Naháč Traditional Geocache

Motorest NAHÁC, nacházející se v prekrásném prostredí Posázaví, bývával od roku 1985 známou zastávkou autobusu jedoucích po dálnici D1 pres Prahu dál na Karlovy Vary a Liberec. Používali jej samozrejme nejen ridici autobusu, ale i všichni ostatní. Proc Nahác ? I když tento název muže asociovat ruzné predstavy (a nekteré z nich také byly použity) tak je puvod jména prozaický - v okolí stávala kdysi osada tohoto jména. Dnes má sousední obec Vranov místní cást Nahác a toto jméno používá i chatová osada nad hotelem.

Nad motorestem se tycila nezamenitelná typická bílá špicka chodidla a barevné šlápoty na podlaze provázely návštevníky po celém objektu a bezpecne je dovedly na požadované místo.

Jeden z autoru, architekt Petr Kovár, o tom uvádí: Projekt stavby vypracoval (v roce 1985) tehdy mladý architekt Jirí Šterba, který pracoval v Krajském projektovém ústavu, pobocce v Mladé Boleslavi. Obrátil se na me (znali jsme se z doby studií na strední škole) s nabídkou spolupráce na projektu interiéru, já jsem ke spolupráci prizval další prátele - architektku Danielu Fenclovou a výtvarníky Kurta Gebauera a Ivana Kafku. Zcela jsme zmenili puvodní zámer. K našemu prekvapení náš koncept nebyl zamítnut a mohl být realizován. Svébytný byl v tom, že pracoval nejen s vnitrními prostorami, ale i s parterem exteriéru, rada jeho prvku vznikla jako atyp, presneji receno casto byly atypickým a kreativním zpusobem sestaveny a použity tehdejší typové utilitární prvky. Napríklad: vlnitý drevený obklad restaurace navazoval obrysove na venkovní horizont krajiny, jednotlivá svítidla (prumyslové válce s cirého skla s šikmými porcelánovými paticemi) byla sestavena do podoby souhvezdí, osobite rešil orientacní systém Ivan Kafka (ruznobarevné stopy - otisky Nahácovy nohy v - glazure dlaždic, stylizovaný obrys prstu propsal se ve velkém merítku až do siluety domu). Sochu Naháce (návrh Kurt Gebauer) v životní velikosti se už zrealizovat nepodarilo, zustalo jen u její plošné makety... O realizaci interieru vyšel clánek v casopise Ceskoslovenský architekt (tuším) v r.1986.

Motorest byl v polovine 90. let privatizován, ale privatizace pro nej byla znicující – objekt vytunelovaný, zdevastovaný a chátrající.

Nový majitel jej koupil když hledal objekt v blízkosti Prahy. Po dvouleté rekonstrukci, modernizaci a rozšírení o hotelovou cást je od roku 2006 v plnem provozu nejen pro vlastní potrebu firmy, ale i pro všechny ostatní zájemce. Pri rekonstrukci se bohužel ztratilo bývalé „nahácovské“ image, barva se z bílé zmenila na žlutou a oranžovou a take název se zmenil. Odlišné zamerení také znamená, že už to není bežný motorest s rychlým obcerstvením na ceste, nicméne na kafe nebo na obed se sem samozrejme zajít dá.