Proc jsem založil keš zrovna zde?
Casto jezdím po silnici pod skálou a pokaždé si ríkám, co že je to za zvláštne bílou skálu, která stále vypadá jako by byla zasnežená? Jaký je asi z vrchu rozhled? A tak jsem tam umístil keš, abych to zjistil.
Co zde uvidíte?
Radotínské skály:
Budete se nacházet v míste prírodní památky Radotínské skály.
Na samém jihozápadním okraji velké Prahy se nalézá prírodní rezervace Radotínské údolí. Vlastne menší cást rezervace leží již mimo katastr hlavního mesta, ale opravdu jen malý kousek. Ze všech pražských prírodních rezervací je považována za nejcennejší, je zde udáváno na 600 druhu vyšších rostlin a ješte mnohem pocetnejší zvírena - zejména bezobratlí. Území bylo znacne postiženo težbou vápencu, na druhou stranu však práve pri težbe byly obnaženy vedecky velmi cenné geologické profily s celou radou zkamenelin. Proto nikoho neprekvapí, že je Radotínské údolí, i s prilehlými územími, soucástí CHKO Ceský kras.
Hned brzy z jara zde vykvétají jaterník podléška (Hepatica nobilis), koniklec lucní ceský (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), mochna písecná (Potentilla arenaria) a také nekolik trsu sneženek (Galanthus nivalis), koberce dymnivek (Corydalis cava) a lechy jarní (Lathyrus vernus), sasanka hajní i pryskyrníkovitá (Anemone nemorosa, A. ranunculoides) a ješte o neco pozdeji sasanka lesní (A. sylvestris), belozárka liliová (Anthericum liliago samorostlík klasnatý (Actaea spicata), konvalinka vonná (Convallaria majalis) a mnohé další.
Prírodní památku Radotínské skály tvorí tri oddelené cásti v povodí Radotínského potoka, které se zvedají nad ulicí K Cementárne v Praze-Radotíne, resp. mezi cementárnou a Strážovskou ulicí. Celková rozloha všech cástí je 28,3 hektaru. Radotínské skály jsou významné predevším jako geologická lokalita – skalnaté výchozy a opuštené lomy dokumentují vývoj pražské prvohorní pánve v nejvyšším ordoviku, siluru a spodním devonu a vývoj života v techto obdobích (nachází se zde mezinárodne významný operný profil ke globálnímu stratotypu hranice silur-devon v Cechách). Soucasne jde o klasické nalezište zkamenelin ve spodním siluru a v nejspodnejším devonu, které jsou typickými nalezišti mnoha druhu: v siluru Monograptus priodon, M. veles, ve spodním devonu Antipleura bohemica, Vlasta pulchra, Odontochile hausmanni
Bezprostrední prítomnost hlavního mesta s sebou prináší urcité problémy: narustající návštevnost, znecištené životní prostredí, tlak na utilitární využití. Naštestí hlavní znecištovatel, radotínská cementárka, po instalování odlucovacu prestal predstavovat bezprostrední nebezpecí.
Cementárna Radotín:
Na míste vyhlídky (N49°59.696 E14°20.667) budte hlavne opatrní. Z bezpecné vzdálenosti zde mužete videt pekne z vrchu celý areál cementárny. Není to žádná romantika, ale zajímavý pohled na technologickou stavbu. V miste vyhlidky naleznete malou pevnustku. Je sice plna odpadku, ale mrknete se na ni.
Tématické informace:
CEMENT
Cement je práškové hydraulické anorganické pojivo, které obsahuje zejména jemne semletý slínek. Po smíchání s vodou vytvárí kaši, která tuhne a tvrdne, a to jak na vzduchu, tak i pod vodou. Jeho schopnosti pojit jiné sypké látky v pevnou hmotu se využívá pri výrobe betonových nebo maltových smesí.
JAK SE VYRÁBÍ:
Pri výrobe cementu je základní surovinou vápenec. Dalšími prísadami jsou slíny a slinité vápence, kremicitý písek, kazivec, nebo železná ruda.
Pri výrobe suchým zpusobem se postupuje tak, že se surovina nejprve rozdrtí v drticích a uloží na skládku, ze které se postupne odebírá. Potom se rozemílá na moucku v kulových mlýnech a ukládá do zásobníku. Dále se zjištuje její presné chemické složení a podle výsledku se pridávají další prísady. Po pridání prísad je uložena do homogenizacních sil, kde se vše promíchá stlaceným vzduchem. Ze sil jde surovina do predehrívace, ve kterém se z ní vyparuje voda a z vápencu se uvolnuje oxid uhlicitý. Z predehrívace surovina putuje do rotacních vypalovacích pecí (o prumeru cca 3 m a délky cca 20 m) s podélným sklonem. Pri dosažení teploty 1300° C dochází k reakci mezi oxidy vápníku, kremíku a hliníku. Vytvorí se trikalciumsilikát, dikalciumsilikát a trikalciumaluminát. Tato reakce probíhá pouze na povrchu. Teprve pri dosažení 1400° C zacne reakce probíhat do hloubky a zacne se vytváret slínek. Slínek se po opuštení pece zchlazuje a nastává krystalizace. Utvárejí se hlinitany, železohlinitany a tetrakalciumaluminátferrit. Slínky se odváží na skládku, kde se nechají uležet, aby se uvolnil oxid vápenatý. Pak se slínky semelou se sádrovcem a dalšími prísadami na jemný prášek, který se ukládá do pytlu nebo zásobníku.
