Sudkovska skalka Traditional Geocache

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1353. Obcí prochází silnice od Lesnice do Dolních Studének a do Šumperka. Do Sudkova vede též silnice ze Zábreha pres Postrelmov, dále pak z Bludova i Kolšova. Název obce pochází ze staroceského jména Sudislav, zkrácene Sudek. Tedy Sudkov.

První zmínka o obci je zaznamenána v zemských deskách roku 1353, kdy Anna, manželka pána ze Sovince, darovala pulku obce synovi. V držení obce se potom strídalo nekolik šlechtických rodu z Brnícka, Šumvaldu a Zvole.

V roce 1830 zachvátil obec nicivý požár, který vypálil témer celou vesnici. U zdejšího rybníka, jenž je dominantou obce, byla roku 1866 dokoncena stavba nejvetší textilní továrny na Šumpersku a Zábrežsku. Kapitálove se na ní podílela celá rada prumyslníku. Pracovalo zde 600 osob a po rozšírení továrny, pred první svetovou válkou, dokonce 1200 delníku.

V roce 1895 byla továrna spojena úzkorozchodnou vleckou s nádražím v sousedním Postrelmove. Rybník je propojen s prilehlým vodním náhonem horním a dolním stavidlem.

Pri napouštení kalnými vodami byl rybník zanášen bahnem, z nehož se pravdepodobne vytvorily ostruvky. Ceskobratrská církev evangelická, která mela v té dobe dost prívržencu, si v obci po roce 1918 postavila vlastní modlitebnu.

V roce 1884 za podpory nemeckých nacionálních spolku, zde byla zrízena nemecká škola, avšak za první republiky zanikla.

Sudkovská prádelna, která byla za kvetnových boju v roce 1945 znacne ponicena, byla znárodnena a pripojena k národnímu podniku Moravolen Šumperk. V roce 1948 pak k národnímu podniku Lenas Bruntál a v roce 1958 znovu k Moravolenu Šumperk.

Teprve v roce 1957 bylo ve vsi založeno JZD, v letech 1966 až 1968 se k nemu pripojila družstva v Kolšove a Dolních Studénkách. Do zemedelského družstva v Bludove byl tento komplex pripojen v roce 1971.

V roce 1990 se nacházela v obci základní škola, pošta, kino, dva obchody a hostinec.

Pecetním znamením obce bylo srdce, z nehož vyrustají tri kvetiny.

V zárí 1994 byl udelen Sudkovu znak podle návrhu Miroslava Pavlu. Má tvar štítu a je vodorovne rozdelen na tri pruhy. Horní pruh je modrý, dolní cerný a strední zlatý. Modrý kvet lnu je uprostred znaku a vyjadruje dlouholetou tradici zpracování lnu v Sudkove .Základní barevnosti znaku a lilie byly prevzaty z rodového erbu Zvolských ze Zvole. V cernobílém provedení je používán na novém obecním razítku.

Nadmorská výška obce je 290 m n. m. Katastrální výmera 4,89 km². Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 1175 obyvatel.

Geologická charakteristika: Silezikum, jádro desenské jednotky (sp. paleozoikum - proterozoikum), lom Sudkov. Lom založený v bi rule (podobné svým vzhledem tonalitu z lomu Krásné), je výrazne deskovite odlucná. Jednotlivé rovné lavice (cm - m) jsou prokládány vložkami leukokratního metagranitu. Biotitická rula je jemnozrnná páskovaná hornina se strídáním pásku kremenných až kremenoživcových s tmavšími pásky charakterizovanými prítomností biotitu. Kremen tvorí až 50% minerálního složení horniny, živce okolo 18 - 25% (plagioklas : draselný živec = 1 : 1), biotit 15 až 20% celkove, až 45% v polohách bohatých biotitem. Akcesorický je muskovit a euhedrální rudní minerál ctvercového prurezu (magnetit?). Na hornine nejsou patrny žádné výrazné premeny. Vložky leukokratního metagranitu jsou slabe usmernené, s porfyrickou stavbou. V jemnozrnné základní hmote tvorené približne stejnými pomery kremene, plagioklasu a draselného živce se objevují nejcasteji hypautomorfní vyrostlice plagioklasu, méne casto draselného živce o velikosti do 0,2 mm. Nehojne se objevují drobné lupínky muskovitu, usporádané do pásku, akcesorický je chlorit, zirkon a epidot.

Sudkovu hodne ublížila povoden v roce 1997. U mostu k Postrelmovu tehdy utonul jeden clovek.

Komín prádelny má oktagonový podstavec, kruhový drík a ozdobnou hlavici. Vodovodní vedení zde není, jak bývá zvykem, zazdeno v rozšíreném zdivu dríku, ale je vedeno netradicne volne podél dríku.

Stav komínu je výborný, pouze hlavice zacíná postupne chátrat.

K samotné keši:

Zaparkovat auto se dá na menším parkovišti u rybníka, kde parkují rybári, u bytovek ve ctvrti zvané Podhorka (název odvozen od umístení cásti Sudkova pod horkou - skalkou), prípadne u cesty.

Je také možné se pešky na skalku vydat prímo z obce mojí rodné a to z Kolšova, která je se Sudkovem spojena cestou s trešnovou alejí nebo také "zadní cestou", která prímo ke skalce smeruje od rodinných domu. Na této cesticce jsem jako malá holka moc ráda trhala lesní jahody. Rostlo jich tu víc než dost. Ke skalce se jde pres menší louku a pak už je zde na výber nekolik prístupových cest k vrcholku.Záleží ovšem, z jaké strany ke skalce pricházíte. Je z ní krásný výhled na sudkovský rybník se 4 ostruvky a na další okolní obce napr. Postrelmov.