Dočasné upozornění:
- Finálka není v ideálním stavu.
- Než se okolí finálky ustálí, nebudeme s keší nic dělat. Loví se na vlastní nebezpečí (ze zklamání :)
- Až bude okolí finálky trochu stabilizované, s keší něco uděláme.
Díky za pochopení.
Jeden den v živote
Je ráno, kohout zakokrhal pred dlouhou dobou a já už jsem pomalu prichystaný, políbím ženu a zavolám na syna s pacholkem, že budeme muset vyrazit. Máme pred sebou dlouhý den. Vyjdu z domu a rozhlédnu se. Trochu mžourám, slunce mi svítí do ocí, vypadá to dnes na pekný den. Když si odmyslím práci, mám docela pekný život, pomyslím si. Ale kdo muže dnes ríci, že je v práci štastný?
Bývalá katovna c.p. 65, kterou nahradila v prubehu 20.století modernejší stavba
STAGE 1 - Místo kde stávala katovna, domek kata. Dnes na tomto míste stojí obytný dum c.p. 65. Bylo by asi zajímavé znát, zda jeho obyvatelé vedí, kde bydlí.
souradnice: N 50° 24.934 E 014° 54.095
ÚKOL: Pocet oken domu c.p. 65 na celní strane do ulice, nepocítejte bocní ani zadní okna ani strešní okna, pouze ta do Ptácké ulice - hodnota A
Témer 400 ceských mest melo na pocátku 17. století možnost poslat cloveka za trest na smrt. Tomuto privilegiu, udelenému významnejším radnicím zpravidla samotným panovníkem, se ríkalo „hrdelní právo“. Tím v jehož rukách zpravidla veškerá spravedlnost koncila byl kat. Byl soucástí privilegovaného soudního aparátu a presto vyvrhelem spolecnosti - sníženou osobou. Byl necistý, neplnoprávný a nehodný nažívání s ostatními obcany. Vetšinou musel prebývat v ústraní za mestskými hradbami, nebo v prostorách, které byly soucástí hradeb, daleko od ostatních, v odpor vzbuzujícím obydlí zvaném katovna. Nesmel používat ani hlavního vchodu do mesta a procházel proto jen pro nej urcenou brankou. Vyhrazené místo mel v hostinci i v kostele. Vždy stranou od lidí, vždy sám.
Pomalu stoupán nahoru do kopce a premýšlím co me dne ceká. Doufám že vše probehne hladce. Z dnešního dne nemám dobrý pocit, citím, že to nebude vubec jednoduché. Nahore v budove soudu na me ceká otcovrah Hynek Schiffner. Vycerpal už všechny možnosti odvolání a ted už bude jenom muj.
Na výrezu obrazu požáru mesta v roce 1761 je vpravo nahore v plamenech videt kousek kulaté veže
(vpravo od velké hranaté na které je dnes rozhledna - doporucuji navštívit)
STAGE 2 - Bývalá budova kriminálního soudu, kde pod kulatou veží bylo vezení. Dnes je sídlem mestského úradu.
souradnice: N 50° 24.690 E 014° 54.190
ÚKOL: Vlevo od veže je renesancní balkon. Na kolika podperách je umísten? hodnota B
Otcovrah, o nemž píšeme výše, se jmenoval Hynek Schiffner. Narodil se 23.listopadu 1753 v mestecku Dubá do pomerne zámožné rodiny pestitele a obchodníka s chmelem. Jako jediný z detí svých rodicu se dožil dospelosti. Když dospel, zamiloval se do dcerky dubského kováre. Z duvodu, které není už možné zjistit, neprál otec synovu milostnému vztahu a odpíral svolit k snatku svého syna s dívkou z kovárny. Co se mezi otcem a synem stalo v prvních májových dnechroku 1774, lze se jen dohadovat. Patrne došlo k vyhrocení již déle doutnajícího konfliktu. V Hynkovi pak uzrál úmysl zbavit se otce treba násilím. V sobotu dne 7.kvetna 1774 odešel starý Schiffner pracovat na chmelnici, ležící na jich od Dubé v míste zvaném Saugrund (Svinský dul). Nikdo na statku nevedel, kam hospodár odešel. Nikdo, krome Hynka. Syn se dostal nenápadne na chmelnici tak, že ho otec zabraný do práce ani nezpozoroval. Nic netušícího otce napadl Hynek zezadu a ranami odrezkem chmelové tyce srazil k zemi, kde jej pak, když prepadený ješte projevoval známky života, dobil k smrti. Mrtvolu vhodil do skalního úvozu a zakryl ji. Byl si jist, že zlocin zustane neodhalen. Když se hospodár nevrátil ani príštího dne, zacali ho sousedé hledat po celém okolí. Po delším prohledávání lesu a pátrání po polích mrtvolu zavraždeného objevili. Na chmelnici se našly neklamné stropy zlocinu. Na tak malém meste, jakým Dubá byla a je se patrne vedelo o rozeprích mezi otcem a synem a proto byl Hynek predvolán pred sezení mestské rady a clenu magistrátního soudu. Byl jimi obvinen z vraždy svého otce, ke které se krátce na to priznal. Po výslechu byl ihned uveznen a krajský kriminální soud v Mladé Boleslavi poslal do Dubé 11.kvetna 1774 vyšetrovací komisi. Zlocinec byl poté eskortován do Mladé Boleslavi, kde byl pres dva mesíce veznen ve sklepe pod kulatou veží tehdejšího kriminálního soudu. Senát kriminálního soudu odsoudil Hynka k smrti lámáním v kole. Odsouzenec nekolikrát žádal o milost, ale nikdy nebyl vyslyšen. Verejná poprava se konala nedaleko Mladé Boleslavi dne 19.cervence 1774. Poprava prý byla hruzná a byla poslední svého druhu vykonanou v ceských zemích.
