|
ZAKLETÁ
ŽENA
Ve
Starém Meste se dlouho vyprávelo o velkém zeleném hadu, který
plašil lidi jdoucí vecer z pole. Míval hnízdo u Salašského potoka.
Všichni se ho báli, protože mel velmi ošklivou hlavu. Jednou se
vypravili proti nemu chlapi, že jej zabijí. Had jim však zmizel pod
rukama jako ocarovaný. Podivili se a navrátili domu bez úspechu.
Had se zjevoval dál.
Za
cas hotar hlídal ovocné stromy v sadech a tu vidí ženu, ana v
nedalekém lesíku sbírá houby. Jeho pes znicehonic zavetril, zacal
štekat a utíkal do trávy, odkud vytáhl velkou zelenou hadí kuži. V
ten samý okamžik se setmelo jako pred bourkou, uhodil hrom a žena
se svalila k zemi mrtva. Vyletel z ní velký cerný havran, který
hlasite krákoraje odletel do polí.
Lidé usoudili, že to
byla žena zakletá v hada. Co bylo hríchem, za který musela pykat
nejprve v hadím a pak v havraním tele, nám dnes už nikdo nepoví.
Snad žena dodnes prilétá s hejny havranu a ceká na své
vysvobození.
(na
základe povestí z rukopisné sbírky Slováckého muzea v Uh.
Hradišti)
Do kterého
místa ve Starém Meste tuto povest presne zasadit, je nejasné. Mohla
se odehrát kdekoliv. Ale já znám místo, které až podezrele nápadne
splnuje všechny indicie recené povestí.
Nedaleko
Salašky se tu ve dvou rybnících obcas mihne štíhlé telo užovky,
ovocné stromy v prilehlých zahradách kvetou a plodí už mnoho, mnoho
let a než ho vykáceli, stával opodál i malý lesík olší a
topolu.
A co
havrani? Jen prijdte v zime. Hned vedle rybníku obkružuje skrytý
plácek na hraní, zvaný Havaj, venec vysokých stromu. Každé zimní
ráno sem prilétají velká cerná hejna havranu, posedají na holé
vetve a vecer se za hlasitého krákání zase na povel zvednou a letí
zpátky nocovat. Je s nimi i zakletá žena? Kdo ví? Kdo verí povestem
...
|