HISTORIE VÝROBY CEMENTU:
Název „cement“ pochází od starých Rímanu, kterí nazývali zdivo podobné betonu z lomového kamene spojované páleným vápnem „Opus caementitium“. Rímané vyrábeli stavební dílce s vysokou pevností v tlaku z malty odolné proti vode a úlomku kamene tak, že smes nechávali v bednení až do vytvrzení. Tento postup, jehož pocátky sahají do prvního století po Kristu, se plne prosadil v architekture pozdního období rímského impéria. Stehování národu a spolecenské katastrofy otrásaly pozdním starovekem. Znalosti rímského inženýrského umení byly ztraceny a „Opus caementitium“ upadl do zapomnení. Teprve okolo roku 1700 byl tento materiál znovu objeven. V 19. století, kdy v Evrope probíhala prumyslová revoluce, se všechny státy horecne snažily najít nové stavební hmoty a materiály, které pak hrde predvádely na velkých svetových výstavách v Paríži a Londýne jako vlastní „národní technologii materiálu“ .
V roce 1824 obdržel patent na výrobu cementu John Aspdin. Mel minimální vedecké znalosti, proto s ním spolupracoval jeho syn William Aspdin. Byl zakladatelem prumyslové výroby cementu v Noth West Kent v Anglii. Jeho krajan Isaac Charles Johnson smes jílu a vápna roztavil a spekl roku 1844. Tak byl objeven dnes bežný portlandský cement. Byl pojmenován podle vápence, který se vyskytuje na anglickém poloostrove Portland.
V roce 1840 byla založena ve Francii u Boulogne sur Meer prumyslová výrobna cementu.
V roce 1860 nekolik nemeckých šlechticu v Cechách založilo výrobu cementu v Bohosudove u Teplice
V roce 1870 z ceského kapitálu založil Ferdinand Barta (1838-1892) cementárnu v Praze-Radotíne a za dva roky cementárnu v Podolí.
Ve Spojených státech zacala výroba portlandského cementu na prelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století.
V roce 1889 byla zahájena výroba cementu v Kanade.
Ze smesi mletých cementových slínku a tricetiprocentní granulované vysokopecní strusky byl v roce 1901 pripraven struskový cement, který dostal jméno „struskoportlandský cement“. Od roku 1907 je pro struskový cement se zvýšeným obsahem strusky používán název „vysokopecní cement“. Jakmile se stavební materiály s obsahem cementu úspešne prosadily v pozemním stavitelství, zacaly pronikat v roce 1930 i do podzemního stavitelství. Podarilo se vyvinout první cementy, u nichž docházelo pri pusobení vyšších teplot a tlaku ke zpomalení tuhnutí a tvrdnutí. Tyto materiály našly široké uplatnení pri stavbe tunelu, podzemních drah a dalších úcelových staveb.
Umístení keše:
Z duvodu bezpecnosti keše ale hlavne kaceru jsme keš umístili cca. 75m od vyhlídky. Keš je zakryta kamennou deskou, která pochází z lomu viditelného hned za cementárnou. V této oblasti se teží slivenecký mramor, hojne používaný v celé Praze a okolí.
Prístup ke keši:
Je možný ze dvou míst.
Z Radotína z ulice V Edenu, stezkou lesem do kopce, pak dál víceméne za šipkou. Tudy je to ovsem teren 4.
Doporucuji vám ale prístup z Lochkova, z ulice Za Ovcínem. Autem se sice dá prijet témer až ke keši, ale radši se projdete z Lochkova, ceká vás pekná procházka a mužete si prohlédnout moc zajímavou stavbu mestského okruhu, tj. unikátního mostu a navazujícího tunelu.
Pokud preci jen budete líní a budete se chtít priblížit co nejvíc, proklickujte ulickami Lochkova až k ulici Za Ovcínem, pokracujte po nové asfaltové silnici a po novém moste nad stavbou mestského okruhu až k odbocce vpravo kousek za mostem (až ta druhá) a za chvíli prijedete k psímu cvicáku. Tam mužete zaparkovat (N49°59.757 E14°20.773) a zbytek dojít.
Podekování:
Mé podekování patrí synovi, který mi byl pri príprave keše nadšeným pomocníkem J
Zdroj: www.botany.cz , www.heidelbergcement.cz , www.wikipedia.org
Historie:
18.5.2012 vlozen novy logbook a provedena udrzba a uprava listingu vc. hintu