Nemužu ríci, že bych to necekal. Tolik lidí, námestí bylo plné. Lidé jsou jako supi. Krící hrozí pestmi, hází po nás bláto. Ješte, že je s námi stráž. S odsouzencem jsem pred chvílí vlídne promluvil, je ale mimo. Jenom neprítomne civí pred sebe. To znám. Doufám, že v tomto stavu zustane až do konce. Pomalu se blížíme ke kostelu sv. Víta. V duchu se modlím. Závidím tem co mají kone nebo jsou kocárem, na místo kam jdeme je to ješte pekne daleko.
STAGE 3 - Bývalý kostel sv. Víta. Je vysoce pravdepodobné, procesí s osouzenci muselo tudy procházet. Ve zdi budovy od hlavní silnice jsou videt vezdené náhrobní kameny. Stojíte na míste bývalého hrbitova. Pri zemních pracech jsou bežne vykopávány kosti. Kostel, který byl nejstarší sakrální stavbou ve meste a okolí , byl zrušen v rámci Josefínských reforem. Poslední pohreb se zde odehrál roku 1789 a patril obeti povodne, které jsou zde v údolí rícky Klenice a reky Jizery pomerne casté.
souradnice: N 50° 24.475 E 014° 54.185
ÚKOL: Stojíte kousek od cedule s názvem ulice. Z kolika písmen se název ulice skládá? - hodnota C
Kat se proto vždy snažil, aby exekuce mela co nejhladší prubeh, aby mel všechny nástroje skvele pripravené a aby byl odsouzený v co nejvetším klidu. Casto k nemu proto prívetive promlouval, zacházel s ním mírne a snažil se zabránit tomu, aby popravovaného prepadl nejaký srdceryvný záchvat zoufalství. Jakákoliv taková scéna na popravišti by mohla být katovi osudná. Ani pri provádení popravy nemel kat lehkou situaci. Špatne remeslne vykonaná exekuce, pochybnosti o vine odsouzeného nebo selhání smrtícího zarízení mohlo popudit prihlížející dav k útoku na popravcího. Stalo se mnohokrát, že v napjatém okamžiku provádení trestu stacilo jen malé zaváhání a kat byl davem ukamenován nebo stat vlastním mecem. To se prihodilo napríklad peti popravcím na Hradcanech a Pohorelci v roce 1509. Ukamenován davem zemrel i plzenský kat Jan v Klatovech v roce 1557, kdy byl po nevydareném stínání a následném úteku lidmi dohnán, chycen a usmrcen. Ješte pred tím byl ale donucen vykopat jámu pro popraveného.
Jsme tady, je vedro, pot se ze me jen leje.Už brzy bude po všem.
FINÁLKA: Místo zvané "U staré šibenice" nebo "Na spravedlnosti". Na tomto míste bylo boleslavské popravní místo, kde svoji životní pout skoncilo za dlouhá staletí množství nejen zlocincu, ale i lidí, které tehdejší okolnosti semlely a ze zoufalství a bezvýchodnosti své situace byli donuceni podle tehdejších merítek spáchat težký zlocin, jako treba roku1831,kdy zde byla na šibenici obešena Maria Anna Grunnerová, která ze zoufalství nad svou chudobou jedem sprovodila ze sveta svého manžela a sedm detí.
