozmery pres 40 metru ve srovnání s délkou polí chová se konstrukce do znacné míry spíše jako deska než jako trám. To spolu se šikmostí podpor, se složitým pudorysem rozvetvováním vozovky, vyžadovalo rešit most, a speciálne jeho pobrežní partie, maximálne presne jako prostorovou konstrukci. Jestliže se pro most Barikádníku, Jiráskuv ci Libenský rešily rovinné konstrukce z prutu se stupnem statické neurcitosti nekolik málo desítek pomocí mechanických pocítacích stroju, šlo u Barrandovského mostu o konstrukci pojatou jako náhradní prostorový rošt o nekolika stech prutech, ci jako prostorový systém nemenšího poctu deskových a stenových na sebe navazujících ve stycných spárách – v obojím prípade dosahuje pocet neznámých, které stanoví stav napjatosti konstrukce, tisícu a desetitisícu. Rešení tedy bylo možné jedine s využitím pocítacu.
Model 1:30
Zde však ani tato podrobná numerická analýza nemohla být vzhledem ke složitosti konstrukce považována za dostatecnou. Nejsložitejší partie mostu byly proto vymodelovány v merítku 1:30 ze speciálního plastbetonu o mechanických vlastnostech maximálne blízkých betonu a byly zkoušeny zatežováním a merením vyvolaných napetí a pretvorení. To se uskutecnilo ve Stavebním (dnes Kloknerove) ústavu CVUT v Praze a o složitosti celé práce svedcí nekteré císelné údaje. Na modelu bylo nalepeno na 450 elektrických odporových tenzometru ke stanovení napetí ve zvolených místech, 13 dynamometru pro merení sil a 15 pruhybomeru, bylo zkoumáno 19 zatežovacích stavu, což reprezentovalo asi 120 000 dat, která bylo nutno zmerit a zpracovat. Toto nesmírné množství dat nebylo pochopitelne zvládnutelné tradicními metodami. Všechny merené veliciny byly prímo registrovány v pameti pocítace a podle speciálne sestaveného programu tímto pocítacem hned vyhodnocovány. Jen tak bylo možné, byt po mnohamesícní príprave, samotnou zkoušku uskutecnit za pouhých 8 hodin a behem dalších 24 hodin vydat zpracované výsledky. Projekce Barrandovského mostu byla tedy velice profesionálne pojata s využitím nejmodernejších technologií na to, že byla vypracována koncem 70. let.
Plastiky
Jednou ze zvláštností mostu jsou ohromné betonové plastiky sochare Josefa Klimeše. Na pravém brehu je to Rovnováha, prezdívaná „Cerv dobyvatel“. Na levém brehu jsou dve betonové mísy, zvané „Hroší lázen“ nebo také „Krmítko pro slony“.
Zdroje: Text z knihy Pražské mosty + vlastní doplnení, foto z http://langweil.info/ a dalších zdroju
KEŠ / THE CACHE
Poslední ze záverecné mostové petice tradicek pred ctvrtým bonusem bude taky kovárna, která mostu nebude delat ostudu. Ke keši se dá dostat jedine ze zdola. Pro elegantní odlov budete potrebovat lano a nejaké ty prostredky pro stoupání po nem. Pro méne stylový odlov vystacíte s alespon sedmimetrovým žebríkem. Keš naleznete až tesne pod deskou mostu.
You will need a rope and something to climb it up or at least seven meters long ladder.
