Povidka
Vyšší princip je krátka povídka z díla Nemá
barikáda od Jana Drdy a zároven prezdívka profesora gymnázia, který
zde vystupuje jako urcitá, pro studenty komická postava,
ošuntelého vzhledu, s nepríliš velkou autoritou, a
který každou vetu uvozuje slovy „Z hlediska
vyššího principu mravního“. Je to profesor, pro
nehož je jeho vyucovaný predmet vším, nic jiné
neexistuje. Pak mu však tesne pred písemkou odvedou ze trídy
tri studenty. Tomu se brání, vždyt jsou to tri nejlepší
žáci a on se tešil na jejich test. Oni se však
dopustili v té dobe strašného zlocinu: verejne schvalovali
atentát na Heydricha. Respektive se o tom bavili a nekdo je
slyšel a udal. Toho dne jsou zastreleni... A
Vyšší princip to jako trídní profesor musí vysvetlit
své tríde. Drda okamžik popsal takto nezapomenutelne...
„Žáci,“ vykoktal po druhé, škrte se v
límecku, „profesorský sbor mne poveril abych... ehm…
vcerejší... smutnou událost... uvedl... na pravou míru... S
hlediska... vyššího principu mravního...“ V tu
vterinu se k nemu zvedlo dvacet páru ocí. Jako by ta stará, castým
užíváním znevážená fráze najednou nabyla nové,
strašné chuti a tvaru. Jako by byla neprátelstvím, které
pokládá mezi ne a sebe. Anebo... S nejvetším úsilím popadl
dech. A potom naráz, s chvatem tonoucího, jenž se bojí,
že bude zahlcen a nedorekne, vykrikl na své žáky:
„S hlediska vyššího principu mravního... vám
mohu ríci jenom jedno: vražda na tyranu není zlocinem!“
Tou jedinou vetou se zbavil všeho napetí a zmatku. V hlave
se mu rozjasnilo, s nesmírnou presností a podrobností rozeznával
každého z tech dvaceti, které vedl už od kvinty a
jejichž oci ted visely na jeho ústech: dobráky, zarputilce,
úskocníky, chlapce cestné a mírné vedle divochu a ulejváku,
tvrdohlavce, šplhouny i pomalé, težkopádné dríce a
nemotory. Dost možná, že práve mezi nimi je ten, kdo udal
Ryšánka, možná, že nejaké drobné príkorí,
nedorozumení nebo nepostrehnutelná nenávist prinese nové údesné
ovoce. Lec pres to všecko: kterému z nich je možno lhát
do ocí? Popadla ho žíznivá potreba, zrovna pred temito chlapci
ríci vetu, kterou už od vcera v sobe premáhal, kterou div
nevyslovil ráno ve sborovne, s kterou se musel sverit stuj co stuj.
Pomalým, tichým, uvnitr klidným hlasem rekl své tríde, vydávaje se
jí docela do rukou: „Také já... schvaluji atentát na
Heydricha!“ Cítil, že bylo vyrceno všecko.
Obrátil se proto ke katedre, usedl a zacal zapisovat do trídní
knihy. Ale sotva se dotkl perem stránky, ozval se z lavic povedomý
hluk. Vyšší princip zvedl pomalu oci ke své tríde.
Dvacet septimánu stálo pred ním v pozoru, se zdviženými
hlavami, s ocima planoucíma.
A proc keš vyšší princip v Príbrami?
Za druhé svetové války byla Príbram strediskem silného
partyzánského hnutí. Odboje se úcastnilo mnoho významných
príbramských osobností, nekterí z príbramských odbojáru byli
popraveni. Student Antonín Stoces, jeho otec a reditel gymnázia
Príbram Josef Lukeš byli popraveni v Tábore v roce 1942 v
období heydrichiády a to je jejich príbeh.
Kde je ten gympl?
Z mista ulozeni je na nas gympl hezky vyhled. Je to ta zluta
budova, viz. foto. Listing doplnuji o skutecnost, že Gymnázium
Príbram sídlilo v dobe Heydrichiády v budove, kdy se v soucasné
dobe nachází 4. ZŠ Príbram, v Jiráskových Sadech v Príbrami.
Ke kesi: nehrabejte, neohmatavejte, je videt a magnet s
sebou.