Duvod, proc Vám tento príbeh vyprávím, je, že se stal jedním z inspiracních motivu pro našeho národního básníka Karla Hynka Máchu pri psaní jeho epochální básne Máj, která jak všichni známe ze školy, se stala inspirací pro další generace našich spisovatelu a patrí asi mezi to nejvýznamejší co v naší literature v 19.století vzniklo. Mácha se s tímto príbehem pravdepodobne seznámil v Dubé, kudy procházel behem své krkonošské pouti, ale ješte pravdepodobneji prímo v Doksech. Z Doks totiž pocházela matka Hynka Schiffnera a v dobe Máchova pobytu v Doksech zde žili její príbuzní. Bratranec popraveného Hynka byl dokonce v Doksech šenkýrem a je velmi pravdepodobné, že se s Máchou setkal. Je tedy možné, že básník mluvil v Doksech se starými lidmi, kterí rodinu Schiffnerovu pamatovali, dokonce je i možné, že mezi nimi byli ješte i úcastníci kruté podívané na mladoboleslavskou popravu. Drsné rodinné a milostné drama jiste zanechalo mohutnou stopu v Máchove rozjitrené duši a tak se zacal rodit první nácrt Máje. Jiste Vás napadne, kde vzal se vzal "Strašný lesu pán". Inspiraci pro tuto postavu Mácha nevzal v príbehu Hynka Schiffnera, ale v životním príbehu lupice ci loupežníka oupežníka Václav Kumra. Ten se narodil 7.zárí 1767 ve Vísce, malé osade vzdálené asi pul druhé hodiny cesty jižne od Bezdezu. Byl nemanželským dítetem, proto si po celý život vysloužil hanlivou prezdívku Webruv Vašek (podle svého skutecného otce, jenž byl panským mušketýrem). Brzy se stal násilníkem, rvácem, zlodejem a pytlákem. Na konci 18. století se stál vudcem obávané loupežnické tlupy. V roce 1792 byl na Václava vydán zatykac kriminálním soudem v Mladé Boleslavi, ale zatcen byl až v kvetnu 1798 v Doksech v hospode "Na šancích". Poté byl eskortován do Prahy k dalším výslechum a nato 20 let veznen v Brne na Špilberku. Až pomerne starý se vrací do rodného kraje, kde se mezitím stal legendou. Po neradostném a trudném konci života zemrel dne 6.brezna 1843 v rodné Vísce na peci ve statku sedláka Šafránka, v dome c.p. 3. Zemrel tedy 7 let po Máchove smrti. Protože se o Kumrove loupe#382;nické cinnosti v celém kraji vyprávelo a zdejší lidé bývalého loupežnického hejtmana znali osobne, nemohla ujít rodící se povest pozornosti dokského praktikanta Eduarda Hindla (Máchova prítele) a tím ani pozornosti Máchove. To je ale už jiný príbeh .
POZNÁMA: finálka není prímo presne na tom samém míste, to bylo asi 100 metu v poli pred Vámi. Kdo chce muže tam dojít a treba i najde vyorané lidské kosti, což je doloženo z jiných bývalých popravišt v Ceském království viz. Dílcí záchranný pruzkum pri výstavbe preložky silnice probehl na míste bývalé šibenice u Vodnan v letech 1994 - 96. Zdejší popravcí zarízení bylo podle dostupných pramenu pouze šibenicí jednoduchou, drevenou, kdy dva sloupky nesly jedno vodorovné brevno. Zmínený pruzkum tu odhalil v jámách pohrbené ostatky sedmi osob, z nichž nekteré byly tvoreny úplnými kostrami, jiné pak pouze cástmi kostí a lebek.
O osudu viselcu vypovídá i archeologický pruzkum kamenné tríboké šibenice ve švýcarském Emmenbrücke. V okolí šibenice, fungující od 16.století i prímo uvnitr ní se našlo zahrabáno nebo jen pohozeno 45 lidských koster. Ležely ve všech možných polohách, casto i pres sebe, nekterým chybely lebky, u nekterých ležely kostry zvírat, jako výraz zneuctení popraveného. Ti na kterých byla vykonána exekuce už proste nemeli mít nic spolecného s clovekem, nemeli nárok na lidské zacházení, na dustojné pohrbení a jakákoliv potupa pro ne nebyla dost velká.
Souradnice finálky:
N 50° 2*A.(A/4)(B-2)(B-2)
E 014° 5*C.(A/4)(C-11)(B+2)
Doufám, že se Vám bude hledání kešky líbit, jenom bych na záver dodal jedno doporucení: Celou trasu samozrejme lze absolvovat pešky, ale nedoporucuji to. Vdálenost od výchozího do finálního bodu není malá a cesta nevede vždy "vábnými místy" mého mesta. Pokud mohu radit, jedte na kole nebo autem, u každého místa lze nedaleko zaparkovat zdarma s výjímkou stage 2, kde je to neplacené jenom v sobotu a v nedeli. Bohužel novodobí konšelé to zajistili tak, že tam nikde zdarma parkování široko daleko není, ale cena za parkování by nemela prekrocit 5 Kc.
Podekování: pri príprave trasy jsem vycházel z informací pracovníka mladoboleslavského muzea Mgr. P.Sosnovce a z clánku Naše šibenice od autoraLeoše Drahoty, jímž touto cestou dekuji.